NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 17171.

Tříletá promlčecí lhůta (§ 1489, první věta, obč. zák.) platí i pro nárok na zaplacení smluvní (konvenční) pokuty.
Promlčecí lhůta, jež se začala nabytím vědomosti postupitele o škodě, se ani nestaví ani nepřerušuje postupem náhradní pohledávky jiné osobě.
Nejde-li o uznávací smlouvu, nýbrž jen o jednostranný slib k splnění náhradní škody, promlčuje se náhradní nárok v tříleté lhůtě promlčecí, která se počíná znovu po uznávacím projevu.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1939, Rv II 576/38.)
Z., který byl do roku 1931 majitelem pivovaru v O. a v B., uzavřel se žalovaným pivovarem dne 3. prosince 1922 t. zv. smlouvu o vzájemné ochraně zákaznictva, podle níž se zavázal, že do 30. září 1928 nebude v obvodu B. provozovat! žádný pivní obchod ani přímo ani nepřímo a že ani v obvodu B. ani kdekoliv jinde nebude navazovat! obchodní spojení se zákazníky žalovaného pivovaru ať přímo nebo prostřednictvím jiné osoby, a to bez rozdílu, běží-li o zákazníka, který kryje svou potřebu výhradně u žalovaného nebo částečně i u jiných dodavatelů. Stejný závazek převzal i žalovaný co do zákazníků Z-ových. Překročení řečené smlouvy bylo smluvně zajištěno náhradou záležející v 20% běžné ceny z každého protismluvně dodaného hektolitru piva loco a franco B. a mimo to »penalem« 50 K, rovněž z každého hektolitru piva nehledíc na to, zda smlouva trvá nebo se již stala neúčinnou. Proti žalobě, kterou se žalobkyně jako Z-ova postupnice domáhala na žalovaném zaplacení 37,060 Kč s přísl. z důvodu porušení uvedeného závazku žalovaným, namítl žalovaný mimo jiné promlčení žalobního nároku. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
K zamítnutí dovolání stačí, že nejsou odůvodněné jeho výtky proti závěru napadeného rozsudku, že žalobní nárok je promlčen. Slovo »odškodnění« v § 1489, první větě, obč. zák. znamená veškeré plnění náhrady z důvodu protiprávního poškození, a proto se vztahuje promlčení upravené v tomto ustanovení i na nárok na zaplacení smluvní (konvenční) pokuty ujednané za porušení smluvní povinnosti, neboť taková pokuta nastupuje na místě náhrady újmy z nenáležitého plnění smlouvy, jež má bytí odčiněna předem určenou paušální částkou, aby byl oprávněný zproštěn důkazu o číselné výši své škody a aby mu takto bylo lépe zajištěno smluvní plnění. Nemůže býti vážně popřeno, že povahu smluvní (konvenční) pokuty má i dohoda, podle které se žalovaný pivovar zavázal zaplatiti Z-ovi »poenale« 50 Kč a 20% běžné ceny za každý hektolitr piva prodaný proti smlouvě zákazníkům Z-ovým. Ze znění uvedené dohody i jejího účelu, který vyplývá z jejího názvu »smlouva o vzájemné ochraně zákaznictva«, je zřejmé, že tu nešlo snad o to, aby byl Z-ovi zajištěn podíl na obchodech, které žalovaný sjedná se zákaznictvem žalované a jež by měly býti takto dotčenou dohodou rozmnoženy, nýbrž o to, aby vůbec nedošlo k takovým obchodům, které by byly podle smlouvy protismluvní, a to mělo býti zajištěno stanovením určité majetkové újmy pro každé takové porušení smlouvy.
Stran počátku tříleté promlčecí lhůty podle § 1489 obč. zák. setrvává dovolání v rozporu se spisy při výtce, že nebylo zjištěno, že Z. znal přesnou výši škody před 19. lednem 1932. Ve skutečnosti nižší soudy zjistily, že Z. nabyl vědomosti o odběru piva H-em u žalovaného pivovaru a že tudíž znal přesnou výši škody již r. 1929. Není proto v souzené věci potřebí řešiti otázku, zda se pro běh tříleté promlčecí doby podle § 1489 obč. zák. vyžaduje i skutečná vědomost o výši škody, či zda stačí, že poškozený výši škody znáti mohl. Že žalobkyni jakožto Z-ově postupnici nebyla známa škoda a její výše, není rozhodující, nýbrž stačí, že onu vědomost měl postupitel Z.; tím okamžikem se počala promlčecí lhůta a na jejím pokračování se nic nezměnilo pozdějším postupem: nároku. To plyne jednak z ustanovení §§ 1494 až 1497 obč. zák., v nichž jsou důvody pro stavení a přetržení promlčení uvedeny výčetmo a v nichž postup pohledávky není uveden, jednak z ustanovení § 1394 obč. zák., podle něhož jsou práva postupníkova co do postoupené pohledávky tatáž jako práva postupitelova a postupník musí proto strpěti i námitku promlčení založenou proti postupiteli.
Jde ještě o tvrzené uznání žalobního nároku zástupcem žalovaného pivovaru. Dovolání dovozuje, že jde o uznání dluhu co do důvodu, od něhož začala běžeti nová lhůta promlčecí, a to 30letá. Avšak takový účinek má uznání jen, jde-li o smlouvu o uznání, jíž obě strany chtěly dáti závazku tu jsoucímu nový právní základ, takže závazek plyne napříště z nové smlouvy o uznání. Tvrzené placení 1350 Kč v roce 1928 a jednostranný slib plnění náhrady za dodané pivo, bude-li dokázán protiprávní odběr piva, není takovým konstitutivním uznáním, zvlášť když nebyla ani uznána přesná výše škody, nýbrž jde jen o uznání, jaké má na mysli § 1497 obč. zák., jež podle tohoto ustanovení sice přerušuje promlčení, ale nemění nic na původní povaze nároku a na délce promlčecí lhůty, platné pro původní nárok, která se po uznání jen počíná znova. Uznání, o něž jde, se stalo roku 1928. Ježto od něho tříletá promlčecí doba již uplynula, nemá pro promlčení význam.

Citace:

č. 14722. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 855-856.