NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 7360.

Občanství státní. — Řízení správní: I. * Civilní správa Podk. Rusi nemá vlastní kompetence rozhodovati v otázkách státního občanství. — II. * Civ. správa Podk. Rusi může s právním účinkem rozhodovati v záležitostech státního občanství na základě zmocnění, uděleného jí ministerstvem vnitra. — III. * Rozhodnutí Civ. správy Podk. Rusi v záležitostech státního občanství vydané bez zmocnění, uděleného ministerstvem vnitra, nabývá právních účinků, když bylo ministerstvem vnitra dodatečně schváleno.
(Nález ze dne 20. června 1928 č. 27147/27).
Věc: Miron C. v Užhorodě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Civ. správa Podk. Rusi udělila výnosem ze 3. prosince 1920 st-li k jeho žádosti z 30. říma 1920 na základě toho, že mu usnesením obecního zastupitelstva ve V. ze 4. dubna 1920 bylo zajištěno přijetí do dom. svazku, státní občanství čsl. a prohlásila, že tím nabývají čsl. stát. občanství také st-lova manželka a nezletilé dítky Jaroslava, Evžena a Olga. — Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad z moci úřední tento výnos, ježto Civ. správa Podk. Rusi nebyla vzhledem k ustanovení § 11 zák. č. L:1879 k udělení tohoto státního občanství příslušnou. Zároveň rozhodlo min. vnitra samo o st-lově žádosti o udělení státního občanství čsl. a žádosti této nevyhovělo. O stížnosti uvážil nss v souhlasu s usnesením svého odborného plena z 11. června 1928 č. pres. 199 toto:
Podle § 3 úst. zák. č. 236/20 jsou dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání stát. občanství nadále v platnosti, pokud arci tímto zák. nebyla změněna. Ustanovení § 11 zák. čl. L:1879, který se stal podle zák. č. 11/1918 součástí právního řádu čsl. republiky a podle něhož jest úřadem povolaným uděliti státní občanství osobě, jež si zajistila dom. právo v obci, ležící na území býv. práva uher., ministerstvo vnitra, nebylo změněno cit. zákonem ústavními ani jiným zákonem pozdějším a jest proto i na území Podk. Rusi povoláno uděliti státní občanství podle zák. čl. L:1879 jedině min. vnitra.
Z toho plyne, že Civ. správě Podk. Rusi se nedostává vlastní kompetence rozhodovati o žádostech za udělení čsl. stát. občanství podle cit. zák. čl. L:1879. Výrok Civ. správy Podk. Rusi vydaný o takové žádosti mohl by založiti právní účinky jen tenkráte, jestliže by jej Civ. správa učinila jako úřad, který byl zřízen na Podk. Rusi za tím účelem, aby na tomto území vykonával veř. správu jménem ústředních úřadů státních, sídlících v Praze, pokud arci tyto úřady výkonem svojí pravomoci Civ. správu pověřily. Takové pověření může se státi buď výslovným generelním nebo specielním aktem zmocňovacím, nebo lze spatřovati takové zmocnění i v tom, že příslušný centrální úřad projeví dodatečně souhlas s aktem vydaným Civ. správou. Mohla by tedy Civ. správa Podk. Rusi rozhodovati s právním účinkem ve věcech státního občanství na základě zmocnění uděleného jí min-em vnitra a nabylo by rozhodnutí Civ. správy, vydané i bez takového zmocnění, právního účinku, když by je min. vnitra schválilo dodatečně.
Podle přípisu min. vnitra z 9. prosince 1927 udělovalo toto min. od prvopočátku státní občanství žadatelům na území Podk. Rusi samo, a toliko v jednotlivých případech zmocnilo po vyšetření věci Civ. správu Podk. Rusi, by jménem min. vnitra tomu kterému žadateli státní občanství udělila. Na témž stanovisku stála i Civ. správa Podk. Rusi, sdělujíc k zdejšímu dotazu z 22. listopadu 1922, že záležitosti udělování státního občanství reservovalo si min. vnitra. Z toho jest zřejmo, že generelního zmocnění min. vnitra k udělování stát. občanství Civ. správa Podk. Rusi neměla. Mohla by tedy st-li uděliti státní občanství s právním účinkem jen tehdy, kdyby byla k tomu zmocněna min-em vnitra pro ten případ, nebo kdyby její akt byl tímto min-em dodatečně schválen. Ani první ani druhá podmínka nebyla splněna v konkrétním případě, neboť tu není ani konkrétního zmocňovacího aktu, ani v aktu, kterým st-1 byl jmenován stát. úředníkem, totiž def. soudním kancelistou, nelze spatřovati ratihabici rozhodnutí Civ. správy, min-em vnitra.
Udělila-li však Civ. správa Podk. Rusi, nemajíc vlastní kompetence k udělování stát. občanství čsl., st-li státní občanství dekretem ze 3. prosince 1920, aniž k tomu byla — jak zřejmo z jednacích spisů — v naznačeném směru zmocněna, nemohl tento její akt založiti pro st-le právní účinky a nemohl tedy ani nabýti právní moci. Takový akt ničí a zmatečný byl žal. úřad oprávněn odstraniti a učinil-li tak, nemohl se dotknouti nijak st-lova práva, neboť ze zmatečného aktu žádné právo subj. neprýští. — — — — —

Citace:

č. 7360. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 841-842.