Čís. 7087.

Obnovu řízení podle §u 530 a násl. c. ř. s. dlužno provésti mezi těmi, kdož byli stranami ve hlavním sporu, třebas po skončení hlavního sporu byla žalobní pohledávka postoupena.
Byla-li žaloba o obnovu z důvodu § 530 čís. 2 c. ř. s. podána dříve, než bylo zahájeno trestní řízení (nežli nabyl trestní rozsudek moci práva), přichází v úvahu pouze lhůta podle posledního odstavce § 534 c. ř. s.
Žalobu o obnovu pro některý trestný čin uvedený v § 530 čís. 1—4 c. ř. s. lze podati dříve ještě, než došlo k pravoplatnému odsouzení.
K důvodu obnovy podle čís. 2 § 530 c. ř. s. se nevyhledává, by se rozsudek zakládal výhradně na křivé výpovědi svědkově; pro obnovu stačí, byla-li třeba kromě jiných důkazů též taková objektivně křivá výpověď základem rozsudku ve hlavním sporu.
(Rozh. ze dne 24. května 1927, Rv I 98/27.)
Josef B. žaloval Josefa V-a o obnovu sporu, v němž byl Josef B. k žalobě Josefa V-a odsouzen ku placení. Pohledávku v hlavním sporu vysouzenou postoupil Josef V. třetí osobě. Žalobu o obnovu opíral Josef B. o to, že Emil V. vypovídal ve hlavním sporu křivě. Za sporu o obnovu byl Emil V. pravoplatně odsouzen pro křivé svědectví ve hlavním sporu. Žalobě o obnovu bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
S hlediska právních otázek, jež na námitky žalovaného přicházely
v úvahu, namítá se opětně, že žalovaný není v řízení o žalobě o obnovu — Čís. 7087 —
901
pasivně legitimován, poněvadž pohledávku, jež mu byla jako žalobci ve hlavním sporu přisouzena, později dále postoupil, takže žaloba o obnovu měla býti řízena proti postupníkovi, ježto řízení o této žalobě jest zcela novým řízením, takže pro otázku, kdo má býti o obnovu žalován, rozhoduje stav v době podání žaloby o obnovu. Než na nesprávnost tohoto názoru bylo již nižšími soudy zcela případně poukázáno. Řízení, skončené rozsudkem, může býti podle §u 530 c. ř. s. obnoveno jen mezi týmiž stranami, jež byly stranami ve hlavním sporu. Jako zcizení pohledávky, jež je předmětem sporu, nemá podle §u 234 c. ř. s. vlivu na rozepři, jest i okolnost, že po skončení hlavního sporu byla žalobní pohledávka postoupena, bez významu pro zásadu, že obnovu sporného řízení sluší povoliti a provésti vždy mezi bývalými stranami tohoto řízení.
Též se namítá, že pro žalobu o obnovu z důvodu čís. 7 ev. čís. 2 §u 530 c. ř. s. nebyla dodržena konečná lhůta podle §u 534 c. ř. s., protože prý z trestního spisu vychází, že žalobci a jeho zmocněnci byly udánlivě nové průvody, o něž se opírá žaloba o obnovu, již dávno před podáním žaloby známy. Pokud nebyly vyšetřeny a zjištěny okolnosti svědčící o době nabyté vědomosti žalobce a jeho zmocněnce o tvrzených nových průvodech, zůstalo prý řízení vadným ve smyslu čís. 2 §u 503 c. ř. s. Avšak ani v tom ani v onom ohledu není dovolatel v právu. Žaloba o obnovu uváděla sice číselně důvod podle §u 530 čís. 2 a 7 c. ř. s., v podstatě však šlo toliko o důvod obnovy podle čís. 2 § 530 c. ř. s., že totiž výpověď svědka Emila W-a, na níž zejména spočíval rozsudek ve hlavním sporu ze dne 7. listopadu 1922 a ze dne 16. června 1923, pokud svědek udal, že byl přítomen a naslouchal uzavření obchodu mezi B-em a W-em a seznal, že tito dva se shodli a podali si ruce, jest zřejmě nesprávná, že W. doznal též F-ovi, že křivě vypovídal, že učinil o tom trestní oznámení a že na konec i W. sám se u státního zastupitelství oznámil. Jde-li jen o tento důvod obnovy, počítá se konečná lhůta jednoho měsíce pro podání žaloby o obnovu podle §u 534 čís. 3 c. ř. s. teprv od právní moci rozsudku trestního soudu. Jelikož žaloba o obnovu byla podána dříve, než bylo zahájeno trestní řízení, nepřichází tato lhůta vůbec v úvahu, nýbrž jen lhůta podle posledního odstavce §u 534 c. ř. s. Nebylo proto potřebí vyšetřovati a zjišťovati okolnosti o době nabyté vědomosti a nemůže dovolatel důvodně činiti řízení výtku vadnosti, že se tak nestalo.
Dále se uvádí v dovolání, že v době, kdy byla podána žaloba o obnovu z důvodu čís. 2 § 530 c. ř. s., nebylo trestní řízení proti Emilu W-ovi ještě vůbec ani zahájeno, neřku-li právoplatně skončeno. Předpokladem tohoto důvodu obnovy jest prý však, že již soudně bylo zjištěno, že svědek, na jehož výpovědi spočívá rozsudek v dřívějším sporu, dopustil se křivé výpovědi. Po právoplatném trestním rozsudku nebyla prý však podána nová žaloba o obnovu. Též tento názor nutno vyvrátiti jako mylný. V § 530 čís. 2 c. ř. s. není stanoven onen předpoklad, naopak z ustanovení §u 539 c. ř. s. plyne jasně, že žalobu o obnovu pro některý trestný čin uvedený v § 530 čís. 1—4 c. ř. s. lze podati i, když — Čís. 7088 —
902
právoplatné odsouzení se posud nestalo. V takovém případě učiní procesní soud opatření, by trestní řízení bylo zahájeno k vyšetření a zjištění trestného činu a rok к ústnímu jednání o žalobě o obnovu nařídí se teprve po právoplatném skončení trestního řízení, vedlo-li ku právoplatnému odsouzení pro trestný čin, jenž byl uveden k odůvodnění žaloby o obnovu, nebo když trestní řízení nevedlo k odsouzení z jiných důvodů, než pro nedostatek skutkové povahy nebo důkazů.
Nesprávným jest též další názor dovolatelův, že ani odsouzení Emila W-a pro křivé svědectví nemůže nic změniti na rozsudku ve hlavní věci, ježto tento rozsudek prý jen z nepatrné části spočívá na svědectví W-ově, opíraje se hlavně o výpověď svědka F-a a seznání dovolatelovo jako tehdejšího žalobce. Není podle § 530 čís. 2 c. ř. s. třeba, by rozsudek se zakládal výhradně na křivé výpovědi svědkově, stačí pro obnovu, byla-li třebas kromě jiných důkazů též taková objektivně křivá výpověď základem rozsudku ve hlavním sporu. Bylo však zjištěno, že v důvodech tohoto rozsudku byla vedle jiných výpovědí svědeckých a udání slyšených stran rozbírána též výpověď svědka W-a a že soud při výsledném hodnocení všech těchto průvodů došel pak v základě svědeckých výpovědí F-a a W-a ve spojení s udáním tehdejšího žalobce W-a ku přesvědčení, že tehdejší žalovaný B. koůpil od W-a koně za 18500 Kč a že jest zavázán, zaplatiti zažalovanou kupní cenu.

Citace:

Čís. 7087. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 926-928.