NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 4884
.
Administrativní řízení: O příslušnosti k rozhodování sporů z užívání pražských podbřeží majiteli půjčoven lodí.
(Nález ze dne 9. září 1925 č. 16716.)
Věc: Karel Th. v Praze (adv. Dr. Jind. Zuklín z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o obecní poplatky z půjčoven lodí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zsp-é v Praze ze 13. února 1924 byly stížnosti Karla Th. a svazu majitelů půjčoven lodí a stavitelů lodí v Praze do usnesení rady hl. m. Prahy z 27. května 1921 ve příčině stanovení poplatku za užívání podbřeží k umístění půjčoven zábavních loděk pro nepříslušnost politických úřadů zamítnuty z těcho důvodů:
»Řád pro užívání podbřeží pod nábřežím Podskalským a Palackého, schválený výnosem býv. místodržitelství z 12. února 1914 stanoví v §u 24 poplatky za užívání ploch podbřežních k vykládání, nakládáni a ukládání zboží pod nábřežím Podskalským a Palackého a nelze se na ustanovení toto, t. j. na § 24 odvolávati. Ježto však půjčovna loděk zábavních jest živností provozovanou na podbřeží, vztahuje se na ni § 23 tohoto řádu, dle něhož provozování živnosti takové se povoluje jen po dohodě s obcí pražskou a po zaplacení příslušné náhrady za místo k tomu používané. Z toho jest zřejmo, že obec pražská, pokud stanoví někomu poplatek za používání podbřeží k provozování živnosti, jest oprávněna stanoviti si sama poplatky nájemní za používání toto. Zmíněný řád, který ostatně platí jen pro používání podbřeží pod nábřežím Podskalským a Palackého, neobsahuje žádného ustanovení, podle něhož by zsp k rozhodování sporů z provádění jeho vzešlých byla příslušnou. Pokud v podání svazu se tvrdí, že někteří majitelé půjčoven mají stanoviště své na pozemku státním a že obec pražská poplatky shora uvedené od nich požaduje, jest na těchto majitelích půjčoven, aby na okolnost tu obec pražskou upozornili. Z důvodů těchto jest zřejmo, že jde o soukromoprávní poměr mezi obcí pražskou a majiteli půjčoven loděk, t. j. o nájemné z pozemků obecních.«
Proti tomu podal Karel Th. a svaz majitelů půjčoven lodí odvolání, jemuž nař. rozhodnutím nebylo vyhověno z důvodu nálezu zsp-é.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Zsp-é předložen byl k rozhodnutí spor mezi st-lem a obci pražskou o tom, zdali obec pražská může od st-le požadovati určitý poplatek za užívání podbřeží u mostu Svatopluka Čecha v Praze pro stanoviště loděk jako půjčovny. Z obsahu správních spisů jest patrno, že obec pražská nepožadovala sporných poplatků za používání hladiny vodní, nýbrž že šlo o poplatky za propůjčení místa na podbřeží vltavském, tedy o poplatek za užívání podbřeží, které slouží účelům veřejné plavby.
Jsou tedy bezpředmětný vývody stížnosti, pokud obracejí se proti tomu, že úřady vodoprávní odepřely zabývati se otázkou poplatků za používání hladiny vodní.
Zsp odmítla v enunciátě řešiti spor před ni vznesený pro nepříslušnost, ale učinila tak z důvodu, že jde o poměr soukromoprávní, ježto sporné užívání podbřeží není v rámci užívání ploch podbřežních za účelem vykládání, nakládání a ukládání zboží, nýbrž, že jde o používání ploch podbřežních za účelem provozování živnosti.
Rozhodnutí úřadů správních hodnotiti dlužno v jejich celkovém obsahu a tenoru, a nikoli jen podle jejich enunciátu. Z celkového obsahu rozhodnutí zsp-é jest však patrno, že úřad tento popřel, že v daném případě jde o užívání podbřeží v rámci onoho určení, jemuž tento veřejný statek dle své povahy, t. j. dle povahy zařízení plavbě sloužícího jest věnován, a vyslovil takto, že užívání podbřeží k umístění půjčovny loděk z rámce veřejného užívání vybočuje, že následkem toho jde o poměr práva soukromého mezi vlastníkem ploch podbřežních a uživatelem.
Ačkoliv tedy zsp formálně odmítla řešiti spor pro svou nepříslušnost, rozhodla přece jenom meritorně o právní otázce užívání veřejného statku, který má povahu zařízení plavebního resp. přístavního.
Na toto rozhodnutí stěžoval si dnešní st-l, řídě se poučením o opravném prostředku, jež mu zsp udělila, k min. zeměď. Min. to potvrdilo íozhodnutí zsp-é z jeho důvodů a tím potvrdilo implicite i výrok, že nejde o veřejné užíváni (usus publicus) veřejného statku plavebním účelům sloužícího, nýbrž o užívání zvláštní na půdě práva soukromého.
Nss musil se z povinnosti úřední zabývati otázkou, zdali min. zeměď. jest k řešení této otázky příslušno a dospěl k přesvědčení, že se mu této kompetence nedostává. Dle nařízení min. orby z 29. ledna 1868 čís. 12 ř. z., jež v tomto bodě dosud změněno nebylo, resp. dle §§ 75 a 95 vod. zákona, jest min. zeměď. ovšem příslušno ve věcech vodoprávních, nikoli však ve věcech, jež se týkají plavby říční, které dle min. nař. z 20. dubna 1861 čís. 49 ř. z. byly přikázány a dle min. nař. čís. 12 ř. z. z r. 1868 ponechány ministerstvu obchodu. Spadalyť záležitosti týkající se policie říční resp. plavby říční již před tím do kompetence min. obch. (srovn. výnos min. obch. ze 14. ledna 1854 čís. 8443, na jehož základě byl vydán řád policie poříční z r. 1854). Rovněž po roce 1868 zůstaly záležitosti plavební nadále v působnosti min. obch a bylo to také zmocnění tímto ministerstvem udělené, na jehož základě býv. místodržitelství vydávalo - předpisy o plavbě říční (srovn. na př. místodrž. vyhlášku z 9. března 1888 čís. 24 z. z., dále místodrž. vyhlášku z 1. července 1890 čís. 47 z. z. o doplnění resp. změně řádu policie poříční z r. 1854, místodrž. nař. z 21. června 1907 č. 52 z. z. a j. v.). Ježto tedy zařízení sloužící veřejné plavbě, čítajíc k tomu i záležitosti týkající se poplatků za používání zařízení takových, podléhají správě a příslušnosti úřadů plavebních, jak již býv. rak. ss nálezem Budw. 10035 byl vyslovil, a ježto ani zákonodárstvím republiky Čsl. o věcech plavebních, zejména ani zákonem z 15. dubna 1920 č. 315 Sb. a vl. nař. z 1. července 1920 č. 416 Sb. záležitosti plavební do kompetence min. zeměď. přeneseny nebyly, nemohl nss uznati min. zeměď. kompetentním k výroku dnes naříkanému a musil jej proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4884. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 85-87.