NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7154.

Živnostenské právo:* Osoby, které provozovaly živnost fotografickou na základě opovědí její jako živnosti svobodné a živností té později se vzdaly, jsou povinny, chtějí-li živnost onu znovu provozovati v době, kdy již prohlášena byla za živnost řemeslnou, podati průkaz způsobilosti.
(Nález ze dne 16. března 1928 č. 6481).
Prejudikatura: Boh. A 6364/27.
Věc: Společenstvo fotografů v obvodu obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny v H. proti ministerstvu obchodu stran živnostenského oprávnění pro řemeslnou živnost fotografickou Václava V. Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podle obsahu správních spisů opověděl Václav V. dne 12. května 1907 v B. živnost fotografickou. Opověď tato byla okr. hejtmanstvím v K. vzata na vědomí, a byl Václavu V-ovi vydán živn. list z 26. října 1908. Živnost fotografickou provozoval V. v B. nepřetržitě do května 1924, od kteréhož dne se jí vzdal. Dne 19. března 1925 oznámil u osp-é v R., že dnem 1. dubna 1925 hodlá přesídliti z B. do R. a tam fotograf, živnost dále provozovati. Žádal, aby tato jeho opověď byla vzata na vědomí. Opověď dána byla společenstvu fotografů v H. k vyjádření. Společenstvo vyjádřilo se v ten smysl, že jest třeba předložiti průkaz způsobilosti pro řemeslnou živnost fotografickou, ježto podle § 43 živn. řádu jest přesídlení do jiné obce pokládati u všech živností za založení nové živnosti.
Výměrem z 2. září 1925 vzala osp v R. oznámení Václava V. o přesídlení jeho živnosti z B. do R. na vědomí a vydala mu dne 1. září 1925 živn. list na řemeslnou živnost fotografickou v R. vzhledem k ustanovení § 43, případně § 14 č. 5 živn. řádu, ježto osoby, (které znovu chtějí provozovati živnost, kterou dříve provozovaly a jíž se pak vzdaly, jsou zproštěny opětného průkazu způsobilosti.
Zsp v Praze vyhověla odvolání společenstva, zrušila v odpor vzatý výměr a odňala Václavu V. živn. list na živnost fotografickou z toho důvodu, že podle § 14 c) odst. 5 živn. ř. zprošťuje se od opětného podání průkazu způsobilosti jen tehdy, byl-li průkaz ten již dříve podán. Jelikož V. takového průkazu dosud nikdy nepodal, nehledíc ani k tomu, že snad dříve průkazu způsobilosti pro živnost fotografickou třeba nebylo, odporuje použití ustanovení § 14 c) odst. 5 živn. ř. v daném případě zákonu a činí řízení vadným.
Na odvolání V-ovo zrušilo min. obch. nař. rozhodnutím výnos zsp-é z těchto důvodů:
»Podle 5. odst. § 14 c) živn. ř. jsou osoby, které znova chtějí provozovati živnost, kterou dříve provozovaly a jíž se pak vzdaly, zproštěny opětného průkazu způsobilosti. Ve smyslu § 43 živn. ř. jest u všech živností pokládati přesídlení do některého místa mimo obec dosavadního stanoviště za založení nové živnosti, avšak nežádá se znova průkaz odborné způsobilosti u některých živností předepsaný. Průkaz způsobilosti podává se při řemeslných živnostech formálním způsobem podle předpisu § 14 živn. ř. Průkaz tento nahražuje se dispensí, udělenou ve smyslu § 14 c) ž. ř. a ex lege považuje se průkaz způsobilosti za podaný v oněch případech, kde na základě pravoplatného živn. listu, znějícího na živnost volnou, provozuje se živnost tato i v době, kdy prohlášena byla za řemeslnou. Živnostníci . — řemeslníci, nechť již podali formálně předepsaný průkaz, aneb udělena jim byla dispens, resp. provozují-li řemeslnou živnost jako nabyté právo, jsou rovnocenní a vztahuje se na ně bez rozdílu ustanovení odst. 5. § 14 c), resp. § 43 ž. ř., totiž jsou zproštěni opětného průkazu způsobilosti, při čemž nelze průkaz způsobilosti vykládati toliko jako formální průkaz ve smyslu § 14 ž. ř. Takový výklad nesrovnal by se s tendencí zákona, který nechtěl znemožniti některým živnostníkům, provozujícím pravoplatně živnost řemeslnou, z důvodů existenčních někdy nutné přesídlení a tím vlastně připraviti je o právo, příslušející každému oprávněnému živnostníkovi. Václav V. opověděl živnost fotografickou v době, kdy ještě byla živností volnou, a to dne 12. května 1907, u osp-é v K., která mu vydala živn. list na tuto živnost. Živnost provozoval nepřetržitě až do 1. května 1924, kdy se jí vzdal. Vzhledem k výše uvedeným důvodům byl Václav V. ve smyslu § 14 odst. 5 ž. ř. zproštěn opětného podání průkazu způsobilosti.«
Do rozhodnutí toho stěžuje si společenstvo. Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah: —
Předmětem sporu jest výklad § 14 c) odst. 5. ž. ř., který ustanovuje, že osoby, jež znova chtějí provozovati živnost, kterou dříve provozovaly a jíž se pak vzdaly, jsou zproštěny opětného průkazu způsobilosti. — Žal. úřad vychází z názoru, že toto ustanovení o zproštění opětného průkazu způsobilosti vztahuje se jak na osoby, které jej již dříve podaly, tak i na ty, které provozovaly živnost na základě pravoplatného živn. listu, znějícího na živnost svobodnou, provozovanou i v době, kdy byla prohlášena za řemeslnou. Při tom má za to, že průkaz způsobilosti nelze vykládati toliko jako formální průkaz ve smyslu § 14 ž. ř., nýbrž že dlužno hleděti také na provozování řemeslné živnosti jako na nabyté právo, a domnívá se, že opačný výklad nesrovnal by se s tendencí zákona. — Naproti tomu stížnost poukazuje k tomu, že nabyté právo zakládá se výhradně na čl. 6. uv. pat. k ž. ř., který vyslovuje jen zásadu, že živn. řád nemá retrotraktivního účinku. Min. nař. z 12. prosince 1911 č. 266 ř. z., jež prohlásilo živnost fotografickou za řemeslnou, nemá zpětného účinku a neruší u této živnosti práva dříve již nabytá. Tato nabytá práva nelze však klásti naroveň s průkazem způsobilosti, který nebyl podán formálně ani nahrazen dispensí. Ježto V. živnosti fotografické se vzdal, vzdal se tím i jejího provozování a svého živn. oprávnění. § 14 c) odst. 5 ž. ř. zprošťuje živnostníka opětného průkazu způsobilosti jen výjimečně a výjimku tuto dlužno vyložiti jen přesně podle přirozeného významu slova »opětně«. Pod pojem ten nelze extensivně subsumovati také nabytá práva, jež zanikla. Byl-li průkaz již jednou podán, není třeba prováděti formální řízení o tom ještě jednou, takže tendence zákona je zde čistě ekonomická. Při pouhém nabytém právu průkaz způsobilosti však podán nebyl.
Vývodům stížnosti nelze upříti oprávněnost.
Podle všeobecného pravidla o interpretaci zákonů, vysloveného positivně i v § 6 o z. o., nesmí býti zákonu dáván jiný smysl, než jaký vychází z vlastního významu slov v jejich souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárcova. Při výkladu § 14 c) ž. ř., odst. 5., o který tu jde, nelze tedy v obratu »zproštěny opětného průkazu« klásti důraz na slovo průkazu a dovozovati z toho, že osoby, které provozovaly živnost dříve svobodnou, později za řemeslnou prohlášenou, a jí se vzdaly, chtějí-li jí provozovati znovu, od průkazu způsobilosti jsou osvobozeny. Výklad takový neodpovídal by doslovu cit. zákonného ustanovení, které mluví o opětném průkazu způsobilosti, z čehož plyne, že předpokládá při tom, že průkaz způsobilosti byl již před tím jednou podán. O »opětném« průkazu lze zajisté mluviti jen tam, kde již jednou něco bylo prokázáno. Slova »opětného průkazu« nutno tedy vykládati jen ve vzájemné jejich souvislosti. Pro správnost tohoto úsudku svědčí historický vznik ustanovení § 14 c) 5. odst. ž. ř., které bylo pojato do živn. řádu teprve novelou z 5. února 1907 č. 26 ř. z. Podle uvozovacího výnosu min. obch. v dohodě s min. vnitra z 15. března 1907 č. 5942 byla zmíněným ustanovením uzákoněna jen praxe již před tím zachovávaná, která nepožadovala opětného průkazu způsobilosti v těch případech, kde byl již jednou podán při opovědí řemeslné živnosti, které se živnostník později vzdal a pak znovu ji provozovati chtěl. Obsahuje tedy dotčené ustanovení podle toho jen předpis týkající se řízení při takových opověděch živností, které jednou byly již opovězeny, a průkaz způsobilosti při nich také již byl podán, a jež po vzdání se jich byly znovu k provozování opověděny.
Pro hájený zde výklad předpisu § 14 c) odst. 5 lze nalézti ještě oporu také v ustanovení 5. odst. § 14 d) ž. ř., podle něhož majitelky oděvnické živnosti ženské a dětské, které živnost tu provozovaly před počátkem působnosti tohoto zák. (t. j. živn. nov. z 5. února 1907 č. 26 ř. z.) a pak se jí vzdaly, nejsou povinny, aby opovídajíce živnost tu znova, dodatečně podávaly průkaz způsobilosti v odst. 3 předepsaný. Zde tedy zákon výslovně pro výjimku přímo nařídil, že při těchto živnostech, ale jen při nich, dotčené živnostnice, které provozovaly před platností cit. živn. nov. uvedené živnosti, které tehdy byly svobodné, zproštěny jsou průkazy způsobilosti, jestliže se jich vzdaly a znovu je opověděly již za platnosti nov. z r. 1907.
Srovnají-li se obě ustanovení odst. 5. § 14 c) a d) ž. ř., vyplývá ze srovnání toho oprávněnost úsudku, že v předpise prvním dáno jest pravidlo o zproštění průkazu způsobilosti při opovědí živnosti, která má býti znovu provozována, jen pro ty osoby, které průkaz ten dříve již jednou podaly, kdežto v ustanovení druhém stanoví zákon z pravidla toho jedinou výjimku, kterou ovšem na jiné případy rozšiřovati nelze proto, že jde právě jen o výjimku. (Srv. nál. Boh. A. 6364/27).
Stejně má se věc i v daném případě. Václav V. opověděl původně fotogr. živnost v době, kdy byla ještě svobodnou, a průkazu způsobilosti nepodal. Ro jejím vzdání se opověděl ji znovu v době, kdy jeden obor její (portrétní) byl již podle nař. č. 226/1911 prohlášen za živnost řemeslnou. Původní opovědí nabyl V. ovšem oprávnění, aby opovězenou živnost provozoval dále i v době, kdy byla již řemeslnou, neboť cit. min. nař. neobsahuje ustanovení, že by mělo zpětný účinek. Leč živnost zaniká podle § 144 ž. ř. vzdáním se. Jím zanikla tedy také veškerá živn. oprávnění V-ova. Nelze proto souhlasiti s názorem žal. úřadu, že by již proto, že V. živnost provozoval v době, kdy byla řemeslnou, byl zproštěn průkazu způsobilosti z důvodu nabytého práva, neboť právo to vzdáním se zaniklo. Skutečné provozování živnosti nenahrazuje o sobě ještě průkaz způsobilosti, neboť o tom, co má průkaz takový obsahovati, dány jsou v § 14 přesné předpisy formálního rázu, jejichž splnění nelze nahraditi pouhou skutečností, že dotčená živnost byla již provozována, poněvadž není pro to zákonného podkladu (srv. Budw. A 4643). Pokud žal. úřad v nař. rozhodnutí dovolává se také tendence zákona se zřetelem na přesídlení živnosti, dlužno proti tomu uvésti, že o přesídlení živnosti v smyslu § 43 ž. ř. v daném případě nejde, nýbrž o vzdání se živnosti a opětné provozování její, třebaže na jiném stanovišti, a že i podle § 43 ž. ř. přesídlení živnosti mimo obec dosavadního stanoviště pokládá se za založení nové živnosti a nežádá se znovu průkaz odborné způsobilosti u dotčené živnosti předepsaný.

Citace:

č. 7154. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 438-442.