Čís. 7695.


Příslušnost podle § 49 čís. 8 j. n.
»Rozepřemi pro vady dobytka« jest rozuměti jen takové, v nichž vady dobytka vystupují jako samostatný právní důvod, nikoliv však, je-li vada dobytčete uváděna jako skutečnost odůvodňující právní důvod žaloby, na př. žaloby pro zkrácení přes polovici obecné ceny.

(Rozh. ze dne 13. ledna 1928, R II 384/27.)
Žalobou, zadanou na okresním soudě, domáhal se žalobce na žalovaném zrušení kupní smlouvy ohledně dobytčete, ježto prý dobytče (býk) koupené žalobcem od žalovaného nemělo smluvených vlastností. Předmět sporu ocenil žalobce na 12000 Kč. Námitku věcné nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, maje za to, že tu jde o nárok ze správy. Rekursní soud vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a odmítl žalobu. Důvody: Žaloba podle svého rubra a podle svého obsahu není žalobou ze správy, pro niž platí ustanovení § 49 čís. 8 j. n. Jest to žaloba z náhrady škody pro zkrácení přes polovinu ceny, podaná po lhůtě, kterou měl žalobce k řádné žalobě ze správy. Poněvadž pro soud jest směrodatným právní důvod žaloby, jak ho žalobce v žalobě tvrdil a který nebyl do konce ústního jednání změněn a předmět sporu byl oceněn na 12000 Kč, jest podle čl. I. (3) zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. okresní soud k projednání tohoto sporu nepříslušným a bylo žalobu podle § 43 j. n. již prvním soudem z úřední povinnosti odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel neprávem se dovolává plenárního rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne 27. října 1920, č. j. Pres. 749/20 sb. čís. 733 a jeho odůvodnění. Žaloba tato není žalobou ze správy, neopírá se svým právním důvodem o vadu dobytčete, nýbrž o to, že dobytče nemá vlastností výslovně smluvených, že se totiž pro úplnou netečnost k říjícím, jemu předvedeným jalovicím a pro neschopnost ke skoku, vůbec nehodí za plemenného býka k chovu, a že proto stěžovatel neobdržel ani polovici toho, co dal žalobci, pročež že je oprávněn — tedy podle § 934 obč. zák. — žádati zrušení kupní smlouvy a uvedení všeho v předešlý stav. Nárok podle § 934 obč. zák. není nárokem ze správy. Zejména není tato žaloba žalobou podle § 933 obč. zák. Dovolatelem vzpomenuté rozhodnutí také se zmiňuje o tom, že se se zákonným označením »vady dobytka« setkáváme v původním doslovu všeobecného zákona občanského v paragrafech pojednávajících o správě a to v §§ 924 (zrušeném § 117 III. dílčí novely), 925, 926 a 927 obč. zák., a že na tom nic nezměnil ani nový doslov § 933 obč. zák. Tento, mluvě o »vadách dobytka«, má na mysli, jak je zjevno z jeho doslovu a z jeho nadpisu (»Zánik práva ze správy«) pouze správu pro vady dobytka. Sluší tedy »rozepřemi pro vady dobytka« (§ 49 čís. 8 j. n.) rozuměti jen takové, v nichž »vady dobytka« vystupují jako samostatný důvod právní, a to je právě jenom ve případech §§ 925, 926 a 927 obč. zák., nikoli však ve případech, jako je tomu v souzeném případě, v nichž vada dobytčete je uváděna jako skutečnost odůvodňující právní důvod žaloby, v tomto případě zkrácení přes polovici na obecné hodnotě. V takovém případě řídí se příslušnost podle všeobecných zásad, tedy především podle hodnoty předmětu sporu, a soud zkoumá podle druhého odstavce § 41 j. n. svou příslušnost podle žalobcových údajů, pokud mu není známo, že jsou nesprávné. V tomto případě činí cena předmětu sporu (také podle žalobcova ocenění) 12000 Kč, proto je ku projednání této rozepře podle §§ 49 čís. 1, 50, prvý odst. j. n. a čl. II. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. příslušným sborový soud prvé stolice.
Citace:
Nález č. 1842. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 239-241.