Č. 2878.

Vojenské věci. — Administrativní řízení: Výrok o přeložení vojenského gážisty z povolání do zálohy, uveřejněný toliko v osobním věstníku min. nár. obr., nemůže proti gážistovi, jenž o něm vyrozuměn nebyl, vejíti v právní moc.
(Nález ze dne 17. listopadu 1923 č. 19 167).
Věc: Ludvík K. v L. proti ministerstvu národní obrany (odb. rada Dr. Fr. Městek) o propuštění z branné moci československé.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: St-l narozený r. 1887, sloužil v býv. rakouské zeměbraně od r. 1905 až do převratu jako vojenský gážista z povolání, posléze jako setník a byl ke své žádosti převzat v březnu 1920 jako kapitán do činné služby v čs. armádě. Při superarbitračním řízení k jeho žádosti zahájeném, bylo zjištěno nálezem z 29. září 1921, že st-l trpí vleklým emfysemem a že onemocnění nastalo v dubnu 1921 v civilním poměru. Klasifikace zní: »k veškerým službám nezpůsobilý.«
Nař. rozhodnutím z 21. prosince 1921 byl st-l propuštěn dne 1. ledna 1922 z branné moci jako k veškerým službám nezpůsobilý a nařízeno zemskému voj. velitelství v Praze, aby mu vydalo propouštěcí list podle vzoru 48 branných předpisů.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Podle vzorce 48 jest dle ustanovení § 123 odst. 9 branných předpisů (vl. nař. z 28. července 1921 č. 269 Sb.) vydati propouštěcí list oněm gážistům, kteří byli uznáni nezpůsobilými k veškerým službám a proto se z branné moci propouštějí, kdežto vojenští gážisté z povolání, k veškerým službám nezpůsobilí, mají býti propuštěni z branné moci a poděleni propouštěcím listem pouze tehdy, nebyli-li dáni do výslužby.
St-l vytýká nař. rozhodnutí nezákonost z důvodu, že nebyl přeložen do výslužby, ačkoli v době, kdy onemocněl, totiž v dubnu 1921, byl gážistou z povolání, třeba že činnou službu fakticky nekonal, nebyv k ní dosud beze své viny povolán, resp. vadnost řízení proto, že mu nebyly sděleny důvody, proč nebyl dán do výslužby.
Nař. rozhodnutím byl však st-l z branné moci propuštěn nikoli jako gážista z povolání, nýbrž jako gážista v záloze, a proto nebylo o jeho převzetí do výslužby rozhodováno. To vysvítá nejen z odvodního spisu, nýbrž i z poznámky učiněné na konceptu nař. rozhodnutí. Žal. úřad přeložil totiž st-le dnem 1. listopadu 1920 do zálohy a sice rozhodnutím z 9. listopadu 1921, uveřejněným v Osobním věstníku mno č. 118 z 19. listopadu 1921. K rozhodnutí tomu vedla žal. úřad, jak jde ze správních spisů i z odvodního spisu, úvaha, že st-l nenastoupil činné služby a nehodlal ji konati, neboť přijal místo policejního komisaře v L., žádal o přeložení do výslužby a neohradil se ani proti tomu, že od konce října 1920 neobdržel žádných vojenských požitků. Nař. rozhodnutí vychází tedy ze skutkového předpokladu, že rozhodnutí o přeložení st-le do zálohy nabylo proti st-li právní účinnosti.
Tento předpoklad není správný. Rozhodnutí o přeložení st-le do zálohy se zpětnou platností od 1. listopadu 1920 bylo vydáno jedině pro Osobní věstník mno a nebylo v rozhodnutí tom zařízeno vyrozumění st-le. Také není ze správních spisů zřejmo, že by byl st-l o rozhodnutí tom býval jakýmkoli způsobem vyrozuměn. Proto také stížnost vychází jedině z toho, že st-l jest aktivním gážistou čsl.
Není-li však možno pokládati za zjištěno, že rozhodnutí o přeložení st-le do zálohy nabylo vůči st-li právní účinnosti, nebylo rozhodnutí to způsobilé, aby bylo učiněno podkladem pro rozhodnutí další. Poněvadž se tak nař. rozhodnutím stalo, spočívá rozhodnutí to na nesprávném skutkovém předpokladu a slušelo je proto dle § 6 zák. o ss zrušiti, aniž bylo možno přihlížeti k námitce odvodního spisu, že st-lův nárok na přeložení do výslužby a na poskytnutí zaopatřovacích požitků, uplatňovaný žádostí ze 17. února 1921 byl již rozhodnutím z 1. září 1921 pravoplatně zamítnut, neboť st-l žádal ještě před tímto vyřízením své žádosti ze 17. února 1921 podáním ze dne 8. srpna 1921, podaným služební cestou dne, 10. srpna 1921 u doplňovacího okresního velitelství v Litoměřicích, o zahájení superarbitračního řízení. Tím doplnil svoji žádost ze 17. února 1921 o přeložení do trvalé výslužby tak, že měla býti považována za žádost gážisty z povolání, jenž pro svoji neschopnost ke službě žádá dle zákona z 27. prosince 1875 č. 158 ř. z. o přeložení do trvalé výslužby a o přiznání zaopatřovacích požitků (§ 2 a 7).
Otázkou, mohl-li st-l jako aktivní vojenský gážista býti vzhledem k ustanovení § 25 branného zákona z 19. března 1920 č. 193 Sb. přeložen do zálohy beze své žádosti, nebylo se nss-u tentokráte zabývati.

Citace:

č. 2878. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 997-999.