NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 2350.

Prominutím trestu podle nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. a n. není odčiněna ztráta zachovalosti.
Za ostatních podmínek §u 2 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. vyloučeno jest podmíněné odsouzení i předchozím odsouzením pro delikty vojenské.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1926, Zm I 169/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 4. února 1926, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými oba zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., Jan J. kromě toho zločinem těžkého ublížení na těle podle §§ů 152 a 155 b) tr. zák., přečinem shluknutí podle §u 279 tr. zák., Emanuel S. přečinem spoluviny na shluknutí podle §u 280 tr. zák. a přestupkem nedokonaného ublížení na těle podle §§ů 8 a 411 tr. zák. a za to oba nepodmíněně odsouzeni k určitým trestům, a zamítl odvolání Jana J-a z výroku o výši trestu a odvolání Emanuela S-a z výroku o nepřiznání podmíněného odkladu výkonu trestu. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání obžalovaného Jana J-a proti výši trestu není odůvodněno, neboť tvrzení jeho, že jest zachovalým, pravdě neodpovídá, vždyť byl v roce 1913 trestán pro zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., přečin shluknutí podle §u 283 tr. zák. a přestupek podle §u 312 a 431 tr. zák. a v roce 1914 pro přestupky podle §u 411 a 460 tr. zák. Nařízením Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. a n. byly sice prominuty následky trestných činů, jakož i neschopnost dosíci jistých práv, postavení a oprávnění, spojené s odsouzením pro trestné činy uvedené v §§ech 81, 283 a 312 tr. zák.; ztráta zachovalosti tím však odčiněna nebyla a mimo to se amnestie nevztahovala na trestné činy v §§ech 411, 431 a 460 tr. zák. uvedené, leč že by čin v §u 460 tr. zák. uvedený spáchal zaměstnanec poštovní neb železniční, čehož v souzeném případě nebylo. Nelze tedy o zachovalosti J-ově právem mluviti. Mimořádného zmírňovacího práva §u 54 tr. zák. nemohl soud proto použíti, poněvadž přitěžující okolnosti jak počtem, tak zejména svojí závažností převažují okolnosti polehčující a není tudíž odůvodněna naděje v polepšení pachatelovo. Bylo proto jeho odvolání jako bezdůvodné zamítnouti.
Odvolání obžalovaného Em. S-a do nepřiznání podmíněného odkladu výkonu trestu jest neodůvodněno a právem první soud zamítl návrh na jeho povolení, poněvadž obžalovaný byl, byť i pro delikty vojenské, odsouzen v roce 1924 k trestu žaláře 6měsíčního, tedy právoplatně k trestu delšímu tří měsíců (§ 2 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).

Citace:

č. 2350. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 262-263.