Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7278 —

Čís. 7278.


Zajištění bytů (zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 sb. z. a n.). Nejen státní zaměstnanec, pro něhož byl byt zajištěn, nýbrž i československý stát jest oprávněn domáhati se vyklizení a předání zajištěného bytu.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1927, R I 633/27.)
Československý stát (železniční správa) domáhal se proti majiteli domu povolení exekuce nuceným vyklizením a předáním bytu zajištěného pro státního zaměstnance. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Právoplatným — Čís. 7279 —
nálezem okresní politické správy v T. ze dne 20. července 1926 byl na základě §13, zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 (26. dubna 1923, čís. 87, 19. prosince 1924, čís. 226) sb. z. a n. byt v domě č. pop. 207 v N., obývaný t. č. revidentem čsl. státních drah Janem K-em, služebně přeloženým, a sestávající z kuchyně a pokoje, zajištěn k žádosti dopravního úřadu v T. pro zaměstnance tohoto úřadu Václava K-a. Podle § 13 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 sb. z. a n. označuje politická správa, zajišťující byt pro státního zaměstnance, majiteli domu onoho státního zaměstnance. Ze znění § 13 cit. zák. jest souditi, že nárok z tohoto zajištění přísluší označenému státnímu zaměstnanci a nikoliv úřadu byt zajišťujícímu aniž úřadu, který dal podnět k zajištění. Poněvadž podle § 3, druhý odstavec, ex. ř. exekuce se povoluje na základě návrhu osoby oprávněné k nároku, jest oprávněn podati takovýto návrh v tomto případě jen označený státní zaměstnanec, dozorce staniční Václav Κ., nikoliv železniční správa.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Mylným jest názor rekursního soudu, že z ustanovení § 13 novel. zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 sb. z. a n. jest souditi, že nárok ze zajištění bytu přísluší pouze státnímu zaměstnanci, za bytového nástupce úřadem označenému, nikoli však státnímu úřadu pro zaměstnance byt opatřujícímu, správněji státu. Tento závěr z doslovu zákona neplyne, naopak jest z něho usuzovati, že úřad, který pro svého zaměstnance zajištění bytu politickou správou vymohl, získal zároveň jako státní orgán k zajištění bytu exekuční titul i pro čsl. stát, jenž jest tudíž oprávněn byt exekučně vymáhati, a nesejde na tom, že také jmenovaný bytový nástupce může samostatně tento nárok vymáhati. Tomuto názoru neodporuje ani rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. 5815, které vyvrací jen názor, že oprávnění k vedení exekuce přísluší toliko politické správě, přiznávajíc toto právo také samostatně bytovému nástupci úřadem označenému. Ježto zde k návrhu dopravního úřadu T., tedy státní železniční správy bylo zajištění bytu pro jejího zaměstnance Václava K-a právoplatně povoleno, jest oprávnění čsl. státu, zastoupeného finanční prokuraturou, k exekuci, i dle § 3 druhý odstavec ex. ř. opodstatněno a právem prvý soud podle vykonatelného exekučního titulu (§ 1 čís. 12 ex. ř.) navrženou exekuci povolil.
Citace:
č. 1602. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 257-258.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).