Č. 2834.

Veřejní úředníci: * Právo představeného, udíleti výtky podle § 89 služební pragmatiky úřednické, nevztahuje se na nepřístojnosti, kterých se dopustil zaměstnanec mimo úřední činnost.
(Nález ze dne 5. listopadu 1922 č. 13 021).
Věc: P. Otakar H. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran udělení výtky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsv zaslal ředitelství zemského ústavu pro choromyslné v ... výnos tohoto znění:
»Domovník tamního ústavu Gustav F. předložil sem dopis jemu ústavním farářem H. zaslaný z 11. ledna 1923, ve kterém ústavní farář použil výrazů, které veřejně proneseny, by měly v zápětí žalobu pro urážku na cti.
Poněvadž domovník F. nechce nastoupiti cestu žaloby, nýbrž žádá, aby záležitost tato byla vyřízena cestou administrativní, ukládáme ředitelství, aby panu faráři H. věc tuto vytklo a vyslovilo mu nelibost zsv-u nad tím, že se jako zemský úředník vyšší hodnostní třídy a duchovní správce ústavu nechal strhnouti k takovým výrazům netaktním.«
Proti tomuto výnosu, intimovanému st-li výměrem ředitelstva ústavu, směřuje stížnost, která jej naříká pro nezákonnost event. vadné řízení.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Nař. výměrem zsv zjišťuje, že st-l v soukromém dopise jinému zaměstnanci užil urážlivých výrazů a spatřuje v tom nepřístojnost, kterou kára.
Podle §u 16 instrukce pro zv z 31. května 1864 platí — poněvadž nebyly vydány předpisy zvláštní — pro disciplinární právo vůči zemským zaměstnancům ustanoveni vydaná pro úředníky státní, a tedy nyní předpisy služební pragmatiky pro zaměstnance státní z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Na tomto stanovisku stojí také žal. úřad ve svém odvodním spise. Podle §u 87 služ. pragm. uplatňuje se odpovědnost zaměstnance za porušení stavovských a úředních povinností pořádkovými a disciplinárními tresty podle předpisu §§ 90 a násl., při čemž zůstává dle § 89 nedotčeno právo služebního představeného vytýkati podřízeným nepřístojnosti v jejich úřadování.
Žal. úřad hájí se v odvodním spise proti výtkám stížnosti námitkou, že nař. výnosem nebyl st-li uložen žádný trest disciplinární ani pořádkový, nýbrž že jde o projev kárný ve smyslu §u 89 služ. pragm.
Nss sdílí stanovisko žal. úřadu, že nař. rozhodnutí nemá za předmět ani uložení pořádkového trestu, ani trestu disciplinárního, a že obsahuje toliko výrok dle § 89 služeb. pragm., kterým se vytýká a kárá nepřístojnost, jíž se dle mínění úřadu st-1 dopustil. Nemůže tedy dáti za pravdu námitkám stížnosti, že nebyly zachovány předepsané formy disciplinárního řízení.
Ale § 89 dává představenému právo vytýkati podřízeným nepřístojnosti jenom, pokud se jich dopustili »v jejich úřadování«, tedy při vykonávání svých úředních prací. Rozšiřovati oprávnění toto také na nepřístojnosti, kterých se dopustili jinak, pokud jsou na újmu vážnosti úředního postavení jejich, jak tomu chce žal. úřad s poukazem na ustanovení § 87 služ. pragm., není po názoru nss-u přípustno, poněvadž jde v §u 89 služ. pragm. v podstatě o vykonávání služebního dozoru, který se právě vztahuje jenom na úřední úkony zaměstnancovy a nikoli na jeho jednání soukromé. Pokud takové jednání soukromé involvuje porušení stavovských a úředních povinností, lze proti němu zakročiti jenom způsobem uvedeným v §u 87 služ. pragm.
Nepřístojnosti, kterou žal. úřad nař. výnosem v základě § 89 služ. pragm. kárá, nedopustil se st-l při výkonu nějakých prací úředních, nýbrž v soukromém dopise zaslaném jinému zaměstnanci. Nejde tedy o nepřístojnost sběhlou »v jeho úřadování«, jak to má na mysli § 89 služ. pragm.
Nemá proto nař. rozhodnutí v zákoně opory, i bylo je dle §u 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2834. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 904-905.