Čís. 5111.

Úrazové pojištěni dělnické.
Použil-li dělník v podniku zařízení (zdviže) přes výslovný zákaz dělnictvu, onoho zařízeni používati, není úraz, jejž při tom utrpěl, úrazem podnikovým.
(Rozh. ze dne 12. června 1925, Rv I 582/25.)
Žalobkyně, dělnice v podniku žalovaného, domáhala se na něm placení důchodu, ježto použivší v podniku vytahovadla, utrpěla těžké poranění, žalobce pak ji krátce před úrazem od úrazové pojišťovny odhlásil a neučinil předepsaného oznámení o jejím úrazu. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem z polovice po právu, odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud praví zcela případně, že žalobkyně, utrpěvši úraz v podniku žalovaného, může se domáhati jen důchodu, jejž by jí vyměřila pojišťovna, kdyby úraz byl býval včas ohlášen. Předpokladem jejího nároku bylo by však, že žalobkyně skutečně utrpěla úraz podnikový, ale předpokladu toho v projednávaném případě není. O úrazu podnikovém lze mluviti, stal-li se při provozování podniku, t. j. při podnikovém zaměstnání dělníka, ačkoli jest zastáván též přísnější názor, že úraz musí býti v příčinné souvislosti s tímto provozováním nebo s jeho nebezpečností. U žalobkyně není však podnikového úrazu ani v onom smyslu mírnějším. Soud první stolice zjistil a soud druhé stolice se neodchýlil od zjištění, že žalobkyně šla ještě s dvěma děvčaty do místnosti, kde jest vytahovadlo, ač jest tam vstup dle tabulky na dveřích zakázán a dělnice tam neměly co činiti a že žalobkyně se dala ve vytahovadle, na němž jest rovněž tabulka s nápisem, že vstup nezaměstnaným jest přísně zakázán, vytáhnouti nahoru, při čemž utrpěla těžké zranění. Podle toho použila žalobkyně zdviže proti zákazu z pouhé dovádivosti k tomu, by se v něm svezla. Používajíc podnikového zařízení vědomě k účelu, podniku cizímu a přímo zakázanému, vybočila z oblasti podniku a jeho nebezpečí, odpoutala se od něho a nepodléhá proto již jeho nebezpečí, nýbrž podléhá nebezpečí, které sama svévolně vyvolala a jež není v příčinné souvislosti s provozem podniku a jeho nebezpečenstvím. Nešlo-li podle tohoto výkladu o úraz podnikový, nezáleží na tom, že žalovaný její úraz podle §u 29 zákona o úraz. poj. řádně neohlásil, neboť, i kdyby jej byl ohlásil, nebyl by poškozené býval přiřknut důchod. S tohoto hlediska nebyl by tudíž žalovaný práv z náhrady škody, kterou žalobkyně zdviží utrpěla. Nezáleží na tom, že žalovaný v první stolici, dovolávaje se výhody §u 46 zák. o úr. poj., sám tvrdil, že jde o podnikový úraz, a v dovolání se snaží věc vylíčiti tak, že nešlo o úraz, hlášením povinný. Soudy nejsou vázány právními názory stran, třebaže by snad názory ty vyznívaly v neprospěch strany samy. Nejde-li o podnikový úraz, neutrpěla žalobkyně jeho neohlášením újmy, a nemůže proto z tohoto právního důvodu uplatňovati nároky nа náhradu škody. Vytýká tudíž dovolaní v tomto bodě právem mylné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 с. ř. s.). Než žalobkyně opírá žalobní nárok také ještě o jiné zavinění žalovaného, že totiž zdviž nebyla podle živnostenských předpisů na ochranu osob bezpečně opatřena. Nižší soudy shledaly i v tomto směru zavinění žalovaného. Avšak k tomuto názoru dospěly vadným řízením podle §u 503 čís. 2 c. ř. s. Právem vytýká dovolání, že nebyl proveden svědecký a znalecký důkaz o tom, že při zařízení zdviže bylo vyhověno všem předpisům bezpečnostním. Důkaz ten se nestal bezvýznamným zjištěnou skutečností, že zdviž přes, příkaz politického úřadu nebyla v celé délce své dráhy vhodným způsobem uzavřena dřevěným latěním (šalováním). Bude na znalci, by vysvětlil, zda nařízené, ale neprovedené opatření bylo by bývalo způsobilým, zabrániti nejen nahodilým úrazům, nýbrž také svévolnému zneužití zdviže nepovolanými osobami, takže by bylo bývalo vyloučeno, že by se žalobkyně, nejsouc při zdviži zaměstnána, byla mohla s úspěchem pokusiti, v ni vstoupiti a na ní se svésti. Kdyby ani opatření politickou správou nařízená nebyla bývala s to, úrazu žalobkyně svévolně zaviněnému, zabrániti, nebylo by tu příčinné souvislosti mezi jejich nedostatkem s úrazem a nebylo by tudíž ani s tohoto hlediska zavinění žalované strany, pro které by byla práva z náhrady škody, a to škody, v tomto případě, kde nejde již o podnikový úraz, nikoli obmezené toliko na ušlou rentu.

Citace:

Čís. 5111. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 35-37.