Čís. 15395.

Nárok vymáhajícího věřitele proti soudně ustanovenému schovateli (sekvestrovi) na vydání uschované věci patří na pořad práva.
(Rozh. ze dne 16. září 1936, R II 271/36.)
Srov. Sb. n. s. čís. 6783, 8390. Usnesením krajského soudu byl na jmění firmy B. společnost uvalen konkurs. Bývalý dělník úpadkyně Kamil Z. dal zabaviti při výkonu exekuce pro svoji vykonatelnou pohledávku proti úpadkyni 48 koster křesel a židlí, a na jeho návrh bylo provedeno také uschování těchto věcí u žalované. Po uvalení konkursu byly prodávány veškeré svršky patřící úpadkyni a byly také všechny prodány až na uvedená křesla a židle. Na návrh správce konkursní podstaty bylo konkursním soudem nařízeno, aby 48 koster křesel a židlí uschovaných u žalované bylo převezeno do soudní dražebny a prodáno. Avšak převoz nemohl býti vykonán, neboť žalovaná se zdráhá vydati věci, protože nemá záruky, že obdrží poplatek za uskladnění. Žalující správce podstaty přednesl, že k jeho návrhu konkursní komisař podle § 122 konk. ř. ustanovil žalované přiměřenou lhůtu k zpeněžení, a byla žalované uložena měsíční lhůta. Ježto lhůta tato marně uplynula, navrhl správce konkursni podstaty zpeněžení uschovaných předmětů sám. Dožádaný okresní soud nařídil také dražbu těchto věcí, jež nebyla provedena proto, že žalovaná odepřela vydati uschované věci. Domáhá se proto žalující podstata výroku, že žalovaná jest povinna vydati výkonnému orgánu 48 koster křesel a židlí uschovaných u ní Kamilem Z-em, by mohly býti exekučně zpeněženy. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu odmítl pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a bodnutí.
Důvody:
Uschování zabavených předmětů podle § 259 ex. ř. není zvláštním prostředkem exekuce na movitosti, ani není podmínkou platnosti zabavení, nýbrž jest úkonem ochranným, který se povoluje k zvláštnímu návrhu vymáhajícího věřitele (viz rozhodnutí čís. 8390 Sb. n. s.). Uschovatel není tedy orgánem soudu, jako tomu jest při vnuceném správci, jenž podléhá podle § 114 ex. ř. dozoru exekučního soudu a musí se podříditi jeho příkazům, zákazům a opatřením. O uschovateli takových předpisů není, naopak podle § 259, odstavec 3 ex. ř. se děje uschování u uschovatele exekučním soudem stanoveného na nebezpečí vymáhajícího věřitele. Uschováním vzniká soukromoprávní poměr mezi vymáhajícím věřitelem a uschovatelem, což plyne z toho, že v odstavci 3 § 259 ex. ř. jest odkázáno na § 968 obč. zák., v němž se praví, že soudem ustanovený schovatel se nazývá sekvestr a že se jeho práva a povinnosti posuzují podle pravidel tu stanovených, to jest podle ustanovení platných o smlouvě schovací (§§ 957 a násl. obč. zák.). Ježto jde o soukromoprávní poměr a exekuční řád nepřikazuje řešení nároků z něho plynoucích exekučnímu řízení, lze o těchto nárocích rozhodovati, stanou-li se spornými, podle § 1 j. n. jen pořadem práva. Že se uschovatel musí domáhati pořadem práva uschovacího poplatku na vymáhajícím věřiteli, bylo vyloženo v rozhodnutí čís. 4001 Gl. U. a v rozhodnutí čís. 6783 Sb. n. s. Platí-li pro uschovatele předpisy o schovací smlouvě, platí důsledně i pro vymáhajícího věřitele, který uschování navrhl, a patří-li na pořad práva nároky uschovatele ze schovací smlouvy, patří důsledně na pořad práva i nároky vymáhajícího věřitele, plynoucí z §§ 961 až 966 obč. zák., tudíž i nárok na vydání uschované věci. Tytéž zásady platí, nařídil-li konkursní komisař podle § 122, odstavec 3 konk. ř. čís. 64/31 Sb. z. a n. zpeněženi věcí, jež byly dány do úschovy soudně ustanovenému schovateli na návrh původního vymáhajícího věřitele, poněvadž tím vstoupil správce konkursní podstaty podle § 121, odstavec (4) konk. ř. clo exekučního řízení zahájeného proti úpadci a musí je převzíti ve stavu, v jakém jest.

Citace:

č. 15395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 816-818.