Č. 10070.

Stavební právo (Slovensko): Za jakých podmínek je podle stavebního statutu bývalé župy bratislavské přípustno, aby chlévy byly opatřeny jen krytinou rákosovou?
(Nález ze dne 14. října 1932 č. 15329.)
Věc: Marie K. v D. proti zemskému úřadu v Bratislavě o krytinu stájí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím změnil výměr okresního úřadu v D. z 27. listopadu 1929, jímž povoleno bylo Marii K., aby postavené chlévy opatřila krytem rákosovým, v tom směru, že povolil přikrytí chlévů jen ohnivzdorným materiálem. V důvodech uvedl žal. úřad, že ohnivzdorná krytina chlévů musila býti nařízena ve smyslu §§ 17 a 20 staveb, statutu býv. župy bratislavské z toho důvodu, poněvadž jde o hospodářskou budovu při mlýně, kde jest větší nebezpečí požáru. Ustanovení § 44 stav. statutu, podle něhož v určitých případech možno povoliti krytinu rákosovou, nemohl žal. úřad použiti, ježto stavba jest v bezprostřední blízkosti obytných a hospodářských budov Benedikta T.
O stížnosti nss uvážil:
Nař. rozhodnutí dovozuje nepřípustnost krytiny rákosové na zmíněných chlévech především z ustanovení §§ 17 a 20 stav. statutu župy bratislavské. Žal. úřad však přehlíží, že předpisy § 17 vztahují se pouze na stavby živn. závodů s větším ohněm pracující, a že ustanovení to nemůže býti aplikováno na stavbu budov hospodářských (chlévů pro brav, jak jest tomu v daném případě). Na tom nic nemění okolnost, že dotyčné chlévy jsou v blízkosti mlýna st-lčina.
Pokud jde o předpis § 20 stav. statutu, obsahuje sice předpis ten ustanovení o tom, že, má-li býti stavěno bez požární zdi, musí býti mezi postranními, resp. sousedními zdmi zachována vzdálenost nejméně 6 m a v této prostoře nesmí býti stavěno, jakož i ustanovení o tom, že s použitím požární zdi mohou stavby z ohnivzdorného materiálu přímo k sobě býti přistavěny, leč předpis ten nepraví nic o tom, že hospodářské budovy při mlýně musí za všech okolností býti kryty ohnivzdorným materiálem. V daném případě dlužno sedes materiae hledati v ustanovení § 44 cit. statutu. Podle tohoto ustanovení určuje stav. vrchnost, jakou střechou má býti budova kryta (taškový krov, břidlice neb šindel). Zároveň uvádí tento předpis, že rákosem neb slámou smí býti kryty jen budovy na vzdálenějších místech, mimo obec separátně (osaměle) stojící.
St-lka. se domnívá, že tento předpis dovoluje, aby chlévy, o něž jde, byly kryty rákosem, ježto chlévy ty jsou postaveny venku za dědinou a jsou 400—500 m od obce vzdáleny. Stížnost tu však přehlíží, že k povolení, aby určitá budova mohla býti kryta rákosem neb slámou, nestačí, aby budova ležela vně obce v dostatečné vzdálenosti od ní, nýbrž jest třeba ještě předpokladů dalších, totiž aby budova ležela v ploše isolované (separátně, osaměle), kterýžto předpoklad není dán, když, jak žal. úřad zjišťuje a stížnost nepopírá, v bezprostřední blízkosti budovy, o niž jde, jsou hospodářské budovy souseda Benedikta T. Za tohoto stavu nelze míti za to, že dotyčné chlévy leží v poloze isolované a žal. úřad následkem toho právem nepřipustil, aby chlévy ty byly opatřeny krytinou rákosovou. Na tom nic nemění ani okolnost, že sousední budovy T-ovy nejsou ohnivzdorně kryty, a že v celé obci jsou chlévy pro brav kryty rákosem, neboť nezáleží na tom, jakou krytinu mají jiné stavby, nýbrž na tom, jakou krytinu podle stavebního statutu má míti stavba, o kterou šlo.

Citace:

č. 10070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 392-393.