Č. 3266.

Pozemková reforma: Vlastník zabrané půdy má právo volby pozemků podle § 11 záb. zák., avšak jen potud, pokud splnění tohoto práva není nemožným s hlediska provádění pozemkové reformy.
(Nález ze dne 20. února 1924 č. 17323/23).
Prejudikatura: Boh. 3076 adm. a jiné.
Věc: Řád O. O. Piaristů v Praze proti státnímu pozemkovému úřadu o propuštění půdy ze záboru. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením zem. soudu civ. v Praze z 23. září 1922 bylo k žádosti obvodové úřadovny stpú-u a podle plánku daného v U. dne 19. června 1922 nařízeno, aby ve vložce desk zemských č. — o statcích P. a St. na listu A-II bylo poznamenáno odepsání dílce pozemkové parcely č. kat. 203/1, louky, v St. ve výměře 10 a 42 m2, označeného na cit. plánku čís. kat. 203/3 a písmenami »abcda« a uvedeného v prozatímní přídělové listině, vydané obvodovou úřadovnou ze 6. září 1922, z důvodu převzetí a přidělení tohoto dílce podle předpisů zák. ze 17. února 1922 č. 77 Sb. a aby o tom byl zpraven »vlastník zabraného majetku pozemkového řád O. O. Piaristů v Praze« s vyzváním, aby u okr. soudu v Ř. do 14 dnů ode dne dne doručení písemně neb do protokolu se vyjádřil, zda na onen dílec parcely uplatňuje své právo podle § 11 záb. zák., jinak by se mělo za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím.
Když byla žádost z 18. října 1922, jíž provincialát řádu O. O. Piaristů uplatnil u okr. soudu v Ř. nárok řádu po rozumu § 11 zák. záb. na propuštění celé parcely čís. kat. 203/1 ve St., k vyzvání stpú-u z 20. prosince 1922 podáním ze 4. ledna 1923 doplněna a vykonáno místní šetření dne 8. února 1923, při němž bylo provinciálem řádu přídělci Františku N. nabízeno jiné stavební místo od parcely č. kat. 192, les, kteráž nabídka byla ve vyjádření z 19. dubna 1923 učiněném k vyzvání stpú-u z 11. dubna 1923 opakována — zamítl stpú rozhodnutím z 3. května 1923 nárok dle § 11 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb., jejž uplatnil řád O. O. Piaristů v Praze na parcelu č. kat. 203/3 resp. na celou parcelu č. kat. 203/1 v St.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost podaná pro vadnost řízení a nezákonnost, o níž uvážil nss takto:
Žal. úřad opřel svoje zamítavé stanovisko o předpis § 5 zák. z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. ve znění zák. z 13. července 1922 č. 220 Sb., tvrdě, že dílec parcely č. kat. 203/1 v St., o nějž jde, není pro hospodaření na dvoře st-ckém nepostradatelným, resp. že odnětím pouhých 10 a 42 m2 z tohoto role nebude hospodaření na ostatním zabraném majetku nad potřebu ztíženo, což zevrubněji rozvádí.
St-1 uplatňuje naproti tomu, že ustanovení § 11 zák. záb., podle ně- hož osooy, jichž majetek byl zabrán, mají právo, aby jim byla z majet- ku jim zabraného přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v § 2 téhož zák., pokud možno dle jejich volby, zůstalo ve své podstatě nedotčeno zákonnými předpisy, jichž se žal. úřad dovolává a že by tedy byl mohl žal. úřad nárok podle § 11 zák. záb. vznesený zamítnouti jen tehdy, kdyby byl konaným šetřením zjistil, že kromě parcely č. kat. 203/1 v St. se žádná jiná zabraná parcela v místě k účelům stavebním nehodí.
Nss zabýval se otázkou práva volby vlastníka zabrané půdy dle § 11 zák. záb. již několikráte a hájí důsledně stanovisko, že vlastníku nelze právní nárok na volbu pozemků dle tohoto předpisu upírati. Dle názoru soudu není právo to ovšem absolutní, nýbrž obsah jeho jde až do mezí »možnosti«; přestávalo by tedy tam, kde splnění práva toho jeví se nemožným s hlediska provádění pozemkové reformy. Zákon chtěl v předpisu tom dle názoru nsj čeliti tomu, aby vlastník vykonávaje volbu nepoložil provádění pozemkové reformy v cestu překážky, dosud neexistující, jež by uskutečnění zákona znemožnily neb aspoň neodůvodněně a značně ztížily.
Na těchto zásadách trvá nss i dnes a odvolává se podle § 44 jednacího řádu na odůvodnění jich podané již v nál. Boh. 3076 adm.
V případě, o nějž tu jde, žal. úřad se vůbec nezabýval zkoumáním otázky, jaký vliv by mělo propuštění sporného dílce ze záboru na provádění pozemkové reformy a nepřihlédl zejména ani k námitce st-lově při komisionelním řízení dne 8. února 1923 přednesené, že přídělec František N. má možnost stavěti na jiném způsobilém místě, které mu řád nabízí z jiného zabraného pozemku, ač námitka ta zřejmě měla za účel dovoditi, že není nemožno respektovati st-lovo právo volby pozemku č. kat. 203/1 v St.
Ohledy, které vzal úřad v úvahu, jsou dle dovolaných jím předpisů zákonných toliko částí celého souboru okolností, k nimž stpú musí přihlížeti, rozhoduje-li o právu volby vlastníka, pro něž však vždy rozhodným bude zásadní hledisko vyslovené v § 11 zák. záb., jak bylo vyloženo v cit. již nálezu.
Vycházeje zřejmě z odchylného právního názoru, porušil žal. úřad právě zmíněný předpis, a bylo proto rozhodnutí rušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3266. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 620-622.