NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 1209.

Dovozní povolení není předmětem exekuce.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, R II 330/21.)
Soud prvé stolice povolil dle § 331 ex. ř. exekuci na dovozní povolení na benzin. Rekursní soud exekuční návrh zamítl proto, že nárok z dovozního povolení na benzin není majetkovým právem po rozumu § 331 ex. ř., ježto nelze jej ani zciziti ani co do výkonu zužitkovati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurs není oprávněn a jest úplně souhlasiti s názorem soudu rekursního, že dovozní povolení, o něž tu jde, pokud se týče nárok z něho, není majetkovým předmětem, postižitelným exekucí. Udělením dovozního povolení propůjčuje se oprávnění k dovozu určitého zboží z ciziny, právě jen oné osobě (firmě, závodu), pro kterou povolení to zní; povolení takové zní na jméno dovozce a není na osoby jiné přenositelno, jak vysvítá z nařízení vlády republiky Československé ze dne 28. listopadu 1919, čís. 645 sb. z. a n., uvedeného v platnost vyhláškou ministerstva obchodu ze dne 10. dubna 1920, čís. 241 sb. z. a n., neboť v § 11 cit. nař. stanoví se tresty na vývoz a dovoz bez povolení a na vědomé nesprávné údaje, v žádostech o takové povolení a § 12 cit. nař. zase připouští, že ke kontrole údajů v takových žádostech může si komise pro zahraniční obchod svými orgány vyžádati nahlédnutí do knih a obch. korespondence žadatele, což zcela nepochybné poukazuje k tomu, že při udílení dovozního povolení rozhodují zajisté momenty odnášející se k osobnosti dovozce. Uvádí-li stěžovatelka, že se v praxi mlčky trpí, aby dovoz zboží místo oprávněné osoby uskutečnila osoba (firma, závod) jiná a že se takové povolení zcela otevřeně a i za úplatu na jiné osoby převádí, potvrzuje tím jen správnost názoru, právě vysloveného, pro soud je však rozhodným pochod, jakého dle práva šetřiti jest. Vzhledem na tuto na určitou osobu vázanou vlastnost a nepřevodnost dovozního povolení není toto, jsouc ostatně jen legitimací k dovozu určitého zboží z ciziny, pro které se takové povolení vyhledává, samo o sobě majetkovým předmětem, který by byl exekucí postižitelným; takovým předmětem jsou teprve majetkoprávní nároky z uskutečnění dotyčného obchodu. Zcela nevhodně soudí stěžovatelka, že by mohla povolení pro své uspokojení zužitkovati tím způsobem, že by se svolením soudu s použitím povolení tohoto onen zahraniční obchod sama na účet dlužníku uskutečnila, neboť udělení povolení k dovozu pro ni musilo by zustati vyhraženo komisi pro obchod zahraniční a zmocnění k uskutečnění dotyčného obchodu na účet dlužníků jest dle ex. ř. nepřípustné, neboť takové zmocnění je možné jen v případech § 353 ex. ř. Není obdoby mezi tímto případem a exekucí na živnostenskou koncesi, neboť živnostenská koncese jest zajisté oprávněním majetkové hodnoty, ježto na základě jejím vykonává se živnost za účelem docílení hospodářských zisků, které pak pořadem exekuce dle § 341 ex. ř. pro uspokojení věřitele zabrány býti mohou, dovozní povolení však takovým oprávněním není. Dovozuje-li konečně stěžovatelka přípustnost exekuce poukazem na dovozní poplatek 52000 K, který strana povinná složila, jest na to odvětiti, že lze postihnouti tento vklad exekucí na pohledávky, nikoli však exekučním prostředkem, jaký tu navrhla.

Citace:

č. 1209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 635-636.