NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 808.

K dokonání podvodu (§ 197 tr. zák.) se nevyhledává, by dokonáno bylo podvodné poškození ve smyslu hospodářském. Pokud lze vyloučiti z jednání pachatelova způsobilost, přivoditi škodu.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1922, Kr II 606/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 10. července 1921, jímž byli obžalovaní Vítězslav G. a Josef B. sproštěni dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podvodu dle §§ 197, 200, 201 d) a 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Skutková zjištění nalézacího soudu jsou nanejvýše kusá a nedostatečná, takže jimi skutkový děj vůbec zjištěn není. Ze spisů vyplývá tento skutkový základ trestní věci: Obžalovaný V. G., který byl v kritické době zaměstnán jako úředník komisionářské a jednatelské firmy M., navedl dřívějšího úředníka J. B-a — toho času nezaměstnaného, úplně nemajetného, — aby pod falešným jménem nabídl zmíněné firmě vagon luštěnin, že obdrží patrně zálohu nebo část kupní ceny a že pak z toho část dá G-ovi. B. šel skutečně asi 30. března 1920 ke zmíněné firmě, představil se jako Jaroslav D. a nabídl firmě ke koupi vagon luštěnin řka, že jej má na nádraží ve V., a předkládaje nákladní list, dle něhož vagon luštěnin z V. odešel. Eugen P. (společník firmy) chtěl, aby se přesvědčil, zdali vagon je již v P., telefonovati ; G. se nabídl, že to zjistí u známého úředníka na nádraží v S.; jel pak — dostav na cestu od firmy 20 K — do S. a podal po návratu firmě (nepravdivou) zprávu, že dle telefonického sdělení vagon stojí na nádraží v P., firma dala na to G-ovi zálohu 100 K na cestu, akreditiv Moravské agrární a průmyslové banky v M. na 90000 K a dva nákladní listy a nařídila mu, aby jej 2. dubna 1920 do P., převzal tam zboží a dal domnělému D-ovi akreditiv. Oba obžalovaní jeli do P. G. šel téhož dne k filiálce zmíněné banky v P. a ptal se, zdali došel již akreditiv na 90000 K; ředitel filiálky přisvědčil a žádal G-а, aby předložil dokumenty (totiž podací list nákladní na jeden vagon luštěnin); G. pak odešel, podotýkaje, že přijde později. B. uleknuv se prý tak vysokého obnosu, nechtěl prý o věci ničeho už věděti a odejel z P.; ani G. ničeho dalšího už nezařídil. Nalézací soud sprostil oba obžalované z obžaloby, podané na ně na základě tohoto skutkového děje pro zločin podvodu dle §§ 197, 200, 201 d) tr. zák.; zmateční stížnosti veřejného obžalobce do tohoto sprošťujícího výroku nelze upříti oprávněnosti. Dle náhledu nalézacího soudu nepřekročila činnost obžalovaných mezí přípravného jednání, jelikož — dle zjištění nalézacího soudu — G. u banky v P. nežádal peněz, nýbrž pouze se tázal, zdali akreditiv již došel, a obžalovaní ani nepředložili duplikátů nákladních listů — proti jichž vydání peníze bankou měly se vyplatiti — ani se nepokusili vyhotoviti (padělati) takové listiny. Než názor ten je — jak stížnost právem vytýká z důvodu čís. 9 a) §u 281 tr. ř. — právně mylný. Dle § 197 tr. zák. dopouští se podvodu, kdo lstivým předstíráním nebo jednáním — a takovým je v případech § 201 lit. d) tr. zák. činnost rázu tam naznačeného — uvádí někoho v omyl, jímž tento nebo jiná osoba škodu trpěti má; dle jasného znění zákona je tedy podvod dokonán, když a jakmile omyl — pachatelem za účelem, někoho poškoditi, úmyslně vyvolaný — v osobě oklamané vznikl; nelze proto pro skutkovou podstatu dokonaného podvodu požadovati, aby již nastala též škoda, k níž konečný úmysl pachatelův směřoval, a nelze proto s hlediska pojmu dokonaného podvodu rozeznávati, bylo-li nebo nebylo-li pachatelem — uvedším jinou osobu v omyl a svedším ji tím k činům, k nimž by bez tohoto omylu nebylo došlo — předsevzato také vše to, čeho bylo — mimo činy oklamané osoby — ještě zapotřebí, aby zamýšlená pachatelem škoda byla uskutečněna; neníť k dokonání podvodu ve smyslu trestního práva zapotřebí dokonání podvodného poškození ve smyslu hospodářském. V této trestní věci směřoval úmysl obžalovaných k tomu, aby lstivé jejich předstírání (B-ovo: že má vagon luštěnin na prodej; G-ovo: že vagon luštěnin, B-em nabízený, je na nádraží v P.) vyvolalo ve firmě M., pokud se týče jejich společnících klamnou představu, pro niž měla firma uvoliti se k činům, jimiž dle úmyslu obžalovaných měla býti firmě způsobena škoda a obžalovaným zjednán užitek. Podvod, obžalovanými na firmě zamýšlený, byl tedy ve smyslu § 197 tr. zák. dokonán tím, že činy obžalovaných u firmy (u jejích společníků) vznikla klamná představa, že jest jim v osobě B-ově co činiti s řádným obchodníkem, který nabízené zboží má po ruce a poctivě je prodává. Co po tomto okamžiku nastalo nebo nastati mělo a mohlo jednak se strany irmy, aby se zajistila proti případnému neplnění kupní smlouvy domnělým Jaroslavem D-em, a se strany obžalovaných, aby ve svůj prospěch realisovali činy, firmou z klamné představy předsevzaté, netýká se již otázky, zda byla firma za účelem poškození v omyl uvedena, nýbrž otázky, zda nastala škoda, pachatelem zamýšlená, jejíž vznik je však pro skutkovou podstatu podvodu bez významu. Skutečnosti, obžalobou v souhlasu s doznáním obžalovaných a svědka Eugena P-а uplatňované a shora vytčené, poukazují tedy k dokonanému podvodu, nikoli — jak nalézací soud mylně za to má — k pouhému jednání přípravnému. Důsledkem mylného názoru nalézacího soudu co do otázky, zda činnost obžalovaných je dokonaným podvodem čili nic, jest, že nalézací soud uvažuje o jednání obžalovaných jako o pokusu, předsevzatém prostředky nezpůsobilými. Než i jinak jsou tyto další úvahy nalézacího soudu, jak stížnost právem vytýká z téhož důvodu čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř., právně chybny. Lstivé předstírání nebo jednání musí ovšem, aby bylo přičítáno jako podvod, býti způsobilé, přivoditi pachatelem zamýšlenou škodu; pojmu lstivého jednání nebo předstírání ve smyslu § 197 tr. zák. nelze podřaditi činnost, která je všeobecně nezpůsobilou, aby přivodila škodu. Avšak tato nezpůsobilost musí vyplývati ze všeobecné povahy lstivého předstírání nebo jednání samého, nikoliv z konkrétních okolností, za jakých bylo klamu použito: způsobilost, přivoditi škodu, lze tedy vyloučiti jedině tehdy, je-li činnost pachatelova sama o sobě — nehledíc k zvláštním okolnostem případu, o nějž jde, zejména k neobvyklé snad opatrnosti osoby oklamané — taková, že jí zamýšlená pachatelem škoda v žádném případě, za žádných okolností nastati nemůže. O tom, že takovéto nezpůsobilosti v této trestní věci tu nebylo·, že načpak všeobecně činnost rázu, jakého bylo lstivé jednání a předstírání obžalovaných, je způsobilá, škodu na majetku oklamané osoby přivoditi, nelze pochybovati; nejsou vzácny případy, že obchodník, kterému zboží se nabízí, zajišťuje si zboží, než je přejímá, předchozím hotovým zaplacením aneb aspoň závdavkem anebo vyplacením části kupní ceny. S tímto poslednějším zcela obvyklým účinkem nabídky zboží počítali i obžalovaní; vždyť udávají, že G. navedl В-a к nabízení zboží firmě, řka, že obdrží od firmy patrně zálohu nebo nějakou část kupní ceny. K způsobilosti, přivoditi škodu, poukazuje ostatně také skutečnost, jejíž opomenutí nalézacím soudem stížnost právem vytýká z důvodu čís. 7 správně čís. 5 §u 281 tr. ř., totiž že firma M. dala G-ovi 20 K za účelem vypátrání, zdali nabízený jí B-em vagon luštěnin je na dráze, a 100 K na cestu do P. za účelem převzetí zboží, že tedy firma následkem omylu, obžalovanými vyvolaného, měla výlohy, ji poškozující. Že firma ani zálohy nedala, ani části kupní ceny hotově nevyplatila, naopak — z opatrnosti nebo z jiného důvodu — podmínila vyplacení 90000 K předložením nákladních listů, jsou zvláštní skutečnosti, pro které lstivé předstírání a jednání obžalovaných, jinak všeobecně způsobilé, aby přivodilo škodu, v tomto konkrétním případě minulo se účinkem, obžalovanými zamýšleným. Sprošťující výrok nalézacího soudu, vycházeje takto z nesprávného použití zákona a jsa neúplným co do zmíněné rozhodné skutečnosti, je zmatečným dle čís. 9 lit. a) a č. 5 § 281 tr. ř. a bylo jej proto zrušiti. Poněvadž neúplnost skutkových zjištění nalézacího soudu nedovoluje, aby bylo rozhodnuto ve věci samé, byla věc vrácena nalézacímu soudu k opětnému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 222-224.