Čís. 14109.

Potvrdil-li rekursní soud rozhodnutí prvého soudu, jímž nebylo vyhověno žádosti o opětné jmenování vyrovnacím správcem neb o nové zařazení do seznamu vyrovnacích správců, je dovolací rekurs nepřípustný.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1935, R I 1599/34.) Nižší soudy nevyhověly žádosti Dr. E. R., by byl nově jmenován vyrovnacím správcem nebo nově zařazen do seznamu vyrovnacích správců.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
V souzeném případě přichází v úvahu vládní nařízení ze dne 10. července 1931 čís. 115 sb. z. a n., které bylo vydáno podle §§ 70, 80 a 146 konk. ř. a §§ 33, 35 a 38 vyr. ř., takže svým účelem a obsahem spadá vlastně do rámce předpisů zák. ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n., který doplňuje. Jest tudíž i při posuzování přípustnosti dovolacího rekursu použiti předpisů tohoto zákona. Podle §§ 70 vyr. ř., 188 konk. ř. a 528 c. ř. s., jest dovolací rekurs proti usnesení soudu II. stolice, jímž bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, nepřípustný. Tak stálá prakse (srov. zejména rozh. čís. 12279 sb. n. s.).

Citace:

č. 14109. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 82-83.