Čís. 14248.

Podle § 39 čís. 1 ex. ř. se nevyžaduje, aby neúčinnost exekučního titulu byla vyslovena rozsudkem, stačí, byl-li jinak prohlášen za neúčinný.
Zastavila-li ústřední sociální pojišťovna po lékařské prohlídce vzhledem k změněným zdravotním poměrům výplatu invalidního důchodu, stal se tím rozsudek pojišťovacího soudu, vyměřující tento důchod a založený na jiném skutkovém základě, bezpředmětným.
(Rozh. ze dne 16. března 1935, R I 20/35.) Dlužnice Ústřední sociální pojišťovna v P. tvrdíc, že exekuční titul, rozsudek pojišťovacího soudu v R. ze dne 19. září 1933 pozbyl účinnosti vydáním nového výměru podle § 135 odst. 1 zákona čís. 221/24 sb. z. a n. ve znění zák. čís. 184/28 sb. z. a n. navrhla, by exekuce, proti ní Annou B-ovou vedená, byla podle § 39 čís. 1 ex. ř. zrušena. Prvý soud návrhu nevyhověl z toho důvodu, že pravoplatný rozsudek pojišťovacího soudu může býti prohlášen bezúčinným jen soudním rozsudkem, nikoliv výrokem správním nebo dokonce výměrem, samotné povinné pojišťovny. Rekursní soud k stížnosti povinné změnil usnesení prvého soudu a exekuci zrušil. Důvody: Jest mylný názor, že rozsudek pojišťovacího soudu, tvořící exekuční titul, mohl by býti zbaven účinnosti opětně jenom výrokem soudním, a že nemůže pozbýti účinnosti výrokem správním a dokonce nikoliv výrokem povinné strany, kterou v tomto případě jest Ústřední sociální pojišťovna. Strana povinná ve své stížnosti cituje též rozhodnutí nejvyššího soudu uveřejněné pod čís. 256 sb. n. s. a rekursnímu soudu nezbývá nežli na jeho vývody poukázati. Dle něho s hlediska § 39 čís. 1 ex. ř. záleží jenom na tom, zda exekuční titul byl úřadem k tomu povolaným v zákonité formě a pravoplatným způsobem zrušen, účinnosti zbaven nebo neplatným prohlášen a jest naproti tomu lhostejno, zda oním úřadem byl soud a zda formou rozhodnutí byl právě rozsudek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn a odkazuje se rekurentka v prvé řadě na odůvodnění napadeného usnesení. Stačí dodati: Ze znění § 39 č. 1 ex. ř. plyne, že neúčinnost exekučního titulu nemusí býti vyslovena právě rozsudkem, nýbrž stačí, i když byl jinak prohlášen za neúčinný — ovšem při splnění zákonných předpokladů. Avšak o to tu nejde. Rozsudek pojišťovacího soudu v R. z 19. září 1933, vyměřující invalidní důchod stěžovatelce dle poměrů v době jeho vynesení, nebyl jako takový ani za neplatný uznán ani nebyl zrušen, nýbrž Ústřední sociální pojišťovna po lékařské prohlídce, vzhledem ku změněným zdravotním poměrům stěžovatelky, výplatu jejího invalidního důchodu výměrem ze dne 30. března 1934 od 23. dubna 1934 zastavila, k čemuž dle § 135 zákona ze dne 9. října 1924 č. 221 sb. z. a n. byla povolána. Tím se stal onen rozsudek, založený na jiném skutkovém základě, bezpředmětným. Stěžovatelka ani v rekursu netvrdí, že vzhledem k ustanovení §§ 191, 192, 193 a 196 cit. zák. podala včas a s úspěchem žalobu proti uvedenému výměru Ústřední sociální pojišťovny. Žalobní nárok její tudíž dle § 193 cit. zák. zanikl.

Citace:

č. 14248. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 255-256.