NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12832.

Zaměstnanci veřejní: 1. * Předpis § 151 odst. 1 a 2 plat. zákona č. 103/1926 Sb. se vztahuje i na pozůstalé po takových státních zaměstnancích, jejichž odpočivné požitky byly upraveny podle § 10 zákona č. 70/1930 Sb. — 2. * Úmrtné ve smyslu § 65 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. je zaopatřovacím požitkem.
(Nález z 24. března 1937 č. 6980/35-3.) Věc: Ladislav Č. v Kadani proti rozh. min. spravedlnosti v Praze z 15. listopadu 1935 o úmrtném.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Matěj Č., narozený 24. února 1863, přeložen byl jako správce kanceláří okr. soudu ve Varnsdorfu od 1. května 1923 na trvalý odpočinek a byly mu od 1. ledna 1930 upraveny odpočivné platy podle zákona č. 70/1930 Sb. a vlád. nař. č. 96/1930 Sb. výměrem presidia vrch. soudu v Praze z 12. listopadu 1930. Dne 3. února 1935 zemřel. Podáním z 18. února 1935 domáhal se st-1, syn Matěje Č., mimo jiné i přiznání úmrtného podle § 65 odst. 2 služ. pragm. Žádosti této nevyhovělo presidium vrch. soudu v Praze výměrem z 1. července 1935 z důvodu, že nejsou dány předpoklady § 65 odst. 2 služ. pragm. Odvolání st-le z tohoto výměru, který mu byl doručen 24. září 1935, podáno bylo 21. října 1935 na poštu a řízeno na presidium vrch. soudu v Praze.
Nař. rozhodnutím bylo toto odvolání odmítnuto jako opožděné.
Nss o stížnosti uvážil toto:
Min. spravedlnosti odmítlo odvolání st-lovo jako opožděné z těchto důvodů: V odpor vzaté rozhodnutí presidia vrch. soudu v Praze z 1. července 1935, jímž byla zamítnuta st-lova žádost za úmrtné po správci kanceláří ve výsl. Matěji Č., bylo st-li doručeno 24. září 1935. Odvolání, adresované presidiu vrch. soudu, bylo podáno na poštu 21. října 1935. Podle ustanovení § 151 plat. zákona, jež platí obdobně i pro zaměstnance ve výslužbě a jejich pozůstalé (§ 8 odst. 2 zákona č. 70/1930 Sb.), je možno podati proti rozhodnutí o zaopatřovacích platech, mezi než patří i úmrtné, odvolání ve lhůtě 15 dnů, počínajíc dnem následu- jícím po doručení výměru. Tato patnáctidenní lhůta uplynula st-li 9. října 1935. Bylo proto odvolání podané teprve 21. října 1935 odmítnuto jako opožděné.
Naproti tomu namítá stížnost, že rozhodnutí presidia vrch. soudu v Praze z 1. července 1935, proti němuž bylo odvolání podáno, neobsahovalo poučení o opravných prostředcích, ani do které lhůty je tyto podati, a že tento nedostatek je nezákonný a příslušné řízení trpí podstatnou vadou řízení, ježto min. spravedlnosti pro tuto vadnost řízení odepřelo jednati o odvolání meritorně, čímž st-1 byl na svých právech poškozen. Námitku tuto neuznal soud důvodnou.
Podle § 8 odst. 2 zákona č. 70/1930 Sb. platí ustanovení § 151 plat. zákona č. 103/1926 Sb. pro zaměstnance ve výslužbě a pro pozůstalé, jichž se týče zákon č. 103/1926 Sb. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 70/1930 Sb. platí ustanovení odst. 2 tohoto paragrafu, tedy i ustanovení § 151 plat. zákona, ode dne určeného v § 10 zákona č. 70/1930 Sb. i pro osoby, na něž se vztahuje tento zákon, t. j. zákon č. 70/1930 Sb. Tento zákon pak se vztahuje jednak na státní zaměstnance uvedené v § 1 odst. 1, jednak i na pozůstalé po osobách v § 1 uvedených (§ 4). Vztahuje se tedy předpis § 151 odst. 1 a 2 plat. zákona č. 103/1926 Sb. i na pozůstalé po takových státních zaměstnancích, jejichž odpočivné platy byly upraveny podle § 10 zákona č. 70/1930 Sb. Ustanovení zákona č. 70/1930 Sb. se vztahují však i na Matěje č., otce st-lova, jak je patrno z děje, ježto ustanovení zákona č. 70/1930 Sb. byla na otce st-lova vztažena a jemu od 1. ledna 1930 upraveny odpočivné platy podle tohoto zákona, neboť se narodil v roce 1863 a příslušela mu tedy od 1. ledna 1930 úprava podle tohoto zákona (§ 10 odst. 1 zákona č. 70/1930 Sb.). Od 1. ledna 1930 platí však ustanovení § 151 plat. zákona č. 103/1926 Sb. i na jeho pozůstalé a tedy i na st-le, jenž uplatňoval nárok na úmrtné po svém otci podle § 65 odst. 2 služ. pragm. Po rozumu § 151 odst. 2 plat. zákona č. 103/1926 Sb. je z rozhodnutí, kteréž bylo vydáno úřadem na žádost nebo na přihlášku zaměstnance, resp. nyní i pozůstalých po něm (§ 8 odst. 2 a 3 a § 10 odst. 1 zákona č. 70/1930 Sb.), možno se odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu. Že by úmrtné nespadalo pod pojem zaopatřovacích platů, to písemná stížnost výslovně nepopírá, z ústního přednesu st-le je však zřejmo, že vychází z právního názoru, že úmrtné nespadá vůbec pod pojem zaopatřovacích platů. Tomuto nazírání st-lovu nemohl však nss přisvědčiti. Předpis § 65 služ. pragm. o úmrtném je zařazen pod rubriku: »Odpočivné a zaopatřovací požitky« k §§ 60 až 66 služ. pragm. a § 60 odst. 1 služ. pragm. mezi požitky ty čítá výslovně i úmrtné. Nadto jest uvážiti, že i čl. 1 § 12 zákona č. 2/1920 Sb. jednající o úmrtném klade vedle sebe úmrtné a jiné zaopatřovací požitky, z čehož plyne, že zákon i úmrtné počítá mezi požitky zaopatřovací. Také nss v nálezu Boh. A 11847/35 vyslovil, že úmrtné nutno počítati mezi zaopatřovací požitky. Mohl proto st-1 do výměru presidia vrch. soudu v Praze z 1. července 1935, jímž jeho žádost o úmrtné byla z meritorních důvodů zamítnuta, podati odvolání do 15 dnů po doručení tohoto výměru, a to — ježto šlo o úmrtné po soudním úředníkovi na odpočinku — k min. spravedlnosti; st-l sice odvolání podal, avšak teprve 21. října 1935 a tedy opožděně (§ 151 odst. 2 a 5 plat. zákona). Výtka, že výměr presidia vrch. soudu v Praze z 1. července 1935 neobsahoval poučení o opravných prostředcích, je bezdůvodná, ježto předpis § 151 plat. zákona č. 103/1926 Sb. nebo jiný předpis neukládá presidiím vrch. soudů, rozhodujícím o úmrtném, za povinnost, aby výměry takové pod následky nezákonnosti opatřovaly poučením o opravných prostředcích.

Citace:

Č. 12.832. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 440-442.