NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Č. 9811.

Stavební právo (Bratislava): Jest zastupitelský sbor oprávněn povolovati pro jednotlivý případ úchylky od všeobecných zastavovacích norem, které dříve vydal?
(Nález ze dne 8. dubna 1932 č. 5420.)
Věc: Slovenská ludová banka v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Karel T. v Bratislavě podal regulačnímu oddělení městské rady v Bratislavě žádost za povolení ke stavbě autogaráží a dílny v domě č. . . ., k níž připojil skizzu, týkající se zastavění dotyčné plochy. Městská rada v Bratislavě výměrem ze 13. dubna 1929 sdělila žadateli, že nemůže mu uděliti zásadní povolení ke stavbě garáží vzhledem na stávající regulační a zastavovací předpis č. 343/14770 reg. 1926, ježto tento předpis dovoluje ve čtvrti, o kterou jde, stavěti jen domy obytné a obchodní.
Žadatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž uváděl, že uvnitř města povoleny byly již garáže, a že moderní názory vyžadují toho, aby stavbě garáží uvnitř města nebyly kladeny překážky. O podaném odvolání pojednal zastupitelský sbor města Bratislavy, jenž usnesením z 24. června 1929 prohlásil, že odvolání žadatele přijímá a dává souhlas k postavení garáží v jeho domě. Při tom poznamenal zastupitelský sbor, že jeho souhlas vztahuje se jen na staveniště st-le, a že nemůže svolení býti použito jako precedenčního případu při povolování staveb v dotyčném bloku. Své rozhodnutí odůvodnil zastupitelský sbor tím, že vzrůstající ruch automobilismu vyžaduje většího počtu garáží a že potřeba obyvatelstva vyžaduje toho, aby garáže ty byly umístěny co možno v obytných částech města.
Odvolání, jež proti tomuto rozhodnutí podala Slovenská lidová banka jako sousedka, zamítl zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím a potvrdil rozhodnutí zastupitelského sboru s určitými změnami v rozhodnutí uvedenými.
O stížnosti Slovenské lidové banky do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Především dlužno konstatovati, že nař. rozhodnutí není udělením stav. povolení ve smyslu § 11 stav. statutu, nýbrž pouze rozhodnutím o zásadní přípustnosti zastavění staveniště navrženou stavbou se zřetelem na zastavovací předpisy vydané zastupitelským sborem města Bratislavy pod č. 343/14770/R 11/5-1926. Tomu nasvědčuje ta okolnost, že žal. úřad vyhražuje ve svém rozhodnutí st-lce uplatnění sousedských námitek v případném řízení stavebním a předpokládá tedy, že řízení stavební bude teprve konáno. Také rozhodnutí nižších stolic mluví jen o »zásadním« povolení ke stavbě garáže, čímž patrně je míněno zásadní rozhodnutí o přípustnosti stavby na uvedeném místě, nikoli však skutečné povolení stavby samé. O takové »zásadní« povolení žadateli také skutečně šlo, neboť nepředložil městské radě plány vlastní stavby, nýbrž pouze plánek situační.
Stížnost proti rozhodnutí tohoto obsahu především namítá, že žal. úřad potvrdiv v cestě instanční rozhodnutí zastupitelského sboru, dopustil se nezákonitosti, ježto zastupitelský sbor nebyl kompetentní, aby rozhodoval v cestě rekursní o přípustnosti zastavění určité plochy, poněvadž mu nepřísluší administrativně výkonná pravomoc, která by jej opravňovala k rozhodování v konkretních záležitostech stavebních, nýbrž jen pravomoc normotvorná, která nepřipouští, aby zastupitelský sbor rozhodoval o podaných žádostech v cestě instanční.
Nss uznal stížnost důvodnou. Podle § 63 stav. statutu města Bratislavy vydávají se regulační předpisy, které mají povahu abstraktní normy, tím způsobem, že návrhy na vydání nových, resp. změnu existujících regulačních předpisů podává magistrátu stavební komise v dorozumění s okrašlovacím spolkem. O těchto návrzích činí usnesení magistrát (nyní městský notářský úřad — srov. Boh. A 4677/25), jenž před svým rozhodnutím má si vyžádati schválení generálního shromáždění (zastupitelského sboru). Podle dodatku k stavebnímu statutu sdělává regulační plán stavební komise, který, když byl schválen generálním shromážděním, stává se pravidlem, podle něhož jest postupovati při udílení stavebního povolení (§ 1 dodatku k stav. řádu města Bratislavy).
V daném případě nešlo o vyhotovení regulačního plánu ve smyslu dodatku ke stav. statutu a nešlo také o návrh stav. komise v dorozumění s okrašlovacím spolkem na regulaci starých ulic, o němž podle § 63 měl by učiniti usnesení městský notářský úřad. Podnětem rozhodování úřadu byla v tomto případě žádost jednotlivce, aby připuštěno bylo zastavění určitého staveniště stavbou garáží a dílny, tedy aby připuštěna byla úchylka od schváleného regulačního plánu, jehož platnost je mimo spor, ať už jde o plán sdělaný podle § 63 stav. statutu, či o plán podle § 1 dodatku k tomuto statutu. O takovéto žádosti nebyla povolána rozhodovati městská rada a také ne zastupitelský sbor jako stolice II. Zastupitelský sbor povolán jest pouze k tomu, aby schvaloval návrhy na vydání, resp. změnu regulačních plánů, podané příslušnými činiteli, nikoliv však, aby povoloval dispense od všeobecných předpisů zastavovacích, které s jeho schválením byly vydány. Má tedy stížnost pravdu, když vytýká, že zastupitelský sbor nebyl oprávněn povolovati pro jednotlivý případ nějaké úchylky od všeobecných zastavovacích norem, které dříve byl vydal, a že se žal. úřad dopustil nezákonnosti, když takové rozhodnutí zastupitelského sboru v cestě instanční potvrdil.

Citace:

č. 9811. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 728-729.