NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 1.

Skutečnost, že zloděj odhodil, byv při krádeži přistižen, věc ukradenou, kromě z lítosti i ze strachu, nevylučuje o sobě účinné lítosti po rozumu § 187 tr. zák., ačli tu není některého z předpokladů § 188 lit. a tr. zák.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1919, Kr I 16/18.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal v zasedání neveřejném k zmateční stížnosti obžalované do odsuzujícího rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Chrudimi takto právem: Zmateční stížnosti se dle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, č. 3 ř. z. z roku 1878 ihned vyhovuje, naříkaný rozsudek se zrušuje a věc se odkazuje zpět k témuž krajskému jako nalézacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodu zmatečnosti vytčeného v § 281 č. 9 lit. a) tr. ř. Ve směru tom není však po zákonu provedena a nelze ji vzíti za podklad věcného přezkoumání rozsudku první stolice, poněvadž vychází ze skutkového podkladu, jemuž sama vytýká, že byl v rozhodnutí v odpor vzatém neprávem pominut. Ve skutečnosti přivádí tím ku platnosti zmateční důvod § 281 č. 5 tr. ř. pro neúplnost výroku soudu o rozhodných skutkových okolnostech. Ve směru tom jest zmateční stížnost odůvodněna. Rozsudek v nepřítomnosti obžalované vynesený dovolává se jejího výslechu. Zde přiznává se obžalovaná ku krádeži jí za vinu kladené, tvrdí však, že okradená postřehla krádež peněženky se 60 K, dala se do pláče a obžalovaná dílem z lítosti, dílem ze strachu peněženku s penězi odhodila, vlastně pohodila a poškozená si peněženku sebrala. Poškozená ani jiní svědci nebyli během řízení vůbec vyslechnuti. Zmateční stížnost shledává v tomto zodpovídání se obžalované účinnou lítost dle § 187 tr. zák. Na základě tohoto kusého materiálu nelze ovšem prozatím tvrditi, že obžalovaná podmínkám § 187 tr. zák. skutečně vyhověla. Nelze však také bez dalšího objasnění věci podmínky beztrestnosti ve smyslu zmíněného místa zákona se vší určitostí vyloučiti. § 187 tr. zák. předpokládá totiž jen, aby celá škoda z krádeže vzniklá z účinné lítosti, tedy dobrovolně, dříve než vrchnost o krádeži zvěděla, pachatelem samým byla nahražena. Ze dle vlastního udání obžalované vedle lítosti rozhodným pro vrácení peněženky s obsahem byl též strach, účinnou lítost ještě nevylučuje, pokud nenastal některý z případů § 188 lit. a) tr. zák., pokud totiž pachatelka neodhodila peněženku jen proto, poněvadž neměla naděje, že jí bude možno kořist zachrániti. Každým způsobem bylo dle § 270 č. 7 tr. ř. povinností soudu tuto stránku skutku v důvodech rozsudkových náležitě probrati, pokud se týče v průvodním řízení objasniti. To se nestalo a jest proto v odpor vzatý rozsudek v rozhodném výroku neúplným. Jelikož nelze se za tohoto stavu věci obejíti bez nařízení nového hlavního líčení a nejvyšší soud ve věci samé na kusém podkladu nemůže rozhodnouti, bylo zmateční stížnosti již v sezení neveřejném vyhověti, v odpor vzatý rozsudek jako zmatečný zrušiti a věc dle § 288 č. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí první stolici vrátiti.

Citace:

Čís. 1. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 13-14.