Č. 2359.

Obecní notáři na Slovensku: Bývalý obecní notář, který
nebyl jmenován čsl. úředníkem státním po rozumu § 4 zákona č. 211/1920, má nárok toliko na výslužné podle uherských předpisů i tehdy, když ho úřad omylem nazval v dekretu pensijním notářem převzatým.
(Nález ze dne 14. května 1923 č. 8165).
Prejudikatura: Boh. 1142 adm.
Věc: Kornel W. v R. proti administrativnímu výboru župy spišské
v Levoči o vyměření pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. vnitra zamítlo výnosem ze 24. března 1921 žádost Kornela W., obecního notáře v R., za převzetí do státní služby při politické správě na Slovensku. Min. pro Slov. zpravil o tom st-le a župana v Levoči výnosem ze 24. dubna 1921 č. 9926. Ve vyhotovení výnosu tohoto pro župana určeném odvolává se min. pro Slov. na ustanovení § 7 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. a nařizuje, aby byl Kornel W. do 30. června 1921 ze služby propuštěn resp. dle uherského systému pensionován.
Administrativní výbor župy spišské v Levoči rozhodnutím z 15. července 1922 vyslovil, že dává ve smyslu přípisu min. pro Slov. č. 9926/21 do státní služby převzatého notára Kornela W. na základě §u 7 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. s platností od 1. dubna 1922 na odpočinek a vyměřil mu dle župního statutu o požitcích obecních a obvodních notářů župy spišské pensi částkou 3880 Kč ročně.
Rozhoduje o stížnosti na rozhodnutí posléz uvedené uvážil nss toto:
Stížnost vytýká napadenému rozhodnutí nezákonnost, poněvadž st-1 jako dočasně jmenovaný notár se stal ve smyslu §§ 4 a 6 nař. ze 4. června 1920 č. 383 Sb. mlčky státním úředníkem a tudíž mu vyměřena býti může pense jedině podle zákonů pro státní úředníky platných.
Nss vyslovil již ve svém rozhodnutí Boh. 1142 adm. právní názor,
1. že obecní a obvodní notáři, kteří byli ustanovení podle uherských zákonů před 28. říjnem 1918 a podali ve smyslu §u 5 zákona z 22. března 1920 č. 211 Sb. žádost za ustanovení notářem, stanou se státními úředníky podle cit. zákona teprve tenkráte, jmenoval-li je min. vnitra podle §u 4 cit. zákona okresními nebo obvodními notáři, 2. že jedině notáři ministrem vnitra jmenovaní jsou, pokud jde o jejich zaopatřovací požitky, podrobeni zákonům platným pro státní úředníky republiky čsl. Jsou tedy okolnosti, o které st-1 nárok stížnosti uplatňovaný opírá, že byl totiž po 28. říjnu 1918 županem dočasně jmenován notárem, a že složil slib poslušnosti republice čsl. pro otázku, sluší-li st-li vyměřiti pensi dle systému uherského či dle předpisů platných pro státní úředníky čsl. nerozhodné. V konkrétním případě není o tom sporu, že st-1 byl obecním notářem již před 28. říjnem 1918 a že podal žádost za jmenování notářem podle zákona z 22. března 1920 č. 211 Sb.
Žal. úřad vycházel dále z předpokladu, že min. vnitra žádost tuto zamítl výnosem z 24. března 1921. Stížnost předpoklad tento nepopírá. St-1 nebyl tedy ministrem vnitra jmenován notářem ve smyslu §u 4 cit. zákona a proto se nestal státním úředníkem čsl. státu.
Žal. úřad neporušil tudíž zákon, když vyměřil st-li na odpočinek přeloženému dle §u 7 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb. pensi podle uherských předpisů.
St-1 poukazuje ve své stížnosti ještě k tomu, že min. pro Slov. nazývá ve svém výnose č. 9926/21 st-le jako do státní služby převzatého notára. Protože výnosem č. 9926/21 byl st-1 zpraven o tom, že byla jeho žádost za převzetí do státní služby ministerstvem vnitra zamítnuta, jest zjevno, že toto tvrzení st-lovo zakládá se pouze na stati napadeného rozhodnutí, ve které se uvádí, že se dává na odpočinek »ve smyslu přípisu ministra pro Slovensko č. 9926/21 do státní služby převzatý notár Kornel W«, tedy na nesprávné citaci výnosu č. 9926/21.
Nss-u náleží zde pouze zkoumati, zda napadený výnos o vyměření pense st-lovy dle uherských předpisů odpovídá zákonu. Poněvadž pak výrok tento shledán byl na základě shora uvedených vývodů v souhlase se zákonem, nemá okolnost, že v napadeném rozhodnutí nesprávně uveden byl nesporný obsah shora zmíněného výnosu č. 9936/21 pro posudek, zda stížnost jest důvodná, žádného významu....

Citace:

č. 2359. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 50-51.