NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 14975.

K § 1 ex. ř.
Mezitímní rozsudek může býti exekučním titulem jen co do nákladů sporu jím přisouzených, nikoliv však pro právní poměr nebo právo jím určené.
(Rozh. ze dne 20. února 1936, R I 174/36.)
Mezitímním rozsudkem bylo uznáno právem, že žalobní nárok vymáhajícího věřitele na propočítání služební doby je důvodem po právu. K žádosti žalobcově (vymáhajícího věřitele) povolil prvý soud na základě tohoto rozsudku podle § 353 a násl. ex. ř. exekuci, by bylo na povinném čsl. státu vynuceno propočítání služební doby vymáhajícího věřitele dle výnosu ministerstva železnic ze dne 14. listopadu 1921. Neprovedl-li by železniční erár propočítání služební doby vymáhajícího věřitele, jak exekučním titulem mu bylo nařízeno, měl vymáhající věřitel býti oprávněn dle § 353 ex. ř. navrhnouti propočítání této služební doby soudním znalcem sám na náklad povinného státu. V tomto případě povinnému státu bylo uloženo zaplatiti náklady, které by vznikly provedením tohoto propočítání. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Mezitímním rozsudkem, o nějž se opírá návrh na povolení exekuce, bylo uznáno právem, že uvedený v něm žalobní nárok na propočítání služební doby stává po právu. Jde tudíž o určovací výrok ve smyslu druhého odstavce § 393 c. ř. s. Takový mezitímní rozsudek se sice pokládá podle § 393 odst. 3 první věta c. ř. s. za rozsudek konečný, ale jen vzhledem k opravným prostředkům, nelze jej však pokládati za samostatný rozsudek, pokud se týče exekuce, neboť v § 393 c. ř. s. není obsaženo podobné ustanovení v tomto směru, jako v § 392 c. ř. s. o rozsudku částečném. Mezitímní rozsudek, i když nabude formální právní moci, nemůže podle své povahy býti exekučním titulem pro určený v něm právní poměr anebo právo již proto, poněvadž neobsahuje odsouzení odpůrce k nějakému plnění neb opomenutí ve smyslu § 7 odst. 1 ex. ř. Za exekuci bylo by lze žádati na jeho základě jen k vymáhání nákladů sporu, kdyby v něm byly přisouzeny. Ježto návrhu na povolení exekuce nelze vyhověti již pro nedostatek exekučního titulu, nebylo třeba zkoumati další otázku, zda by navržený způsob exekuce byl přípustný čili nic.

Citace:

č. 14975. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 227-227.