NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 6344.

Soudním smírem nelze odůvodniti námitku věcí rozsouzené.
Dobrovolný rozvod, povolený po 28. říjnu 1918 rakouským soudem, neodůvodňuje námitku rozepře rozsouzené vůči napotomní žalobě v tuzemsku o rozvod manželství od stolu a lože.
(Rozh. ze dne 7. října 1926, R 1 860/26.) Proti žalobě o rozvod manželství od stolu a lože namítla žalovaná manželka, že jde o věc již rozsouzenou vzhledem k usnesení zemského civilního soudu ve Vídni ze dne 12. července 1921, jímž byl povolen dobrovolný rozvod stran od stolu a lože. Soud prvé stolice námitce věci rozsouzené vyhověl, rekursní soud námitku zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud souhlasí s rekursním soudem, že soudním smírem nemůže býti odůvodněna procesní námitka věci rozsouzené, nýbrž jenom hmotná námitka novace, a jest mu nesrozumitelno stěžovatelovo dovolávání se Neumannova komentáře k §§ 204—206 с. ř. s., neboť i ten jest téhož názoru. Při rozhodnutí o námitce věci rozsouzené nutno proto a vzhledem k ustanovení §u 93 obč. zák. vycházeti nikoliv z dohody stran, která každému dobrovolnému rozvodu má předcházeti, nýbrž ze soudního rozhodnutí, jímž byl dobrovolný rozvod povolen. V souzeném případě jest jím usnesení zemského civilního soudu ve Vídni ze dne 12. července 1921, tedy rozhodnuti vydané cizozemským soudem po 28. říjnu 1918. Toto rozhodnutí není podle § 81 čís. 3 ex. ř., jenž byl ve vládním nařízení ze dne 19. března 1919, č. 145 sb. z. a n. výslovně uveden jako zůstávající v platnosti, v Československé republice vykonatelným, neboť má za předmět osobní stav (status) československých příslušníků, a o tom mohou rozhodovati jenom tuzemské soudy (srovnej § 100 j. n.). To potvrzuje i § 24 rozlukové novely ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., jenž přiznává právní účinnost jenom oněm dobrovolným rozvodům povoleným cizozemskými soudy, které byly vysloveny před 28. říjnem 1918 v královstvích a zemích zastoupených v bývalé říšské radě rakouské. Námitka věci rozsouzené musila býti zamítnuta již z toho důvodu, že soudní rozhodnutí, o něž se opírá, nebylo vydáno československým soudem. Rozhodnutí rekursního soudu bylo potvrditi, aniž bylo třeba zkoumati, zda a pokud povolení dobrovolného rozvodu vůbec může býti překážkou novému rozhodnutí o rozvodu sporem.

Citace:

č. 6344. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 366-367.