Čís. 16384.

Podmínky, za nichž možno omeziti žalobu. Žalobcovo prohlášení, že omezuje žalobu, nemá právního účinku, jestliže se buď žalobce zároveň nevzdal omezené částky žalobního nároku, anebo — nedošlo-li k takovémuto vzdání se — nedal žalovaný svolení k omezení žaloby.
(Rozh. ze dne 12. října 1937, R I 1074/37.)
Srov. rozh. č. 9089 Sb. n. s.
Žalobkyně zažalovala 1185 Kč s přísl. Pří ústním jednání konaném dne 8. ledna 1937 prohlásila, že omezuje žalobní nárok o 1125 Kč. Žalovaný, zastoupený advokátem, se ohradil proti dotčenému omezení žaloby, zároveň však navrhl, aby bylo určeno, že došlo k změně žaloby. Soud prvé stolice zamítl návrh žalovaného. Rekursní soud odmítl rekurs žalovaného. Důvody: Žalobkyně omezila při ústním jednání dne 8. ledna 1937 žalobní nárok o 1125 Kč, tudíž na 60 Kč, a toto omezení žaloby co do žalobního nároku podle výslovného znění § 235, odst. 3, c. ř. s. není změnou žaloby, ježto žalobní důvod, t. j. placení pachtovného, které jest žalovaný dlužen, zůstal nezměněn. Avšak důsledkem uvedeného omezení jest žaloba znějící původně na 1185 Kč s přísl. vedena dále pouze pro 60 Kč a platí pro ni předpisy §§ 448 až 453 c. ř. s. o věcech nepatrných. Podle § 517 c. ř. s. může býti ve věcech nepatrných podán rekurs jen z důvodu v něm jmenovité uvedených. Takovýto důvod tu však není Není proto proti napadenému usnesení dalšího opravného prostředku a odvolací soud rekurs odmítl.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu, aby o rekursu znova rozhodl nehledě na důvod, pro nějž rekurs odmítl.
Důvody:
Nejvyšší soud nesouhlasí s právním názorem rekursního soudu, že se důsledkem prohlášení žalobkynina při ústním jednání dne 8. ledna 1937, že omezuje žalobní prosbu na 60 Kč s úroky a útratami, stal spor věcí nepatrnou, takže jest užiti předpisů o řízení ve věcech nepatrných (§§ 448 a násl. c. ř. s.). Omezení žaloby není v podstatě nic jiného než částečné zpětvzetí žaloby, jež podle § 237 c. ř. s. jest bez odpůrcova svolení dovoleno jen. do počátku prvého roku, a kdyby se žalovaný k němu nedostavil, také ještě při něm. Jen tehdy, zřekne-li se žalobce zároveň nároku, může býti žaloba vzata zpět bez přivolení žalovaného až do konce ústního jednání. Žalobkyně však neprohlásila výslovně, že se vzdává žalobního nároku co do té jeho části, o níž. žalobu omezuje. A poněvadž žalovaný k tomuto omezení, správně částečnému zpětvzetí žaloby nedal svůj souhlas, ba naopak tomu odporoval, nelze přihlížeti k jeho prohlášení (rozh. č. 9089 Sb. n. s.). Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno.

Citace:

č. 16384. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 345-346.