NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 84.

V řízení odvolacím připouštějí se jen novoty, opodstatňující neb vyvracející uplatněné odvolací důvody, nikoliv i novoty, jež mají opodstatniti věcné návrhy učiněné ve stolici prvé.
Rozsah manudukční povinnosti procesního soudce. — Ani z §§ 182, 195 a 431, ani z 432 c. ř. s. nelze dovozovati povinnost soudu, by stranám práva neznalým a advokáty nezastoupeným nahražoval při vedení sporu právního přítele; uvésti vše, co nárok opodstatňuje nebo podporuje, je povinností strany.
(Rozh. ze dne 12. března 1919, Rv I 106/19.)
Proti rozsudku prvého soudu (okresního soudu v Nymburce), kterým byla žaloba nezl. A., by žalovaný B. byl uznán jeho manželským otcem a odsouzen platiti výživné, zamítnuto proto, že žalovanému se zdařil otcem a odsouzen platiti výživné, zamítnuta proto, že žalovanému se zdařil narozením souložil, poněvadž dítě přišlo na svět donošené, namítal žalobce v odvolacím spise neúplnost řízení, poněvadž nebyl ve stolici prvé proveden důkaz o jistých skutečnostech, ze kterých lze dovoditi, že soulož stala se již devět měsíců před porodem. — Odvolací soud (krajský soud v Mladé Boleslavi) zamítl tuto námitku jako nepřípustnou novotu dle § 482 c. ř. s., protože nebyla ve stolici prvé vůbec tvrzena, a potvrdil rozsudek prvý.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu, které z téhož důvody uplatňovalo vadnost odvolacího řízení dle § 503 č. 2 c. ř. s., poukazujíc i k tomu, že žalobce nebyl ve stolici prvé zastoupen advokátem a že bylo tudiž úkolem soudu, vyšetřiti všecky rozhodující skutečnosti z povinnosti úřadu.
Důvody:
Dovolání opírající se o dovolací důvody § 503 č. 2 a 4 c. ř. s. nevystihuje správně význam a dosah předpisu § 482 odst. 2 c. ř. s., když má za to, že odvolací soud odmítl neprávem jako nepřípustnou novotu tvrzení spisu odvolacího, kterým mělo býti dokázáno, že soulož se stala již devět měsíců před porodem. Stanoví-li § 467 č. 4 c. ř. s., že odvolací spis má mezi jiným také obsahovati skutkový přednes a průvody, jež mohou prokázati pravdivost odvolacího důvodu, neznamená to, že lze ve spise tomto uplatňovati i nové ve stolici prvé nepřednesené skutky a průvody jakéhokoliv druhu. Novoty takové připouští předpis § 482 odst. 2 c. ř. s., platící pro celé odvolací řízení, jen potud, pokud slouží к opodstatnění nebo ku vyvrácení uplatněných odvolacích důvodů, to jest jen potud, pokud slouží důkazu, že jednotlivé stížnosti do rozsudku jsou na základě procesní látky, která zde byla v době vynesení rozsudku, oprávněny. Naproti tomu jest však mylný názor, že novoty ty mohou sloužiti i k opodstatnění návrhů věcných ve stolici prvé učiněných. Názor tento by činil illusorními všecka ustanovení zákona čelící k tomu, by řízení odvolací bylo pokud možno pevně ohraničeno, a. vedl by v důsledcích svých prostě k novému projednání věci soudem druhé stolice. Zejména by však bylo zneužitím předpisu § 482 odst. 2 c. ř. s., kdyby byl vykládán tím způsobem, že na podkladě jeho mohou strany ve stolici druhé uplatňovati i průvody a skutečnosti, které ve stolici prvé přednésti opomenuly, a to i tehdy, když mají tyto skutky a průvody sloužiti zdánlivě к opodstatnění odvolacích důvodů, v pravdě však opírají žalobu, pokud se týče návrh její na zamítnutí o nové základy, jeť odvolací soud dle § 498 c. ř. s. zásadně povinen, položiti rozhodnutí svému za základ výsledky líčení a průvodů, zjištěné v procesních spisech, a v rozsudku soudu prvé stolice. S hlediska tohoto označil soud odvolací právem tvrzení žalobcovo v té příčině za nepřípustnou novotu dle § 482 odst. 2 c. ř. s. a neučinil odvolací řízení dle § 503 č. 2 c. ř. s. kusým, když důkaz ve směru tom nabídnutý odmítl. Na tom nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce nebyl ve stolici prvé zastoupen advokátem. Dle §§ 182, 195, 431 c. ř. s. má sice procesní soudce působiti při líčení k tomu, by skutečnosti pro rozhodnutí sporu důležité byly i s průvody, které je mohou dokázati, uvedeny, pokud se týče doplněny; jelikož však musí zůstaveno býti stranám, by samy určily, která práva chtějí uplatňovati ať v útoku či obraně a o kterých nárocích chtějí míti rozhodnuto, nutno řídicí činnost soudu vedle § 182 c. ř. s. omeziti jen na ony dotazy a podněty, jež slouží bližšímu vysvětlení a objasnění věci. Rovněž tak nelze vykládati předpis § 432 c. ř. s., který ukládá soudu, by strany práva neznalé a advokáty nezastoupené do jisté míry poučoval, tím způsobem, že jim má při vedení sporu nahražovati právního přítele; máť soudce i dle § tohoto nahražovati nedostatek právního zastoupení pouze potud, pokud to jest nutno pro spořádaný pochod řízení a pro ochranu strany před nezaviněnými ujmami právními. Uvésti vše, co nárok opodstatňuje neb aspoň podporuje, jest však povinností strany a sice již v řízení před soudem prvým. Zanedbá-li tuto povinnost, pak padá toto zanedbání jen na její vrub. Dovolací důvod § 503 č. 2 c. ř. s. není tudíž dán.

Citace:

č. 84. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 185-186.