NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11410.

Exekuční přikázání pohledávky k vybrání (§ 308 ex. ř.) nedotýká se důvodů věcné i místní příslušnosti přikázané pohledávky, pokud se nezakládají ve zvláštních osobních poměrech oprávněného nebo zavázaného.
Pro spory mezi povozníky a jich zákazníky jest výlučně příslušný okresní soud (§ 49 čís. 7 j. n.), bez ohledu na obtížnost a na trvání povozníkových úkonů. Povozníkem ve smyslu § 49 čís. 7 j. n. není povozník, jenž jest protokolovaným obchodníkem.
(Rozh. ze dne 19. února 1932, Rv 1 363/31.)
Žalobkyni byla exekučně přikázána k vybrání pohledávka dlužníka za firmou D. z úplaty za povoznické úkony (za odvážení dřeva) v celkové výši 53000 Kč. Žalobu, jíž se domáhala na firmě D. zaplacení pohledávky přikázané k vybrání, zadala žalobkyně na krajském soudě. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody: Žalobkyně, jíž byla zažalovaná pohledávka dlužníka Františka Š-a za žalovanou firmou exekučně přikázána k vybrání, domáhá se jejího zaplacení ve smyslu § 308 ex. ř. Podle toho místa zákona jest přikázáním pohledávky k vybrání vymáhající věřitel mimo jiné také zmocněn, by v zastoupení dlužníka žaloval poddlužníka o tuto pohledávku, nebyla-li včas a řádně zaplacena. Jde tudíž v souzeném sporu vpravdě o pohledávku dlužníka Š-a z právního poměru mezi ním a žalovanou, totiž ze smlouvy povoznické. Právě by tomu bylo, kdyby byl Š. žalobní nárok postoupil žalobkyni na úhradu celé její pohledávky, neboť důvodu věcné a místní příslušnosti, pokud se nezakládají ve zvláštních osobních poměrech oprávněného nebo zavázaného, postup pohledávky, působící jen změnu v osobě věřitele (§ 1392 obč. zák.), se nedotýká. Pro spory mezi povozníky a jich zákazníky jest výlučně příslušný okresní soud (§ 49 čís, 7 j. n.) bez ohledu na obtížnost a na trvání povozníkových úkonů (srovn. rozhodnutí čís. 920 sb. n. s.). Že zákon zejména nemínil v § 49 čís. 7 j. n. jen rozepře jednoduché, vzešlé z poměru jen menších podnikatelů s jejich zákazníky je patrno z toho, že přikázal před okresní soudy nejen rozepře mezi povozníky a jich zákazníky, nýbrž i spory mezi vlastníky lodí, lodníky, plťaři neb hostinskými, tedy majiteli podniků mnohdy velmi rozsáhlých a význačných (na př. lázeňské ústavy) a jich zákazníky, cestovateli a hostmi o závazcích z jejich poměrů. Povozníkem ve smyslu § 49 čís. 7 j. n. není ovšem povozník, který jest protokolovaným obchodníkem. Žaloby proti takovému povozníkovi náležely by vzhledem k čl. 272 čís. 3 obch. zák. podle hodnoty předmětu rozepře buď před obchodní soudy (senáty) nebo před soudy okresní (po případě před okresní soud obchodní) (§§ 51 a 52 j. n.). Otázka příslušnosti soudu nebyla vůbec vzata na přetřes, ač v prvním případě by šlo o nepříslušnost nezhojitelnou (§§ 49 a 104 j. n.) a k příslušnosti jest přihlížeti z úřadu (§ 41 j. n.). Výjimečné ustanovení § 45 j. n. nemá tu významu, poněvadž soud prvé stolice podle obsahu spisů na svou příslušnost výslovně neuznal. Bylo proto rozsudky nižších soudů zrušiti a vrátiti věc soudu procesnímu, by v naznačeném směru dále jednal a znovu rozhodl.

Citace:

11410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 190-191.