Čís. 4198.

Exekuce na nárok stavebníka na výplatu zápůjčky dle zákona o stavebním ruchu zaručené je nepřípustnou.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, R I 681/24).
Soud prvé stolice zamítl návrh na povolení exekuce zabavením pohledávky dlužníka proti městské spořitelně v B. na vyplacení zbytku zápůjčky, povolené dlužníku se zárukou státu na stavbu domu. Důvody: Dle §u 33 (2) zákona čís. 160/23 sb. z. a n. smí se zbytek zápůjčky vyplatiti teprve po udělení obývacího povolení po vyznačení domu v pozemkové knize a po kolaudaci podle §u 24 tohoto zákona a jen na poukaz ministerstva sociální péče. Jek z exekučního návrhu vyplývá, nebyla kolaudace tato dosud provedena a zbytek pohledávky není proto dosud splatným. Následkem toho byla exekuce zamítnuta (§ 7 (2) ex. ř.). Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Soud prvé stolice odvolává se neprávem na předpis §u 7 odstavec druhý ex. ř., neboť předpis ten, že exekuce nemůže býti povolena před splat- ností pohledávky, vztahuje se na pohledávku vymáhajícího věřitele, pro níž exekuci navrhuje, nikoliv na pohledávku dlužníkovu, na niž vede exekuci. Ani ustanovením §u 33 (2) zákona, správně vlád. nařízení ze dne 19. července 1923, čís. 160 sb. z. a n., na něž se napadené usnesení též odvolává, nelze zamítnutí exekuce odůvodniti, nehledě ani k tomu, že prvý soud ani nezjistil, vztahuje-li se nařízení to na státem zaručenou zápůjčku, o niž jde, či vztahuje-li se na ni zákon ze dne 11. dubna 1921, čís. 100 sb. z. a n. k vl. nař. ze dne 21. května 1921, čís. 191 sb. z. a n. Dle §u 33 (2) vl. nař. čís. 160/23 sb. z. a n. smí se zbytek státem zaručené zápůjčky vyplatiti teprve po udělení obývacího povolení, po vyznačení domu v pozemkové knize a po kolaudaci podle §u 24 a jen na poukaz ministerstva sociální péče. Zbytek zápůjčky považuje se za vyplacený, uloží-li jej věřitel po dokončení stavby a udělení obývacího povolení na vkladní knížku pro stavebníka tak vinkulovanou, že vklad může býti vyplacen toliko na poukaz ministerstva sociální péče. Ustanovením tím ani ustanovením §u 33 vlád. nař. ze dne 21. května 1921 čís. 191 sb. z. a n., podle něhož nesmí zbytek ze stavebního úvěru býti vyplacen před vyznačením domu v pozemkové knize, není exekuce na zbytek ten vyloučena, vždyť ani exekuční řád (§ 290 a násl.) ani zákony ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n. a ze dne 11. dubna 1921, čís. 100 sb. z. a n., ani prováděcí nařízení k nim ze dne 19. července 1923 čís. 160 sb. z. a n. a ze dne 21. května 1921, čís. 191 sb. z. a n., exekuce té nevylučují a ostatně i cenné papíry ve prospěch státu vinkulované, jakož i pohledávky proti státu exekuci podrobeny jsou (§§ 265 a 295 ex. ř.). V tomto případě nemůže se namítati, že povolením exekuce na pohledávku stavebníkovu z výpůjčky na stavbu domu, prováděnou podle zákona o stavebním ruchu, byl by účel zákona toho zmařen, neboť exekuce vede se na zbytek výpůjčky, která vyplatiti se má, jak vymáhající strana sama tvrdí, až po provedené kolaudaci, tedy, kdy stavba domu byla již skončena a účele zákona, odstraniti neb aspoň zmírniti nouzi o byty, již bylo dosaženo. Věřiteli poskytnuté výpůjčky i státu, jenž se za zápůjčku tu zaručil, zabavením zbytku výpůjčky té újma vzniknouti nemůže, ježto jednak zabavení a přikázání povoluje se bez újmy práv osob třetích dříve snad nabytých, jednak pohledávka celá na domě, k jehož vystavení byla poskytnuta, jest pojištěna. Že exekuce na státem zaručené výpůjčky, které poskytnuty byly k stavbě budov podle zákona o stavebním ruchu, vyloučena není, jest patrno i z ustanovení §u 45 čís. 7 vl. nař. ze dne 21. května 1921, čís. 191 sb. z. a n., dle něhož použití půjčky k jinému účelu, než k účelu, k němuž byla určena, má za následek toliko okamžitou splatnost půjčky té bez výpovědi.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Tísnivá bytová nouze donutila sociální státní péči k tomu, že zvláštním zákonodárstvím o t. zv. stavebním ruchu upravila zejména též podporu staveb s malými byty státem. Jedním způsobem této podpory je ten, že stát zaručí se věřiteli za zápůjčky, poskytnuté na novostavby, a to za úrokování, umořování a vedlejší platy a za splacení zaručené zápůjčky (§§ 32 čís. 1, 33 zákona ze dne 11. března 1921, čís. 100 sb. z. a n. a prováděcí nařízení ze dne 21. května 1921, čís. 191 sb. z. а n., §§ 28 čís. 1, 29). Jak jde na jevo z dlužního úpisu ze dne 21. dubna 1923, týkajícího se zápůjčky, jejíž zbytek má bytí postižen navrženou exekucí, byla tato zápůjčka povolena ve smyslu právě uvedeného zákona a nařízení z roku 1921, čís. 100 a 191 sb. z. a n. a dle těchto převzata za zápůjčku záruka státu dle doložky zemské politické správy v Praze ze dne 3. května 1923. V tomto dluhopisu zavazuje se dlužnice-stavebnice, že se podrobuje v příčině zápůjčky příslušným předpisům zákona o stavebním ruchu, vládního nařízení ze dne 21. května 1921, čís. 191 sb. z. a n. a zejména v odstavci prvém, že hodnoty této zápůjčky užije výhradně ku stavbě domu. Tento výhradný účel zápůjčky státem zaručené je jasným z celého obsahu zákonů a nařízení o stavebním ruchu, který předpokládá a výslovně nařizuje, že se zápůjčka může vypláceti stavebníku jenom podle postupu stavby a konečně vyplatiti jemu jenom za zvláštních, zákonem stanovených podmínek, které zaručují možnost použití novostavby k účelu, zákonem stanovenému, totiž ubytování rodin bytu postrádajících. Srv. § 32 zák. čís. 100/21, §§ 25, 27 (slova: úvěr, jehož se užije k úhradě stavebního nákladu), § 31 odstavec druhý čís. 1 a), 33 nař. čís. 191/21, §§ 25, 27 čís. 1, 28, 29, 60 zák. ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n., § 2 nař. ze dne 23. listopadu 1922, čís. 355 sb. z. a n., §§ 25, 27 čís. 1, 28, 29 zákona ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n. a §§ 27, 28, 29, 33 vl. nař. ze dne 19. července 1923, čís. 160 z. а n., v jehož odstavci (2) §u 33 je dokonce výhrada, že zbytek zápůjčky lze vyplatiti jenom na poukaz ministerstva sociální péče. Na tomto výhradném použití zápůjčky má stát zájem ve dvojím směru: 1. by bylo docíleno novostavby k obývání způsobilé, 2. by úplným vystavěním a udržováním domu bylo zmenšeno nebezpečí státu, spojené se zárukou za zápůjčku. Tento výhradný účel zápůjčky by byl zmařen, kdyby se připustila exekuce na nárok stavebníka na její výplatu. Již proto je navržená exekuce dle tendence zákona nepřípustná. Ze zákona vyplývá však jasně zásada, že stavebníkova disposice se zápůjčkou je zjevně obmezena; smí vyzdvihnouti a použiti zápůjčky výhradně jen ke krytí nákladů stavebních, jak dle obsahu zákona, tak i dle obsahu dluhopisu, je tak vázán vůči věřiteli i vůči zaručiteli, státu, a nemá proto z ohledů veřejnoprávních možnost disposice jiným způsobem, než krytím nákladů stavebních. Proto nemůže též jiný jeho věřitel ze zápůjčky té krýti vlastní pohledávku, poněvadž použití zápůjčky k tomuto jinému účelu je z ohledů veřejnoprávních nepřípustným. Věřitel dlužníka nemůže nabýti více práv k zápůjčce, než má dlužník sám. Tento výhradný účel zápůjčky týká se i konečného jejího zbytku, třeba dům byl již postaven a i obýván. I tento zbytek má krýti jen náklady stavební, jak z dotyčných ustanovení zjevno, a státu, t. j. veřejným zájmům, jak plyne ze zákona a nařízení, nejde jen o to, by stavba tu byla, nýbrž i o to, by stavebník závazky své vůči věřiteli a státu konal a konati mohl, by platil úroky ze zápůjčky a její úmor. To by se mu stěžovalo, ano snad znemožnilo, kdyby se mu podpora exekučně odňala. Ustanovení §u 45 čís. 7 nař. čís. 191/21 je namířeno proti stavebníku a onu zásadu jen potvrzuje. Tyto úvahy vedou k poznání, že exekuce na pohledávku stavebníka ze zápůjčky dle zákona o stavebním ruchu státem zaručené, lépe řečeno na jeho nárok na výplatu této zaručené zápůjčky, je nepřípustnou.

Citace:

č. 4198. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 334-337.