Čís. 7059.

Pro otázku přípustnosti pořadu práva pro nárok na náhradu škody proti obci v Čechách záleží na tom, zda vytýká se obci zanedbání povinnosti veřejnoprávní, či soukromoprávní.
(Rozh. ze dne 17. května 1927, R I 351/27.)
Žalobce zakládal náhradní nárok proti obci v Čechách na tom, že žalovaná obec neopatřila most na veřejné cestě, jenž jako statek veřejný jest ve správě a i v majetku obce, tak, by nikdo nebyl poškozen, zejména, že nepostarala se o to, by pobořená zeď mostu byla opravena a by uvolněné kameny byly upevněny, a že tím zavinila úraz žalobcův a proto že jest povinna k náhradě. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud pokládá pořad práva za přípustný, protože prý žalobce neodvozuje žalobní nárok z veřejnoprávní povinnosti obce, plynoucí z ustanovení § 28 čís. 3 obecního zřízení českého, nýbrž prý jej odvozuje ze zavinění obce, spočívajícího v tom, že se nepostarala o nápravu, ač byla upozorněna a znala vadný, nebezpečný stav mostní zdi. Než z tvrzené okolnosti, že se obec přes upozornění a znalost vadného a nebezpečného stavu mostní zdi nepostarala o nápravu, neplyne ještě, že nárok, plynoucí z tohoto zavinění obce, jest povahy soukromoprávní. Obcí zaviněné zanedbání bezvadného a bezpečného stavu mostní zdi může miti v zápětí i ručení obce podle §§ 28, 34, 37 ob. zř. pro Čechy. Jde právě o to, zda se obec podle žalobního tvrzení zanedbáním stavebního stavu mostní zdi provinila proti svým soukromoprávním povinnostem či zda se provinila proti svým povinnostem veřejnoprávním. Tvrdí-li žalobce, že obec zavinila úraz na příklad tím, že zanedbala povinnosti, které jí bezpečnostní předpisy ukládají jako zapsané vlastníci pozemku a na něm zřízeného mostu, tedy jako podmětu soukromoprávnímu, uplatňuje-li tedy povinnosti obce z jejího soukromého vlastnictví, uplatňuje tak ovšem soukromoprávní závazek žalované obce, o němž rozhodovati přísluší soudům. Vytýká-li však žalobní žádost obci jako veřejnoprávnímu podmětu, vykonávajícímu místní policii a pečujícímu o bezpečnost veřejné dopravy, provinění proti předpisům o vykonávání místní policie (§§ 28 a 34 obec. zř. pro Čechy), přivádí k platnosti nárok, kotvící ve veřejném právu, pro nějž soudy podle § 37 druhý odstavec téhož zákona a § 1 j. n. příslušný nejsou, pokud správní úřady neuznaly o povinnosti k náhradě škody (sr. rozh. čís. 6275 sb. n. s.). V souzeném případě nelze ze žalobcova přednesu nic seznati, z čeho by bylo lze usuzovati, že žalobce opírá svůj nárok o porušení soukromoprávních závazků obcí jako podmětem soukromoprávním, ačkoli to bylo — Čís. 7060 —
843
jeho povinností (§§ 178, 226 c. ř. s.). chtěl-li přípustnost pořadu práva dolíčiti. Naproti tomu lze z jeho tvrzení, že most na veřejné cestě byl v nebezpečném stavebním stavu, že policejní stráž o tom dávala zprávy a že oznámil svůj úraz místní policii, právem usuzovati, že opírá svůj nárok jedině o domnělé zanedbání předpisů místní policie, tedy o důvod veřejnoprávní. Že pro takový nárok není pořad práva přípustný, vyslovil a odůvodnil obšírněji Nejvyšší soud již opětovně (srv. rozh. čís. 5006, 6333, 6338 a mnoho jiných). Netřeba proto otázku tu zde znovu rozebírati.

Citace:

Čís. 7059. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 868-869.