Č. 688.

Zabírání bytů: * Uprázdní-li se byt dosud nepronajatý, nestává se již tímto uprázdněním »druhým bytem« vlastníka domu ve smyslu § 8 č. 5 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.
(Nález ze dne 31. ledna 1921 č. 619.1)
Věc: Alexandr T. v Loučeni proti společnému bytovému úřadu v Nymburce o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti MUDra Komenia V. zabral společný bytový úřad v Nymburce rozhodnutím z 21. listopadu 1920 č. 55 bez dalšího řízení dle § 2 a 5 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. v domě stěžovatelově čp. 74 v Čachovicích celý dům jako byt prázdný, jehož majitel nepotřebuje.
O stížnosti do tohoto nálezu podané uvážil nejvyšší správní soud
takto:
Ačkoliv v naříkaném rozhodnutí citovány jsou §§ 2 a 5 zák. bytového, jest přes to z připojeného výslovného odůvodnění, že majitel bytu toho nepotřebuje, za to míti, že naříkané rozhodnutí opírá se jen o § 8 č. 5 byt. zák., ježto jedině v tomto bodě jedná se o bytech, které jejich majetníci nepotřebují. Ježto dle § 24, odst. 2 byt. zákona zůstává společnému bytovému úřadu v každém případě vyhrazeno právo zabírati byty, má-li toto býti opřeno o ustanovení § 8 č. 5 cit. zák., není námitka stížnosti, že předem měl rozhodnouti obecní úřad v Čachovicích, důvodnou, třebas týž vskutku dle výměru z 31. března 1920 k provádění zákona o zabírání bytův obcemi řádně byl zmocněn, ježto zmocnění toto na případ § 8 č. 5 se nevztahuje.
Dle toho žalovaný úřad opíraje se o ustanovení § 8 č. 5 byt. zák., dle něhož mohl s přejitím obce zabrání provésti, vycházel ze zjištění, že stěžovatel má dva byty, jeden v Loučeni, jeden v Čachovicích v domě čp. 74 a sice tento druhý byt že má stěžovatel jsa vlastníkem domu tím, že dosavadní nájemník se vystěhoval. Názor ten jest však nesprávný. Aby mohlo se použíti ustanovení § 8 č. 5, musí majitel bytu míti dva byty k uspokojení své bytové potřeby.
Vlastník domu není majitelem každého bytu v jeho domě se nalézajícího již z důvodu svého vlastnictví, nýbrž jest majitelem jen onoho bytu, kterého pro svou bytovou potřebu skutečně užívá. Uprázdní-li se byt dosud najatý vystěhováním dosavadního nájemníka, zůstává byl ten, dokud není znovu pronajat nebo vlastníkem zabrán neb jinak zužitkován, bez majitele. Proto takový uprázdněný byt nemůže býti vlastníkovi domu zabrán jako jeho druhý byt dle § 8 č. 5, leč by byl vlastník domu stal se skutečně majitelem tohoto bytu.
Při tom však ještě by musela předcházeti výzva, by se pro jeden z obou bytů rozhodl.
Ježto naříkané rozhodnutí spočívá na mylném právním názoru, že stěžovatel jako vlastník domu vystěhováním nájemníka stal se majitelem bytu vyklizeného, jeví se zabrání bytu tohoto nezákonným, pročež naříkané rozhodnutí bylo dle § 7 zák. o správním soudě zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.

Stejně další judikatura, na př. nález ze dne 2. července 1921 č. 8601.

Citace:

č. 688. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 149-150.