NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Č. 11453.

Samospráva zemská. — Řízení správní: Za účinnosti zák. č. 125/1927 Sb. rozhoduje o povinnosti platiti zemské přirážky zemský úřad jako stolice prvá: z jeho výroku je přípustno odvolání k ministerstvu.
(Nález ze dne 29. září 1934 č. 8346.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10597/33.
Věc: Ing. Desider H. v K. (adv. Dr. Petr C. Nesý z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o zemské přirážky k dani z vyššího služného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Platebním rozkazem berní správy na Kladně předepsána st-li daň z vyššího služného za r. 1927 a spolu 120%ní zemská přirážka k této dani. Odvolání podané z předpisu této přirážky zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím z věcných důvodů zamítl a rozhodnutí svoje označil jako konečné.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Předmětem sporu jest otázka, je-li st-l povinen platiti zemskou přirážku pro r. 1927 k státní přímé dani.
Jak nss vyslovil v nál. Boh. A 10046/32, nezvtahuje se kompetenční předpis § 5 odst. 4 zák. č. 77/1927 Sb. na přirážky samosprávné pro dobu před účinností tohoto zákona, t. j. na dobu před 1. lednem 1928. Podle právního stavu do té doby platného rozhodoval o povinnosti platiti zemské přirážky v první stolici zsv. Tato jeho kompetenece přešla podle § 5 org. zák. č. 125/1927 Sb. dnem 1. prosince 1928 na zem. úřad. Rozhoduje tedy o povinnosti platiti zemské přirážky pro r. 1927 zem. úřad v první stolici.
Nař. rozhodnutí — třebas podle svého znění se jeví jako rozhodnutí o odvolání do platebního rozkazu berní správy — je tedy de jure rozhodnutím zem. úřadu jako stolice prvé. Neplatí tu proto předpis 2. odst. čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb., podle něhož z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není přípustno další odvolání, nýbrž nutno přípustnost opravného prostředku posouditi podle 1. odst. čl. 8. Podle tohoto předpisu jest, jak nss vyslovil v nál. Boh. A 10597/33, proti rozhodnutí zem. úřadu jako I. stolice zásadně přípustno odvolání k min. jako úřadu vyššímu, pokud ovšem není vyloučeno, čímž rozuměti je ve smyslu usnesení adm. plena z 22. května 1933 vyloučení výslovným předpisem. Takového vylučujícího předpisu v daném případě nebylo, nýbrž nepřípustnost dalšího opravného prostředku spočívala v hierarchickém postavení žsv-u, jako důsledku tehdejší organisace úřadů, ježto nebylo tu nadřízené stolice vyšší. Po názoru nss-u, opřeném o usnesení adm. plena z 22. května 1933, není v takovém případě opravný prostředek vyloučen, nýbrž je přípustno odvolání k min. Není tedy rozhodnutí zem. úřadu konečné.
Stížnost k nss-u, podaná přímo na rozhodnutí zem. úřadu byla by tedy o sobě podle § 5 zák. o ss nepřípustná. Poněvadž však strana byla svedena k tomu, aby rozhodnutí zem. úřadu naříkala přímo stížností u nss-u, nesprávným poučením k rozhodnutí tomu připojeným, kterým byla uvedena v omyl, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, a bude na žal. úřadu, aby vydal straně rozhodnuti nové, opatřené správným poučením ve smyslu úvah zde uvedených. Meritorní stránkou sporu se nss za tohoto stavu nemohl zabývati.

Citace:

č. 11453. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 267-268.