NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1526.

Tím, že kupitel podal žalobu o jedno z práv § 355 obch. zák., vykonal volbu, od níž není zásadně oprávněn ustoupiti. Výjimku lze připustiti pouze, žalováno-li o splnění smlouvy, to však prodlením prodatele stalo se napotom nemožným nebo pro kupitele hospodářsky bezcenným. Dodávky uhlí nestaly se nemožnými tím, že byla disposice uhlím obmezena (zákon ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 7. března 1922, R I 1501/21.)
Smlouvou ze dne 25. srpna 1919 koupila žalovaná od žalobkyně baggr za 217000 Kč, žalovaná pak se zavázala převésti na žalobkyni po dobu 2 let, počínajíc 1. zářím 1919, uhlí a sice nejméně 10 tun za každý den těžby k přímému vyúčtování s odběrateli na základě všeobecných podmínek v obchodu uhlím platných a za cenu vládou uznanou a převésti na ni k vyúčtování v tom případě, že by se těžba zvýšila, i zvýšené množ- ství, vyjímaje 50 tun za každý den těžby. Žalobou ze dne 27. listopadu 1920 se domáhala žalobkyně na žalované dodání uhlí ve váze 19355,3 tun, které ještě scházelo, změnila však tuto žádost při sporném jednání dne 11. května 1921 na základě přípravného spisu ze dne 4. května 1921 v ten smysl, že žádá na místě plnění náhradu škody pro neplnění ve výši 40802 K 55 h. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl v podstatě proto, že podáním žaloby vykonala žalobkyně volbu dle čl. 355 obch. zák., již nebyla více oprávněna změniti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: K původnímu i ku změněnému žalobnímu žádání jest žalobkyně dle § 881 obč. zák. bez pochyby oprávněna, poněvadž plnění mělo býti hlavně v prospěch její, což žalobkyně v četných ke spisům přiložených dopisech uznává. Žalobkyně však ani změnou žalobní prosby nepřekročila práva volby, žalobci příslušejícího ve smyslu čl. 355 obch. zák. Smlouvou ze dne 25. srpna 1919 se žalovaná pouze zavázala, přenésti na žalobkyni smluvené množství uhlí k přímému vyúčtování s odběrateli, nikoliv však uhlí jí dodati. Že to není totéž, plyne již z toho, že by žalovaná dle prosby žalobní byla povinna žalobkyni uhlí předati, kdežto dle smlouvy měla uhlí odběratelům dodati přímo a žalobkyni přenechati toliko vyúčtování. Jest tudíž otázka, zda možno čl. 354 obč. zák. na tento právní poměr vůbec upotřebiti. Žalobní prosba jest i jinak nedostatečná, poněvadž ani z prosby žalobní ani z ostatních údajů žalobních neplyne, jaké uhlí žalovaná dodati má a za jakou cenu, a nelze ji proto považovati za vykonání volby. Dopisem ze dne 18. prosince 1919 sdělila žalovaná žalobkyni, že prodala svůj důl I. Sigmundu V-ovi, a dopisem ze dne 23. listopadu 1920 že prodala důl II. fě. O., a popřela v žalobní odpovědi povinnost dále dodávati, poněvadž povinnost tato prodejem dolů zanikla a z toho důvodu, že jí není možno plniti. Následkem této nemožnosti plnění žalovanou samou vyvolané, změnila žalobkyně dle čl. 355 obch. zák. žalobní žádost v ten smysl, že domáhá se na místě dodání náhrady škody pro nedodání. Změna žalobní prosby jest proto odůvodněna změnou stavu věcí na straně žalované. Kdežto v dopisech, k žalobě přiložených, slibovala splnění, změnila v žalobní odpovědi své stanovisko a zdráhá se vůbec plniti, tak že žalobkyně nebyla již povinna dáti žalované dodatečnou lhůtu. Na tom nemění ničeho ani ta okolnost, že žalovaná před skončením jednání opět prohlásila, že jest ochotna dodati. Prvý soud sice zjistil, že obchodní zisk činil 13 K (33 K), neobíral se však vůbec otázkou, zda je žalovaná s dodáním v prodlení a do jakého množství. Ježto nebyly vyšetřeny okolnosti, dle náhledu soudu odvolacího důležité, bylo uznáno ve smyslu § 496 čís. 3 c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a dožil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Právní poměr, vzniklý mezi stranami smlouvou ze dne 25. srpna 1919, prohlašuje žalobkyně sama za poměr kupitele ku prodateli. Uhlí bylo od žalované žalobkyni fakturováno, žalobkyně platila zaň kupní cenu žalované, prodávala je pak zákazníkům s překupnickým ziskem, úředně stanoveným, a vybírala od nich kupní cenu pro sebe. Tato tvrzení žalobkyně nebyla žalovanou popřena a shodují se též s obsahem korespondence. Dle toho jest zřejmo, že tu jde o smlouvu o dodání podle čl. 338 obch. zák. Otálela-li žalovaná, uhlí předati, měla žalobkyně výběr mezi trojím právem, naznačeným v čl. 355 obch. zák. Poměr mezi tímto trojím právem jest ten, že jedno zásadně vylučuje druhé, tak že kupitel, rozhodnuv se pro jedno z trojího práva, nemůže více uplatňovati žádného z obou zbývajících dvou práv. Otázku, zda kupitelovou volbu lze považovati za konečnou čili nic, dlužno ovšem posuzovati dle okolností případu. Přisvědčiti jest k ní zajisté tehdá, byl-li kupitelem o jedno z trojího práva zahájen spor. Jím dovolává se kupitel pomoci státem zřízeného soudu, by právo, pro něž se podáním žaloby rozhodl, bylo rozsudkem nezvratitelně formalisováno a bude-li třeba, bylo proti prodalelovu odporu státní donucovací mocí uskutečněno. Věda, čí pomoci a za jakým účelem se jí dovolává, dává kupitel způsobem, veškerou pochybnost vylučujícím, na srozuměnou, že v otázce výběru promluvil slovo poslední, že chce jen to a žádné jiné právo, než o které právě žaluje. Tím zříká se zároveň práv, pro něž se nerozhodl. Žalobou o plnění zřekla se tudíž žalobkyně práva, požadovati na žalované náhrady škody pro nesplnění. Z této zásady o neodvolatelnosti výběru dlužno ovšem připustiti úchylku pro případ, ukáže-li se, že splnění dle smlouvy se stalo prodavatelovým prodlením nemožným, neb pro kupitele hospodářsky bezcenným. V tomto případě však tu není ani toho ani onoho důvodu, pro který by bylo lze připustiti, by se žalobkyně uchýlila od volby již vykonané. Žalovaná namítala v žalobní odpovědi, že nemohla svůj závazek splniti, poněvadž důl, z něhož těžila, byl majiteli jeho v prosinci 1919 prodán, že sice otevřela důl nový, že však z něho v měsících lednu, únoru a březnu netěžila vůbec a že z těžby za měsíce duben a květen předala žalobkyni k súčtování se zákazníky tolik, kolik jí bylo možno. Další dodávky byly prý znemožněny zákonem ze dne 9. dubna 1920, čís. 260 sb. z. a n. Dodání zažalovaného množství uhlí jest tedy právně nemožným a proto nelze po ní splnění žalobního žádání žádati.
Z tohoto přednesu žalované plyne, že ani žalovaná sama netvrdila, že dodatečné splnění je fysicky nemožným. Námitka, že jest nemožným právně, jest však lichá, ježto zmíněným zákonem byla sice volnost disposice těžařstva s vytěženým uhlím obmezena, ale nikoliv do té míry, že by zákon činit splnění smlouvy nemožným. I žalobkyně zastávala názor, že plnění není nemožným, vyvracejíc ve svém přípravném spisu dotyčná tvrzení žalované. Změnu žalobní prosby odůvodňovala žalobkyně v prvé stolici pouze tím, že jest beze všeho oprávněna, žalobu změniti a výběr práva jí příslušejícího i ve sporu vykonati, když žalovaná splnění odpírá a za nemožné prohlašuje. Teprve v odvolacím řízení uplatňovala žalobkyně, že dodatečné splnění stalo se změnou konjunktury pro ni hospodářsky bezcenným. Toto tvrzení musí však podle § 482 c. ř. s. zůstati nepovšimnutým, kdežto důvod v prvé stolici uplatňovaný, že žalovaná odpírá smlouvu plniti, ku změně žalobního žádání nestačí. Nelze sdíleti ani názor odvolacího soudu, že původní žalobní prosbou nebyla vykonána volba podle čl. 355 obch. zák., poněvadž ani z prosby žalobní ani z ostatních údajů žalobních prý neplyne, jaké uhlí žalovaná dodati má a za jakou cenu. Nesejde na tom, hoví-li žalobní prosba předpisu § 226 c. ř. s.; ne-li, bylo na žalobkyni, by ji upravila, po případě podle návodu soudem jí daného. Co do otázky, smí-li žalobkyně odvolati výběr práva na splnění smlouvy, přichází v úvahu pouze, zda v žalobní prosbě došlo konečné rozhodnutí žalobkyně, žádati jen splnění smlouvy a nic jiného, jasného a určitého výrazu. V té příčině však nezavdává žalobní prosba žádných důvodů k pochybnostem. Z uvedeného plyne, že věc jest zralá k rozhodnutí beze všech dalších důkazů.

Citace:

č. 1528. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 217-218.