NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6618
.
Po skončení pachtovního poměru nemůže pachtýř odepírati vrácení spachtovaných nemovitosti propachtovateli proto, že podléhají záboru a pachtýři byla dána Státním pozemkovým úřadem výpověď.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1926, Rv II 408/26.)
Žalobce propachtoval v roce 1908 žalované společnosti dvory M. a T. Pacht skončil dne 28. února 1922. Proti příkazu, by odevzdala spachtované dvory žalobci dne 1. března 1926, namítla žalovaná společnost, že žalobce není oprávněn domáhati se odevzdání spachtovaných dvorů, ježto byly Státním pozemkovým úřadem zabrány, jest dosud ohledně nich knihovně poznamenáno zamýšlené převzetí jich Státním pozemkovým úřadem a žalovaným byla dána výpověď Státním pozemkovým úřadem. Procesní soud prvé stolice vyklizovací příkaz zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Právem poukazuje první soud na to, že, dokud trvá poznámka zamýšleného převzetí nemovitostí, které žalovaným cukrovarem měly býti odevzdány žalobci, nenabyla žalující strana volného disposičního práva nad propachtovanými dvory M. a T. s příslušenstvím. Svědčí tomu i ustanovení §u 20 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 220 sb. z. a n., podle něhož, nabyla-li výpověď Státního pozemkového úřadu vůči osobě hospodařící moci právní — a to se stalo s výpovědí Státního pozemkového úřadu žalovanému cukrovaru — provede Státní pozemkový úřad vyklizení a odevzdání vypovězených pozemků a předání jich do držby pozemkového úřadu, tedy i pozemků, ne snad již převzatých, nýbrž i dosud nepřevzatých, ohledně nichž jest jen poznámka zamýšleného převzetí, protože dle §u 12 (1) zákona čís. 220 z roku 1922 výpověď tato dává se Státním pozemkovým úřadem před skutečným převzetím.
Nejvyšší soud ponechal vyklizovací příkaz v platnosti.
Důvody:
Sám dovolatel jest na omylu co do právní otázky, maje za to, že pro pachtovní poměr, t. j. poměr mezi pachtýřem a propachtovatelem jest rozhodno, jak dalece dospěla ohledně pachtovních nemovitostí akce pozemkové reformy, zda a jak tedy vlastník (propachtovatel) vůči Státnímu pozemkovému úřadu je ve své vlastnické disposici nad objekty těmi omezen, a hájí se tudíž tím, že Státní pozemkový úřad mu disposicí tu aspoň »prozatím« uvolnil, prohlásiv v dohodě, že prozatím nebude určen k převzetí zbytkový statek M. ve výměře 115 ha. Avšak svazkem zabranosti je právní disposice vlastníkova omezena podle předpisu §u 7 záb. zák. jen potud, že nesmí bez svolení Státního pozemkového úřadu zabraný nemovitý majetek zciziti, děliti, zavaditi, propachtovati nebo pronajmouti, kdežto ostatní disposice jsou mu volny, tak zejména zpětvzetí objektu propachtovaného po zániku pachtu. Právní poměr vlastníka (žalobce) ku Státnímu pozemkovému úřadu nemá s touto věcí co činiti, neboť ať je v období jakémkoli, nemůže to pro žalovaného pachtýře založiti právo, by nemovitosti podržel déle než ho opravňují pachtovní smlouva a pachtovní práva z ní nabytá. Musí svou povinnost splniti a pachtovní objekt podle předpisu §u 1109 obč. zák. vrátiti, neboť, nejen že na práva Státního pozemkového úřadu nemá to vlivu, nýbrž i kdyby mělo, není pachtýř povolán, by je hájil, nýbrž musí to přenechati Státnímu pozemkovému úřadu. Tak zejména pranic nevadí, že pachtýř obdržel jako osoba hospodařící výpověď od Státního pozemkového úřadu podle §u 12 náhr. zák., neboť výpovědí nebylo mu uloženo, by odpíral své smluvní povinnosti vůči propachtovateli a zpěčoval se vydati mu pachtovní objekty. Příkaz není neurčitý, třeba že udává předmět pachtu pouze pojmenováním dvorů (M, а T.), z nichž některé nemovitosti byly Státnímu pozemkovému úřadu již odevzdány, takže se příkaz vyklizovací vztahuje jen na zbytek, neboť ani exekučně nebude nucen žalovaný odevzdati to, čeho již nemá, ale znění příkazu stačí úplně k tomu, by byl donucen vydati vše, co ještě z těch dvou dvorů drží.

Citace:

č. 6618. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 903-904.