NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 5397.

Zločin podle § 81 tr. zák. po stránce objektivní předpokládá, že úřední nebo služební výkon, k jehož zmaření směřuje násilné jednání pachatelovo, spadá do oboru oprávnění a povinností, náležejících osobě v § 68 tr. zák. uvedené důsledkem jejího úředního nebo služebního postavení nebo zvláštního, vrchností jí daného příkazu; při tom nesejde na věcné oprávněnosti dotčeného úkonu, nýbrž rozhoduje jen formální oprávnění oné osoby k jeho výkonu.
Rozhodování o sporných nárocích na majetek a držbu věci, pokud se týče rozhodování o věcech, dotýkajících se přímo soukromoprávních poměrů různých jednotlivců, náleží ku pravomoci soudů a nespadá do oboru věcí, které jsou §em 28 obecního zřízení pro Čechy přikázány do samostatné působnosti obce, aniž je takové rozhodování přeneseno jinými zákony na obec ve smyslu § 29 cit. obec. zřízení.
Starosta obce by vybočil z mezí svého formálního oprávnění, kdyby si osoboval rozhodnutí o takových odporujících si nárocích třetích osob.
(Rozh. ze dne 9. října 1935, Zm I 894/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dme 21. května 1935, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. z., rozsudek ten zrušil v napadeném výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím' souvisících jako zmatečnou a vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, 'dovolávající se důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 [patrně 9 a)] § 281 tr. ř., je přisvědčiti, že výrok odsuzující stěžovatelku pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. z. na základě dosavadních skutkových zjištění nemůže obstáti. Napadený rozsudek po skutkové stránce bere za prokázáno, že se dne 3. prosince 1934 sestry H. stěhovaly z domu obžalované, — že tato se svým mužem jím bránila ve stěhování, poněvadž měla s nimi diferenci pro činží, — že H. proto vzkázaly starostovi Obce P., by přišel sjednat pořádek a že starosta P. této (žádosti vyhověl. Dále rozsudek zjišťuje, že, když se starosta se strážníkem K. dostavil do domu obžalované, tato se proti němu vyřítila a napadla ho koštětem, že starosta byl uchráněn ztýrání jen tím, že strážník rychle přiskočil a vytrhl obžalované koště z rukou, že poté starosta P. dům opustil a strážník K. stěžovatelku uklidnil.
Že obecní starosta P. v tomto případě požíval ochrany podle § 68/81 tr. z., dovozuje pak rozsudek z toho, že P. jako starosta je podle předpisů obecního zřízení hlavou místní policie a odpovědný za pořádek v obci, že byl H-ovými pořádán o asistenci a že i se strážníkem přišel do domu obžalované jako úřední osoba, by sjednal pořádek při stěhování.
Zločin podle § 81 tr. z. předpokládá po stránce objektivní, že úřední nebo služební výkon, k jehož zmaření směřuje násilné jednání pachatelovo, spadá do oboru oprávnění a povinností, náležejících osobě v § 68 tr. z. uvedené důsledkem jejího úředního nebo služebního postavení nebo zvláštního, vrchností jí daného příkazu. Podle ustáleného rozhodování nesejde při tom na věcné oprávněnosti dotčeného úkonu, nýbrž rozhoduje jen formální oprávnění oné osoby k jeho výkonu.
S tohoto hlediska bylo především nutno objasniti a přesně zjistiti, v čem vlastně záležel a k čemu směřoval zákrok starostův, jejž stěžovatelka podle předpokladu rozsudku svým násilným jednáním chtěla zmařiti. V tomto směru neobsahuje však rozsudek potřebných bližších zjištění, zejména nezjišťuje, zda došlo tehdy k výstupu, jenž pro ohrožení bezpečnosti osob nebo majetku s ním spojeného vyžadoval opatření v oboru místní policie, — jednak se náležitě nevypořádal s obhajobou stěžovatelčinou, že se vzepřela odvezení nábytku proto, že měla za H-ovými větší pohledávku (za dlužnou činži), a že starosta nebyl oprávněn, aby zasahoval do oné soukromé záležitosti. Této námitce nelze upříti závažnost. Rozhodování o sporných nárocích na majetek a držbu věci, pokud se týče rozhodování o věcech, které se dotýkají přímo soukromoprávních poměrů různých jednotlivců, náleží ku pravomoci soudů a nespadá do oboru věcí, které jsou § 28 obecního zřízení pro Čechy přikázány do samostatné působnosti obce, aniž je takové rozhodování přeneseno jinými zákony na obec ve smyslu § 29 obec. zřízení. Kdyby tedy bylo zjištěno, že starosta na požádání H-ových zakročil proti stěžovatelce za tím účelem, by ji donutil k tomu, aby upustila od svého odporu proti odvezení nábytku, čemuž se vzpírala pro tvrzenou pohledávku za H-ovými (§ 1101 obč. zák.), bylo by nutno uznati, že si starosta tím osoboval rozhodnutí o odporujících si nárocích třetích osob a vybočil tím z mezí svého formálního oprávnění jako obecního starosty. V jednání obžalované, směřujícím ku zmaření takového úkonu nebylo by pak lze spatřovali skutkovou podstatu zločinu podle § 81 tr. z. Pokud jde o subjektivní stránku tohoto zločinu, rozsudek jen zcela povšechně praví, že není pochyby, že se obžalovaná násilným vztažením ruky zprotivila starostovi P. v úmyslu, aby zmařila jeho úřední výkon, totiž sjednáni klidu a pořádku, ale ani tento výrok vzhledem na zjištěné skutečnosti a zejména též vzhledem na zmíněnou obhajobu stěžovatelky nijak blíže neodůvodňuje. Nezbylo proto než vyhověti zmateční stížnosti, rozsudek v napadené odsuzující části zrušiti jako zmatečný a vrátiti věc soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušeni znovu jednal a rozhodl.

Citace:

čís. 5397. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 403-405.