NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 7309.

Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízeni před nss-em: Co může poplatník vytýkati ve stížnosti do usnesení obecního zastupitelstva o koupi domu obcí?
(Nález ze dne 30. května 1928 č. 9867).
Věc: Dr. Jan G. v L. proti župnímu výboru ve Zvolenu stran schválení koupě domu obcí L.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná..
Důvody:
V daném případě jde o schválení smlouvy, uzavřené městem L. o realitu a to schválení nadřízeným dohlédacím úřadem s hlediska obecního fin. hospodaření po rozumu § 23 zák. č. 329/21. Tím již je dáno, že jedině směrodatným pro žal. úřad mohl býti ohled na zájem obce a dále, že st-l oprávněn by byl ke stížnosti k nss do nař. rozhodnutí toliko, pokud by mohl dovoditi porušení svých subj. práv jako obecní poplatník, který by dotčeným opatřením byl poškozen na svém právu, aby racionelním hospodařením s fin. prostředky obce nedošel neprávem újmy na své majetnosti. St-1 nenapadá nař. rozhodnutí jménem firmy R., jako druhé smluvní strany, nýbrž výhradně jen svým vlastním jménem, aniž svou legitimaci ke stížnosti výslovně nějak prokazuje, poněvadž však není v daném případě pochybnosti, že st-1 skutečně poplatníkem obce je a poněvadž ve stížnosti poukazuje k tomu, že tím, že město zavázalo se nyní zaplatiti kupní cenu o 30000 Kč vyšší, než bylo povinno dle původní dohody, čímž prý obecenstvo města je poškozeno, lze důvodně míti za to, že dovozuje z toho i porušení svých subj. práv jako poplatník obce a že tedy jeho legitimace je dána.
Pokud jde o věc samu, schválil žal. úřad nař. rozhodnutím usnesení měst. zastupitelstva v příčině koupě domu za cenu o 30000 Kč vyšší, než ujednána byla předchozí dohodou s prodávajícími jednak z důvodu, že ona dřívější dohoda, přijatá zastupitelstvím usnesením z 28. a 30. června 1924 nebyla vůbec schválena nadřízeným dohlédacím orgánem, z čehož dovozuje žal. úřad patrně nezávaznost a neplatnost usnesení toho vůbec, a jednak tím, že dospěl k závěru, že usnesení pozdější, jímž se město k oné vyšší kupní ceně zavázalo, jest vzhledem k daným poměrům pro město s hlediska fin. hospodářství výhodné.
Že by onen první důvod neodpovídal skutečnosti, nebo že by k dotčenému jednání právnímu schválení dohlédacího úřadu nebylo vůbec třeba, st-1 ani netvrdí, broje toliko proti důvodu druhému stran výhodnosti dotčeného aktu pro obec. Leč pak bezpodstatny jsou vývody, jimiž st-l dovolává se právě onoho dřívějšího usnesení jako základu pro své námitky proti nař. rozhodnutí a zejména i pokud poukazuje k tomu, že měst. rada vzala svého času na vědomí cessi, kterou tehdejší prodavač postoupil mu část kupní ceny, i kdyby okolnost ta pro posouzení sporné otázky mohla míti vůbec význam.
Pokud jde o důvod druhý, o nějž nař. rozhodnutí je opřeno, poukazuje st-l toliko k tomu, že usnesením, jemuž dostalo se výrokem tím schválení, zavázalo se město na úkor obecenstva ke kupní ceně o 30000 Kč vyšší, než ujednána byla předešlou dohodou. Žal. úřad však pokládal tento moment za nerozhodný, uváživ, že nevýhoda ta je dosti vyvážena výhodami, jež z tohoto pozdějšího usnesení vzejdou, že totiž odstraněny budou tím komplikace, jež v celé věci nastaly zavedením vnuceného mimokonkursního vyrovnání proti prodávajícímu a jednak, že tím bude konečně již jednou docíleno uspořádání celé této záležitosti v poz. knihách, jak toho zájem obce vyžaduje.
Proti těmto vývodům žal. úřadu stížnost však taktéž vůbec nebrojí, nepopírajíc jejich správnosti. Ale pak zůstává nevyvrácen závěr žal. úřadu, že dotčené usnesení měst. zastupitelstva jest přes to, že jde o vyšší kupní cenu, s hlediska fin. hospodářství obce pro tuto výhodným. Za tohoto stavu věci nemohla býti přiznána stížnosti důvodnost.

Citace:

Kondiční referát. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 5, s. 47-47.