Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1936.


Vyhověl-li soud prvé stolice žalobě o peníz 1000 K nepřevyšující, odvolací soud pak k odvolání žalovaného žalobu zamítl pro tentokráte, jest dovolání žalovaného nepřípustným (§ 502, odstavec třetí, c. ř. s.)
(Rozh. ze dne 24. října 1922, Rv I 515/22.) Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného.
Důvody:
Prvý soudce žalobě na zaplacení 450 K vyhověl, druhý ji zamítl pro tentokráte, uznal tedy ve prospěch žalovaného. Tu by tedy měli pouze žalobci právo dovolati se, nemá ho však žalovaný, neboť výsledkem rozsudku je, že se oba shodují v tom, že nelze žalobu zamítnouti pro vždy — máť prvý za to, že ji vůbec nelze zamítnouti, a druhý, že ji lze zamítnouti jen pro tentokrát — a v tom je tedy druhý potvrzujícím, neboť správně byl by měl říci, že se odvolání jen potud vyhovuje, že se žaloba pro tentokrát zamítá, v ostatku však že se odvolání, žádající zamítnutí pro vždy, místa nedává. Dovolání je tedy dle § 500 poslední odstavec a § 502 odst. 3 c. ř. s. nepřípustné a bylo je proto dle § 507, odstavec prvý a 513 a 474 odstavec druhý c. ř. s. odmítnouti.
Citace:
č. 5088. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 456-457.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).