Čís. 4436.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Požadovatel není povinen, by spokojil se s náhradním pozemkem, propůjčí-li vlastníku na požadovaném pozemku služebnost, umožňující mu, by hospodařil na svém pozemku.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, R I 981/24).
Soudy všech tří stolic přiznaly drobnému pachtýři pozemek, požadovaný dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Nejvyšší soud uvedl v
důvodech:
Požadovací nárok, propůjčený drobným pachtýřům zákonem ze dne 27. května 1919 čís. 318 sb. z. a n., jest silnější, než právo dosavadního vlastníka. Tento musí zásadně ustoupiti pachtýřům, přenechati jim požadovaný pozemek a spokojiti se peněžitou náhradou. Dle zákonodárcových záměrů má se pachtýřům dostati právě toho pozemku, na nějž nabyli nároku dlouholetým obděláváním. Výjimečně ponechá se dle druhého odstavce §u 5 dotčeného zákona požadovaný pozemek vlastníkovi, kdyby jeho přídělem byly utvořeny enklávy ve vlastníkově majetku nebo kdyby mu bylo jinak užívání jeho pozemku znemožněno nebo značně stiženo; nebo když potřebuje požadovaného pozemku k účelům tamže uvedeným; vždy za dalšího předpokladu, že nabídne pachtýři rovnocenný pozemek náhradní. Není-li s to, tak učiniti, přikáže se požadovaný pozemek pachtýři, i kdyby vlastník trpěl újmu, naznačenou v §u 5 pož. zák. Také z toho vyplývá, že v případech, upravených zákonem ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., jest silnějším právem požadovací nárok pachtýře, nikoli vlastnické právo dosavadního majitele, jak stěžovatel se domnívá. Poněvadž pak ustanovení §u 5 jest rázu výjimečného, dlužno je v pochybnostech vykládati ve prospěch pachtýře. Zda v případě, o který jde, nabízený náhradní pozemek jest rovnocenný, zda tedy byla splněna první a hlavní podmínka §u 5, nebylo zjištěno. Než i kdyby tomu tak bylo, nebyl by stěžovatel v právu, neboť požadovatelé zřídili na požadovaných pozemcích v prospěch pozemkového majetku vlastníkova služebnost, podrobně uvedenou v usnesení prvého soudu, a jest zjištěno, že po zřízení této služebnosti nebude vlastníkovi užívání jeho pozemku ani znemožněno, ani značně stíženo.

Citace:

č- 4436. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 726-727.