NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 5748.

Služební úkon finanční stráže (§ 6 vládního nařízení čís. 202/1930 Sb. z. a n.) je chráněn podle § 81 tr. zák. i tenkráte, byl-li za nebezpečí v prodlení proveden v mezích § 82 nařízení ministerstva financí čís. 45 Věstníku ministerstva financí z roku 1907 beze služebního příkazu.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1936, Zm I 975/36.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 9. července 1936, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák.
Z důvodů:
Hmotněprávní zmatek čís. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje stížnost výtkou, jednak že dozorce finanční stráže F. N. nebyl ve službě, jednak že chování stěžovatelovo nelze považovati za nebezpečnou vyhrůžku. Vývody jsou v obojím směru bezdůvodné. I když z trestního oznámení plyne, že N. byl sice oblečen ve služební stejnokroj, ale nevykonával tehdy právě předepsanou služební obchůzku, nýbrž zakročil jen z vlastního popudu, poněvadž bylo nebezpečí v prodlení, není to na újmu služebiní povaze jeho zákroku. § 95 vlád. nařízení ze dne 19. prosince 1930, čís. 202 Sb. z. a n., vydaného k provedení předpisů o organisaci finanční stráže, a upravující její služební a některé platové poměry, stanoví: »Dnem účinnosti tohoto nařízení (1. I, 1931, § 96) pozbývají platnosti, pokud se z tohoto nařízení jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustaň o ve ní o předmětech, které jsou upraveny v tomto nařízení.«
Mezi těmito předměty není úprava služby, na niž se vztahuje další odst. § 95, ohlašující její budoucí úpravu zvláštním služebním předpisem slovy; »Dnem účinnosti nového služebního předpisu pr finanční stráž (§8) se zrušují) v tu dobu ještě .platná ustanovení dosavadního služebního předpisu pro finanční stráž vyhlášeného výnosem min. financí z 19, března 1907, čís. 21134 (Věstník min. financí čís. 45).«
Citovaný § 8 stanoví: »Úprava služby finanční stráže se provede služebním předpisem, který vydá ministerstvo financí.« Poněvadž však k vydání nového služebního předpisu posud nedošlo a vlád. nařízení čís. 202/1930 Sb, z. a n. vydané k provedení zákonů č. 28/1920, 103/1926 a 114/1927 Sb. z. a n., derogující dřívějším služebním předpisům pro finanční stráže, ponechalo tedy, jak výše řečeno, výkon služby nově neupraveným, upravuje jej dosud platně citované ministerské nařízení z 19. III. 1907 a proto je přihlížeti k § 82 tohoto nař. min. fin. č. 45 Věstníku min, financí z r. 1907, ustanovujícího v odst. sedmém: »Při nebezpečí z prodlení má finanční stráž takové služební výkony, které smí jinak jen na příkaz předsevzít, také bez příkazu oproti okamžitému ohlášení nadřízenému předsevzíti« (o případ úkonů z tohoto oprávnění vyloučených, zejména v § 87 dotčených, v souzeném případě nešlo).
Z toho plyne jasně, že finanční stráž, provádějící jakýkoliv úkon v oboru své působnosti upravené § 6 vlád, nař. č. 202/1930 Sb. z. a n. (a že o takový úkon v souzeném případě šlo, rozsudek zjišťuje a není stížností vůbec popíráno) při nebezpečí v prodlení v mezích ustanovení § 82 služ. předpisu č. 45 Věstníku min. fin. z r. 1907 je ve výkonu služby, i když nejde o provádění přímého služebního nařízení, jaké má na mysli § 29 vlád. nař. č. 202/1930 Sb. z. a n.
Pak ale podle § 2 cit. vl. nař. č. 202/1930 Sb. z. a n. požívá práv stráže civilní a vojenské, tedy i ochrany § 81 tr. z., zvláště když i z povšechné povahy finanční stráže plyne, že za konání služby nutno považovati nejen úkony, jimiž se projevuje nařizovací a přikazovací moc veřejného činitele, nýbrž i veškeré jinaké úkony, jichž je třeba k řádnému plnění úkolů dotyčnému veřejnému činiteli zákonem nebo povahou jeho služby uložených (rozh. čís. 2854 Sb. n. s.).
Poněvadž tedy formální oprávnění ke služebnímu zákroku dozorce finanční stráže N. není bráno v pochybnost, a z hořejší úvahy plyne, že zákrok byl proveden ve výkonu služby, je výrok o vině ve směru zločinu podle § 81 tr. zák. důvodný, když přece prvý soud zjišťuje bezvadně nejen pohrůžku stěžovatelem proti dozorci použitou, nýbrž i její nebezpečnost, že pachatel ihned vykoná to, čím pohrozil, totiž uhodí N. rukou, tedy zlo na životě, zdraví nebo tělesné neporušenosti, a dospívá i z okolností činu /zejména z násilného se vytrhování, útěku a z toho, že obžalovaný byv znovu dostižen, nastavil N-ému nohu) k logickému závěru, že obžalovaný pohrůžkou a vztažením ruky k úderu proti N-ému, jejž jako finančního dozorce znal, chtěl zmařiti jeho služební úkon, spočívající v předvádění pachatele. Ani po objektivní ani po subjektivní stránce skutková povaha § 81 tr. z. tu nechybí.

Citace:

čís. 5748. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 509-511.