NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16428.

Nebylo-li umluveno něco jiného, nezaniká zprostředkovatelská smlouva smrtí toho, kdo dal příkaz ke zprostředkování, nýbrž přecházejí všechna práva a povinnosti z uvedené smlouvy, zejména závazek k placení zprostředkovatelské odměny (dohodčí provise) na dědice přikazatelovy.
(Rozh. ze dne 27. října 1937, Rv I 1189/36.)
Žalovaná a její manžel Josef N., kteří byli spoluvlastníky statku č. p. 15 v H., sjednali dne 19. února 1934 se žalobcem — koncesovaným realitním zprostředkovatelem — zprostředkovatelskou smlouvu, kterou se zavázali jednak zaplatiti za zprostředkování prodeje dotčeného statku za 950000 Kč 2% provisi z dosažené ceny, jednak k tomu, že s nabídkou na zprostředkování »stojí žalobci ve slově až do skončení prodeje statku«. Při odvolání nebo nedodržení zprostředkovatelské smlouvy měli zaplatiti žalobci 4% z dosažitelné ceny, kterou by byla částka 750000 Kč. Dříve než došlo k výsledku zprostředkování, Josef N. dne 4. dubna 1934 zemřel. K pozůstalosti po něm se přihlásila žalovaná s výhradou inventáře a trhovou smlouvou ze dne 30. května 1934, schválenou pozůstalostním soudem stran pozůstalosti, prodala žalovaná za sebe a za pozůstalost nemovitost, o niž jde, Josefu S. Tvrdě, že se žalovaná zdráhala splniti závazek převzatý shora uvedenou zprostředkovatelskou smlouvou k zaplacení oněch 4%, domáhá se žalobce na žalované zaplacení 29552 Kč 80 h s přísl. Žalovaná mimo jiné namítla proti žalobě, že zmocnění k prodeji statku bylo smrtí Jaroslava N. co do jeho polovice nemovitosti zrušeno, kdežto druhou polovici náležící žalovaná by nebylo možno prodati, a že proto vypověděla dne 24. května 1934 žalobci zprostředkování. Soud prvé stolice uznal podle žaloby co do částky 13050 Kč, jinak žalobu zamítl a uvedl v důvodech k otázce, o niž tu jde: Podle nesporného přednesu stran bylo úmyslem smluvců uzavříti zprostředkovatelskou smlouvu o prodeji uvedeného statku. Žalovaná poukazuje na to, že smrtí Jaroslava N. bylo zmocnění k prodeji ideální polovice statku jemu náležící zrušeno, avšak při tom nepřihlíží k tomu, že se již dne 16. dubna 1934 přihlásila k pozůstalosti po Jaroslavu N. jako jediná dědička ze zákona s dobrodiním inventáře, takže od té doby již mohla jednati jménem obou polovicí statku, a že když se teprve dne 24. května 1934 odhodlala k výpovědi zprostředkování žalobci a přímo potim dne 30. května 1934 celý statek prodala Josefu S., nelze vztahovati na souzený případ ustanovení § 1022 obč. zák. o zániku plné moci úmrtím. Za toho stavu věci má žalobce nárok na náhradu škody, jež mu vznikla ve smyslu ustanovení provisního ujednání z 19. února 1934, ježto sama žalovaná nabídku nedodržela bez jakékoli viny žalobcovy. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud na dovolání žalované uznal podle žaloby co do částky 13038 Kč.
Důvody:
Dovolací soud schvaluje názor napadeného rozsudku, že zprostředkovatelská smlouva nezanikla smrtí Jaroslava N., nýbrž že na žalovanou jako na dědičku Jaroslava N. přešla všechna práva a povinnosti z dotčené smlouvy. Nelze přisvědčiti vývodům dovolání, snažícím se poukazem na §§ 1022, 831, 832 a 1448 obč. zák. dolíčiti, že zprostředkovatelská smlouva zaniká smrtí toho, kdo dal příkaz ke zprostředkování. Zprostředkovatelská smlouva jest úplatná smlouva svého druhu a nelze na ni užiti obdobou předpisů o zmocnitelské smlouvě, zejména ne předpisu § 1022 obč. zák. Nelze na ni užíti ani předpisů §§ 831, 832 obč. zák., které jsou dány zvláště pro úpravu společenství statků. Z téhož důvodu jest bezvýznamný i analogický poukaz na § 1016 a) obč. zák. (správně má asi zníti §§ 1116 a) obč. zák.); prvá věta § 1116 a) obč. zák. ostatně ustanovuje, že »smrtí jednoho smluvce se smlouva nájemní (pachtovní) neruší. Předpis § 1448 obč. zák. pak mluví přímo proti názoru dovolání, neboť závazek k placení zprostředkovatelské provise není závazkem osobním, omezeným jen na osobu neb osobní konání zemřelého. Závazek k placení provise přechází jako jiná práva a závazky, které nejsou ryze osobními, podle všeobecných právních pravidel (§§ 531 a násl. obč. zák.) na dědice a přikazovatelova smrt nemá vlivu na trvání zprostředkovatelské smlouvy, pokud ovšem nebyl opak toho přímo umluven. Jest však odůvodněno dovolání, pokud vytýká, že se nižší soudy při výpočtu kvóty provise, která připadá na pozůstalost, nepřidržely tvrzení žaloby, nýbrž že výpočty vyšší kvótu, nežli žalobce sám žádal. Žalobce udal, že pozůstalost má 442147 Kč 30 h pasiv a hledíc na předlužení že se jeví kvóta 0,7384, kdežto nižší soudy vzaly za podklad, že je předlužení o 20000 Kč menší a vypočetly kvótu 0,74. V té příčiny šly neprávem přes žalobcův přednes a přes jeho vlastní návrh, čímž se stalo, že přiřkly o 12 Kč více, než na něho připadá podle kvóty, jím požadované. V této části musilo býti vyhověno dovolání.

Citace:

Čís. 16428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 452-453.