NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6746.

Obecní dávky (Slovensko): Podle kterých předpisů se řídí vybírání obecní dávky vodní a obecní dávky za odvážení smetí v Trenčíně?
(Nález ze dne 24. září 1927 č. 19417.)
Věc: Emil C. v T. proti okresnímu úřadu v Trenčíně stran obecních dávek.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost, pokud jde o povinnost k placení všeobecného vodného a obecní dávky za odvážení smetí za dobu po 31. prosinci 1923; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li byla obecním představenstvem v Trenčíně za léta 1919—1923 předepsána vodní dávka a obecní dávka za odvážení smetí. Odvolání jeho bylo měst. radou a v další cestě instanční zastupitelským sborem města Trenčína zamítnuto. K dalšímu odvolání st-lovu bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že se st-l od placení vodného za léta 1919, 1920, 1921 a 1922 sprošťuje, avšak že jest povinen platiti všeobecné vodné za léta 1923 a násl. až do té doby, pokud do domu nebude zaveden vodovod, od kteréžto doby bude platiti zvláštní vodné a obecní dávku za odvážení smetí za léta 1919—1923 a násl.

O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: Především bylo nss-u zkoumati z moci úřední, zdali žal. úřad byl příslušný rozhodovati o povinnosti st-le k placení všeobecného vodného a dávky za odvážení smetí pro dobu následující po roce 1923.
St-li byly obecním představenstvem vodní dávka a dávka za odvážení smetí předepsány za léta 1919—1923 a nižší stolice, totiž obecní rada a zastupitelský sbor jednaly jen o povinnosti st-lově v těchto létech. Žal. úřad měl jenom přezkoumati nálezy nižších stolic, které ukládaly dávku na léta 1919—1923. Rozhodoval-li vedle toho o dávce na dobu po roce 1923, možno na tento jeho výrok hleděti jen jako na výrok 1. stolice. Avšak podle pravidel o vybírání vodného z 2. srpna 1914 a 9. dubna 1923 jakož i podle pravidel o odvážení smetí a § 44 ob. fin. nov. jest předepsání těchto dávek věcí obecních orgánů. Okr. úřadu nepřísluší tedy rozhodovati v prvé stolici o dávkové povinnosti. Vyslovil-li tedy žal. úřad v daném případě, že st-1 jest povinen platiti dávky i za dobu následující po roce 1923, učinil tak jako úřad nepříslušný. Jest proto jeho rozhodnutí v této části zmatečné.
Pokud jde o ostatní část nař. rozhodnutí stížností napadenou, nedal nss stížnosti za pravdu.
Stížnost vytýká, že pro všeobecné vodné vyměřené pro rok 1923 nemělo býti použito pravidel č. 15/8003/922, jak žal. úřad vyslovil, nýbrž měst. statutu č. 42/1452/14, poněvadž dříve zmíněná pravidla platila podle schvalovací klausule župního úřadu od 1. ledna 1924 do 31. prosince 1924. — Tato námitka není důvodná.
Žal. úřad vyslovil jako úřad příslušný povinnost st-lovu k placení všeobecného vodného za rok 1923. Podle opisu pravidel ve spisech obsaženého, jehož správnost jest potvrzena obecním notářem města Trenčína, bylo městu Trenčínu pravidly č. 15/8003/922 schválenými vládou čsl. republiky výnosem z 2. července 1924 dáno povolení vybírati vodné za dobu od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1924. Bylo tedy pokud se týče vodní dávky za rok 1923, o kterou zde jedině jde, plat. povinnost posuzovati podle zmíněných pravidel z r. 1922, což žal. úřad učinil.
Tím padá i námitka stížnosti, že dávka nemohla býti předepsána, ježto st-1 má svůj vlastní vodovod a nebyl ku připojení na měst. vodovod vyzván, neboť podle pravidel z r. 1922 žal. úřadem správně použitých jest platiti všeobecné vodné za možnost bráti vodu z veř. vodovodu (§ 2 lit. a) pravidel) a nezáleží tudíž, jak tomu bylo za dřívějších statutů, na tom, zdali vodovod jest na pozemek zaveden či nikoli.
Rovněž shledal nss bezdůvodnou stížnost, pokud brojí proti povinnosti platiti dávku za odvážení smetí.
Žal. úřad nepřiznal st-li osvobození podle §u 2 pravidel o vybírání této dávky č. 96/3189 z r. 1911, poněvadž osvobození to přísluší jen majitelům domu, kteří mají vlastní potah, t. j. potah zvířecí. Naproti tomu vytýká stížnost, že uvedené osvobození přísluší tehdy, když smetí se odváží lidskými silami.
Paragraf 2 cit. statutu praví: »Majitelé domu neb nájemci, kteří mají vlastní potahy a vyváží si ze svého příbytku domácí smetí vlastními potahy, sprošťují se povinnosti platiti dávky, tímto statutem za vyvážení smetí stanovené, budou-li své domácí smetí vyvážeti v době tímto zákonem stanovené týmž způsobem a na místo k tomu určené. Jinak mohou býti uznání povinnými, aby i jejich smetí bylo vyváženo městskými potahy za stanovenou dávku.«
Přiznávají-li tedy pravidla osvobození jen oněm majitelům domu neb nájemcům, kteří mají vlastní potahy a kteří těmito potahy vyvážejí své smetí, chtěla umožniti těmto osobám, které mají k disposici stejné prostředky, jakých užívá obec při odstranění smetí, aby samy odvázaly smetí a tím se zbavily dávkové povinnosti. — Osoby, které vůbec nemají vlastního potahu, nemohou býti účastný osvobození podle §u 5 a nezáleží na tom, zdali snad jiným způsobem, než jaký stanoví § 2, t. j. lidskými silami smetí ze svého domu dají odvézti.
Ježto v daném případě je nesporno, že st-l nemá vlastních potahů,
právem mu žal. úřad odepřel osvobození od dávky podle §u 2 pravidel.

Citace:

č. 6746. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 237-239.