Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 26 (1917). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 392
Authors:
= Právník, 63 (1924)
PDF

Ochrana dle §u 1 zákona z 26. dubna 1923 č. 86 sb. z. a n. (odklad exekučního vyklizení) přísluší jen tomu, kdo místnosti, které mají býti vyklizeny, obývá na základě nějakého práva. To nelze říci o vlastníku domu, jenž prodav dům zavázal se do určité lhůty z něho se vystěhovati.


Smlouvou kupní z 2. ledna 1923 prodala M. K. svůj dům a zavázala se odevzdati jej kupci 1. července 1923. K žalobě o vyklizení byl ujednán smír, dle kterého měla dům vykliditi 1. září 1923.
Žádosti o odklad exekučního vyklizení dle § 1 zákona z 26. dubna 1923 č. 86 Sb. nevyhověl okresní soud ve V. z těchto důvodů :
Dle § 1 tohoto zákona jsou subjekty této ochrany nájemníci, podnájemníci, domovníci, zaměstnanci s bezplatným bytem a pod. Tento výpočet zákona jest pouze demonstrativní, jím se pojem »povinný« nevyčerpává. Z výpočtu a slov »a pod.« třeba však usuzovati, že jest tu postaven pod ochranu zákona jen jistý druh uživatelů bytu. Zákon chtěl chrániti stranu hospodářsky slabší v poměrech v zákoně příkladmo uvedených a podobných proti následkům okamžitého vyklizení. K těmto osobám hospodářsky slabším nelze však počítati toho, kdo dům prodal. Smysl zákona může jen býti, že osoby, které byly k majiteli domu v poměru nájemním aneb v poměru tomuto podobném, které tedy měly právní titul k užívání místností, mají býti chráněny. Důkazem toho jest i přiřadění tohoto zákona k zákonu o ochraně nájemníků, jehož doplněk tvoří.
Dle výkladu slov »užívané místnosti«, jaký uvádí strana povinná, musilo by býti chráněno každé užívání, což odporuje tendenci zákona. Zákon by pak chránil i toho, kdo se zmocnil místností svémocně, i toho majitele domu, od kterého koupil někdo dům proto, aby si opatřil byt, třeba při tom dům i přeplatil. K těmto důsledkům nemůže jíti ochrana zákonná poměr chráněný musí míti vždy za podklad právní titul. Povinná strana pak neměla právního titulu užívati domu od 1. července 1923.
Soud rekursní zrušil napadené usnesení z těchto důvodů:
Nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že na odklad exekuce vyklizením bytu dle cit. zákona nemá nároku bývalý vlastník prodaného domu, který při prodeji jeho se zavázal do určité lhůty se vystěhovati, a to z důvodu, že po uplynutí lhůty bydlí v domě bez právního důvodu.
Vždyť i bývalý vlastník bydlil v bytě na základě práva dohodou při prodeji domu jemu vyhraženého, podobně jako při nájmu bytu nájemník ho užívá na základě práva nájemního a mají oba proto ve smyslu § 1 cit. zák. nárok na odklad exekuce vyklizením bytu i po době, kdy podle dohody neb soudního rozhodnutí měli by jej vykliditi, jestli beze své viny závazku pro nedostatek náhradního bytu nemohli dostáti. Že by zákon uvedený měl platiti pouze pro nájemníky nebo osoby v poměru nájmu podobném, nelze z ustanovení jeho vyvoditi, vždyť § 1 vypočítává osoby ochrany jeho požívající slovy: »nájemník, podnájemník, domovník, zaměstnanec s bezplatným bytem a pod.«, z čehož třeba právě usuzovati, že platí pro všechny osoby, které bytu užívaly na základě nějakého práva, třeba ne právě nájemního, tedy ji pro bývalého vlastníka domu, který si byt do určité doby po prodeji vyhradil.
Nejvyšší soud obnovil usnesení fondu prvé stolice z těchto
důvodů: Ochrany zákona z 26. dubna 1923 o. 86 Sb. domáhá se bývalá vlastnice domu, v němž jest byt, o který jde, a to jako taková, nikoli jako nájemnice.
Soud prvé stolice návrh povinné strany na odložení exekuce zamítl z důvodu, že bývalé vlastnici domu nepřísluší uvedená ochrana, rekursní soud rozhodl, že zmíněná ochrana vlastnici domu přísluší. Ale právnímu názoru rekursního soudu nelze přisvědčiti.
Dle § 1 cit. zákona přísluší ochrana v tomto předpisu uvedená jen tomu, kdo místností, které mají býti nuceně vyklizeny, obývá na základě nějakého práva. To nelze říci o vlastníku domu, jenž prodav dům, zavázal se do určité lhůty z něho se vystěhovati, neboť právo jeho, podle kterého v domě bydlil, zaniklo se zánikem jeho vlastnictví. To soud prvé stolice ve svém usnesení správně postřehl a správně odůvodnil; proto postačí poukaz na toto jeho, věci i duchu zákona vyhovující odůvodnění řečeného usnesení.
Rozhodnutí nejv. s. ze 4. pros. 1923 č. j. R I 1023.
Dr. J. Kautský.
Citace:
Ochrana dle §u 1 zákona z 26. dubna 1923 č. 86 sb. z. a n. (odklad exekučního vyklizení) přísluší jen tomu, kdo místnosti, které mají býti vyklizeny, obývá na základě nějakého práva.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, číslo/sešit 4, s. 179-181.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).