NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6682.

Obecní dávky: O osvobození od placení vodného na základě titulů soukromoprávních.
(Nález ze dne 27. června 1927 č. 13935.)
Prejudikatura: Boh. 4226/24, 5372/26, 5277/26 a 6148/20 adm.
Věc: Obec města T. (adv. Dr. Em. Chalupný z Tábora) proti okresní správní komisi v Táboře (za zúč. Pravovárečné měšťanstvo v T. adv. Dr. Ludvík Hammer z Prahy) o vodné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě nál. Boh. 5372/26 adm. vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že pravovárečné měšťanstvo v T. není povinno platiti městskou vodní dávku podle pravidel schválených usnesením vlády z 21. dubna 1922 z důvodů soukromoprávních. Své rozhodnutí odůvodnil žal. úřad tím, že pravovárečné měšťanstvo své soukromé právo na bezplatné braní vody z městského vodovodu prokázalo notářsky ověřenými listinami a sice: smírčí smlouvou z 20. května 1844, částečným výtahem ze zem. desk. výtahem z poz. knihy města T. a pořadači a výkupní listinou z 3. listopadu 1865 a že toto prokázané právo na bezplatné braní vody toto várečenstvo až do dnešní doby nepřetržitě vykonává. Právo to nezaniklo ani vydáním pravidel o vybírání dávky.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Pravovárečné měšťanstvo uplatňovalo v odvolání k žal. úřadu, že mu přísluší právo na odběr vody z obecního vodovodu jako smluvní straně na základě smlouvy uzavřené s obcí T. dne 20. května 1844. Stížnost nepopírá, že by pravovárečnému měšťanstvu podle zmíněné smlouvy právo na bezplatný odběr vody příslušelo, namítá však, že toto právo nemá jiné povahy, než právo jiných uživatelů městského vodovodu, takže mohla i z užívání vodovodu pravovárečným měšťanstvem býti obcí uložena vodní dávka. Tato námitka není důvodná.
Všeobecné právo na užívání veř. vodovodu jakožto veř. ústavu, vzniklé věnováním vodovodu pro veřejnost a příslušející každému obyvateli na základě jeho veřejnoprávního poměru k obci, jest zcela jiného rázu, než právo na odběr vody, vzešlé bez ohledu na povahu obecního vodovodu jako veř. ústavu zvláštní úmluvou s obcí, podle níž obec jest jako smluvní strana zavázána, určité množství vody druhé smluvní straně dodati. Takovéto užívání vodovodu na základě zvláštního titulu jest vedle všeobecného užívání, vyplývajícího z povahy vodovodu jakožto veř. ústavu možné a není zákonem nikde zakázáno.
Právem tedy měl žal. úřad za to, že v daném případě jde o zvláštní užívání vodovodu, odlišné od všeobecného veř. užívání.
Nss vyslovil pak již v nál. Boh. 5277/26 adm., že zvláštní práva užívací k obecnímu vodovodu v tom kterém případě zřízená, nejsou vydáním všeobecných pravidel o vodném zrušena. Dále projevil nss v nál. Boh. 6148/26 adm. právní názor, že neodpovídá zákonu, aby za užívání obecního vodovodu na základě zvláštního titulu byla obcí požadována vodní dávka na základě pravidel o vybírání této dávky.
Z toho, co bylo právě uvedeno, plyne bezdůvodnost další námitky stížnosti, že zvláštní právo užívací pravovárečného měšťanstva mohlo býti a bylo také zrušeno pravidly o vybírání dávky, poněvadž smluvní straně byla zaručena pouze bezplatnost odběru vody, nikoliv nezdanitelnost.
Pokud stížnost namítá, že smlouvu z r. 1844 možno vykládati jen tak, že se bezplatný odběr vody týká pouze potřeby v té míře, jaká byla v tomto roce a nikoliv potřebě desetkrát větší, jaká jest nyní, jest podotknouti, že ve správním řízení bylo pouze na sporu, zdali existence zvláštního práva užívacího vylučuje předepsání vodní dávky z onoho odběru vody, jehož se ono právo užívací týče. Zdali snad odběr vody pravovárečného měšťanstva přesahuje míru stanovenou zvláštním titulem a zdali z tohoto zbytku jest platiti dávku, úřadem luštěno nebylo. Nemůže proto tato otázka býti ani nss-em řešena (§ 5 zák. o ss).

Citace:

č. 6682. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 124-125.