Č. 3168.


Pozemková reforma: I. Je nezákonné, prohlásí-íi stát. poz. úřad, že záboru podléhá celý nemovitý majetek tuzemské osoby právnické, aniž vyloučí onu část, která leží mimo území republiky čsl. — II. Jak jest počítati majetek církevní kapitoly co do rozlohy podle § 2 záb. zák. se zřetelem k počtu členů kapitoly?
(Nález ze dne 25. ledna 1924 č. 780).
Věc: R-ská sídelní kapitola (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (komisař Jan Hanousek) o zábor velkého majetku pozemkového.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká nemovitostí ležících na území státu maďarského, zrušuje se pro nezákonnost; v ostatním re stížnost zamítájako bezdůvodná.
Důvody:
I. Nař. rozhodnutím prohlásil žal. úřad celý nemovitý majetek stěžující si kapitoly za zabraný státem, ač kapitola v žádosti své uvedla, že určitá část ve výměře 500 kat. jiter leží na území státu maďarského. V tom vidí stížnost, v níž tvrzeno, že na území tom je 644 kat. j., nezákonnost. A právem. Neboť dle § 1 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. zabírá se státem velký majetek pozemkový, ležící v území čsl. republiky. Muselo proto nař. rozhodnutí, jež prohlašuje za státem zabraný veškerý nemovitý majetek stěžující si kapitoly, nevylučujíc majetek ležící na území státu maďarského, býti zrušeno jako nezákonné, ovšem jen potud, pokud také tento, dle cit. ustanovení záborem nepostižený nemovitý majetek za zabraný prohlašuje.
II. Stížnost nepopírá, že nemovitý majetek stěžující si kapitoly, i pokud leží v území čsl. republiky, přesahuje výměru v § 2 cit. zák. uvedenou. Míní však, že je záboru prost proto, poněvadž má kapitola 6 členů, kteří z výtěžku majetku toho béřou svůj plat jako úředníci církve. Z toho dovozuje stížnost, že majetek ten má býti posuzován jako majetek rozdělený na 6 částek a poněvadž žádná z částek těch výměru v § 2 záb. zák. nedosahuje, je prost záboru.
Touto námitkou uplatňuje stížnost, že soubor nemoviténo majetku, o který jde, nenáleží vlastnicky osobě jediné, nýbrž řadě subjektů a že ho proto dle § 2 záb. zák. nelze sčítati.
Nss vyslovil již v četných nál. právní názor, že sčítání souborů dle § 2 záb. zák. předpokládá naprostou identitu subjektů. Leč vše, co tvrzeno je ve stížnosti a co tvrzeno bylo již v administrativním řízení, neukazuje k tomu, že by tu takové identity nebylo. Neboť nikdy nebylo tvrzeno, že by s hodností neb úřadem každého jednotlivého kapitulára spojeno bylo držení a užívání určité částky zabraného souboru, nebo že by určité nemovitosti resp. části jejich sloužily ke krytí nákladů spojených s udržováním kostelů atd. Netvrdí se tedy okolnosti, z nichž jediné by se snad dalo dovozovati, že jde o řadu samostatných jmění různých subjektů, nýbrž tvrdí se pouze, že výtěžky nemovitosti slouží výživě 6 kapitulárů a vydržování chrámů.
Netvrdí tedy stížnost a zřejmě ani tvrditi nemůže, že by nemovitosti, o něž jde, tvořily několik co do subjektů zvláštních odlišných jmění, jichž subjekty by byly od kapitoly odlišné, totiž jednotliví kapituláři resp. kostely.
Aby však námitka čerpaná z ustanovení § 2 záb. zák., že totiž nejde o identitu subjektů, vlastnících jednotlivé nemovitosti sčítané, mohla vůbec býti předmětem věcných úvah, musela by stížnost aspoň tvrditi skutečnosti, z nichž by se dalo dovoditi, že jednotlivé nemovitosti, jež tvoří velký majetek nemovitý, o který jde a který knihovně nesporně je stěžující si kapitole připsán, tvoří od sebe odlišné jmění.
To však stížnost vůbec neuvádí, tvrdíc jen, že z výtěžků nemovitostí obstarává se výživa 6 členů kapitoly a výlohy spojené s udržováním různých potřeb bohoslužebných, a je proto i tato námitka bezdůvodnou.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že příjmy jednotlivých členů kapitoly zvláště jsou zdaněny, tu nehledě k tomu, že zákony finanční upravují zcela jinou materii, nelze z okolnosti té ničeho dovoditi pro jedině zde rozhodnou otázku vlastnictví. Platíť členové stěžující si kapitoly daň z příjmů, jež čerpají z majetku resp. úhrnného příjmu kapitoly a z toho přece nedá se ničeho dovozovati pro řešení otázky, komu nemovitosti vlastnicky náležejí.
Shledána tedy tato výtka bezdůvodnou a bylo nalezeno, jak svrchu je vysloveno.
Citace:
č. 3168. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 411-412.