Čís. 1334.

Výrok nalézacího soudu o dostatečnosti nebo nedostatečnosti navrhované sazby (§§ 1, 5 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n.) jest skutkovým zjištěním. Přezkoumati lze výrok ten jen v otázce, zda bylo zákona správně použito po té stránce, zda bylo nalézacím soudem v předpokladech závěru přihlíženo ke všem hlediskům dle zákona proň závažným.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1923, Kr I 664/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 14. září 1923, jímž se soud nalézací dle § 261. tr. ř. prohlásil nepříslušným k projednání a rozhodnutí trestní věci proti obžalovanému Václavu G-ovi pro zločiny podvodu dokonaného a nedokonaného dle §u 8, 197, 200, 203 tr. zák., zpronevěry dle §u 183. tr. zák. a pro přečin úpadku dle §u 486. tr. zák. a přikázal věc soudu porotnímu, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
V trestních případech, jež se projednávají sborovým soudem prvé stolice následkem návrhu veřejného obžalobce, by bylo použito trestní sazby §u 1. zákona ze dne 22. prosince 1921. čís. 471 sb. z. a n., prohlásí se nalézací soud dle §u 5. téhož zákona nepříslušným, uzná-li, že navrhovaná sazba není dostatečnou pro čin, který je předmětem obžaloby. Výrok o dostatečnosti nebo nedostatečnosti navrhované sazby není důsledkem zjištění, že tu nejsou nebo jsou určité zákonem přesně stanovené skutečnosti, na nichž použití sazby té nebo sazby vyšší závisí, nýbrž je výsledkem a výrazem volného uvažování soudcovského. Jako výraz volného uvažování vymyká se výrok z přezkoumání zrušovacím soudem v tom směru, zda předpoklady opravňují k takovému závěru. Než přes to sluší připustiti přezkoumání, zda bylo zák. správně použito po stránce té, zda bylo nalézacím soudem v předpokladech závěru přihlíženo ke všem hlediskům dle zákona závažným. Těmito hledisky jsou dle §u 1. onoho zákona povaha činu a znehodnocení peněz. Obě tyto stránky činu mohou na závěr o dostatečnosti nebo nedostatečnosti trestní sazby účinkovati v témže směru, mohou však naň účinkovati také ve směru opačném. Dle příznivější povahy činu bude lze pokládati sazbu za dostatečnou i v případech, ve kterých sazba nevyhovuje výši způsobené škody ani s hlediska znehodnocení peněz. Řádné posuzování povahy činu nebude pak možným již na základě pouhého spisu obžalovacího. Bude naopak nutno slyšeti obžalovaného a svědky, provésti jinaké průvody a obzvláště zjistiti, jaký byl život obžalovaného až do doby trestných činů, tvořících základ obžaloby, jaké pohnutky přiměly ho ku trestnímu jednání, k jaké mravní úrovni poukazují způsob provádění činů a chování se pachatelovo po nich, jakož i jaké následky nastaly pro poškozené. Právem proto vytýká zmateční stížnost veřejného obžalobce z důvodu čís. 6 §u 281 tr. ř., že napadený rozsudek byl vynesen předčasně hned po přečtení obžalovacího spisu, aniž byl skutkový základ obžalovaného rozebrán výslechem obžalovaného a provedením průvodního řízení a že důvody rozsudku vyčerpávají se dokazováním, že výše škody, jaká se obžalovanému dává za vínu, rovná se předválečné škodě 2 000 Kč převyšující, a dalším poukazem na souběžné jiné trestné činy, aniž se vůbec zabývají povahou činů. Vyslovil-li nalézací soud svoji nepříslušnost na podkladě tak neúplném a řídil-li se při tom jen jedním ze dvou hledisek, k nimž má dle zákona míti zřetel, spočívá výrok o nepříslušnosti na neúplném základě, tedy nesprávném použití zákona, stal se neprávem a jest zmatečným dle čís. 6 §u 281 tr. ř. Bylo proto rozsudek prvé stolice zrušiti a dále nalézti dle §u 288 čís. 2 tr. ř. Stalo se tak vedle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. na rok 1878 se souhlasem generálního prokurátora již v zasedání neveřejném, protože zmateční stížnost veřejného obžalobce, směřující k tomu, by obžalovaný nemohl býti trestán dle vyšší sazby §u 203 tr. zák. těžkým žalářem od 5 do 10 let, podána byla ve prospěch obžalovaného.

Citace:

č. 1334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 460-461.