NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 13285.

Úprava pachtovného (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.).
Úpravě pachtovného není na závadu, že v pachtovní smlouvě, uzavřené před účinností vládního nařízení, se pachtýř vzdal jakékoliv ochrany pachtu stanovené snad zákonem nynějším nebo budoucím.
(Rozh. ze dne 15. února 1934, R I 44/34.) Soud prvé stolice zamítl návrh pachtýřů na úpravu pachtovného podle vládního nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n. Důvody: Z pachtovní smlouvy uzavřené dne 27. listopadu 1927 mezi účastníky, jejíž pravost a správnost nebyla popřena, zjistil soud, že se dle odstavce XIX. této smlouvy pachtýři vzdali jakékoliv ochrany pachtu stanovené snad zákonem nynějším nebo budoucím, tedy zejména i případného nároku na prodloužení pachtu nebo na snížení pachtovného, takže jakýkoliv zákon nebo nařízení v tom směru vydané nemají na tento pachtovní poměr žádného vlivu. S ohledem na toto ustanovení pachtovní smlouvy, musil se soud zabývati především otázkou, zda se pachtýři mohli odvolati na vládní nařízení čís. 164/33 sb. z. a n. čili nic. Předpisy tohoto vládního nařízení nejsou velícím právem, neboť i v § 1 i v §§ 6, 7 praví výslovně, že pachtýř může žádati o úpravu pachtovného, což znamená, že jest dáno na jeho vůli, zda nárok na úpravu pachtovného chce uplatňovati, takže jest i oprávněn vzdáti se nároku na takovou, úpravu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekurenti zastávají názor, že jsou předpisy vládního nařízení čís. sb. 164/1933 povahy velící a že se proto strany výhod tohoto nařízení nemohou předem vzdáti. Názoru tomu nelze přisvědčiti, poněvadž z nařízení dostatečně vysvítá, že pachtýři ponechává na vůli, chce-li nárok na úpravu pachtovného uplatniti nebo nechce. V §§ 1, 6, 7 nařízení se praví, že pachtýř o úpravu pachtovného »může« žádati, a v nařízení tom ani jinde není nijak vyjádřeno, že pachtýř za úpravu žádati musí. Kdyby byl zákonodárce něco takového zamýšlel a kdyby tedy byl chtěl předpisům nařízení přiznati povahu předpisů velících, byl by to výslovně vyjádřil, podobně jak učinil v § 7 odst. 1 (2) zák. o ochr. náj.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Podle § 10 vládního nařízení čís. 164/33 o úpravě pachtovného zůstávají všechna jiná ustanovení pachtovní smlouvy, zejména i zvláštní ujednání o placení daně a přirážek, nařízením nedotčena. Jinými, nařízením nedotčenými ustanoveními rozumí se a rozuměti jest ustanovení pachtovní smlouvy, jež nemají za předmět to, co je předmětem vládního nařízení, tedy pachtovné a jeho slevu. Ustanovení pachtovní smlouvy o vzdání se nároku na slevu pachtovného týká se pachtovného a jeho výše, po případě slevy, a je tudíž podle toho, co uvedeno, vládním nařízením dotčeno, platí co se toho týče, vládní nařízení, nikoli smlouva a pachtýř může proto přes ono vzdání se žádati o úpravu pachtovného podle vládního nařízení čís. 164/33, jinými slovy vzdání se nároku na slevu není žádosti o úpravě pachtovného podle nařízení na závadu. Opačný názor nižších soudů nelze srovnati s duchem a účelem vládního nařízení čís. 164/33, neboť nařízení to bylo vydáno (§ 1 zákona čís. 95/33) za mimořádných hospodářských poměrů, aby v hospodářské krisi pomoženo bylo zemědělství a odvracena byla existenční zkáza mnohým zemědělcům hrozící. Právem vytýkají dovolací rekurenti usnesením nižších soudů, jimiž jejich návrh na úpravu pachtovného byl zamítnut z důvodu, že se nároku na slevu vzdali, nezákonnost.

Citace:

Čís. 13285. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 213-215.