Dr. SOŇA STUCHLÍKOVÁ, pov. řiditelka čs. státní dětské útulny (nalezince) v Košicích.

K programu nalezinecké péče na Slovensku.1

Nebylo a není doposud nešťastnějších tvorů, než dětí odkázaných na veřejnou dobročinnost. Ubožátka, jež nepoznala tepla mateřské lásky, nebo nelítostným osudem byla něžné rodičovské péče zbavena, posílána jsouc postrkem z obce do obce, z domu do domu, od jedněch nevlídných tváří k druhým. Bez pocitů přátelství k lidem, bez vzpomínek na teplý krov rodinný, bez závazků vděčnosti vyrůstají, aby po letech z nich byli zahořklí, společnost nenávidějící bývalí vyděděnci, dnes lidé sociální neb antisociální, často lidé, kteří ztroskotali ve společnosti mravně neb sociálně neb hospodářsky, neb kteří i kriminelními se stali.
Společnosti vyrůstají tak členové, kteří bezděky splácejí jí tvrdě za hříchy, jež na nich byly spáchány v době, kdy duše rozkvétá, kdy charakter se formuje, kdy nejmohutnějším činitelem je právě to, čeho oni nejvíce potřebovaly — láska.
Jednou z nejpřednějších povinností státu, směřující přímo k jeho sebezáchově, je proto péče o dorůstající generace. Není potřebí — obzvláště váženému shromáždění sociálních pracovníků — vykládati a dokazovati, že tělesná i mravní úroveň dorostu národního jest směrodatným činitelem, přímo určujícím zdatnost národa a státu v příštích letech. Je-li nám fakt tento jasným, jest nám stejně pochopitelnou i úloha, která tím státu vzniká: postarati se zákonně o co možno nejdokonalejší výchovu dětí, tělesnou i mravní.
Obrovský tento úkol národní výchovy řeší se institucemi, jež v prvé řadě podléhají ministerstvu osvěty. Nás zajímá však specielně jen malý výsek této práce, díl její, který se zabývá jednou z možných abnormit této národní výchovy, který tedy se obírá — lékařsky řečeno — pathologií výchovného materiálu národního. Nás, pracovníky z oboru sociální péče a zdravotnictví, zajímají právě ony problémy, jež se týkají výchovy a ošetření tělesně, duševně a společensky zanedbaných dětí.
Že péče o národní dorost tohoto druhu je neméně důležitá, než péče o normální, bude asi bezesporno. A že péče ta musí začíti od nejútlejšího mládí, je stejně logické, jako zkušeností potvrzené.
Z celého komplexu otázek sem spadajících se zase budeme zabývati jen jednou kategorií dětí zanedbaných. O dětech zanedbaných tělesně (mrzáci, invalidi, neduživci) a duševně (idioti, psychopathové, epileptikové) a jich výchově promluví druzí páni. My v přítomném referáte chceme si objasnit úkoly vížící se k výchově dětí zanedbaných nebo opuštěných společensky.
Jedná se, jak již z názvu patrno, o děti, které potkalo to neštěstí, že:
1. se nenarodily se sankcí zákonů a zvyků společenských, — děti nemanželské;
2. ztratily v útlém věku oporu, kterou jim dává přirozený i společenský řád v rodičích buď neštěstím — děti osiřelé, nebo zločinem pěstounů — děti opuštěné;
3. žijí v poměrech, které i za stávajících normálních okolností řádnou výchovu znemožňují, jako na př. proletářské děti z mnohočetných rodin, děti rodičů alkoholických, mravně spustlých i zločinných, děti rodičů nemocných, potulných atd., tedy jedním slovem — děti odstrčené, možno-li je tak nazvati;
4. patří k národu potulnému — cikáni, komedianti — což právě pro Slovensko má svůj význam, poněvadž značné procento na př. cikánských dětí bývá pohozeno — děti potulné.
Abychom ještě přesněji si uvědomili předmět naší úvahy, nezapomeňme, že i o děti z těchto kategorií, pokud jsou tělesně neb duševně neduživé, se starají instituce zvláštní, takže jen zdravé, resp. přechodně nemocné děti nahoře uvedené jsou předmětem našeho referátu. Péči o všechny tyto děti chceme a budeme koncentrovali v dětských útulnách, v nalezincích.
Program nalezinectví dosavad v prvé a někde i jediné řadě směřoval k opatrování dětí nemanželských, převážně dětí, narozených v porodnici. Proto byl nalezinec, na př. u nás v Čechách, neoddělitelnou součástkou porodnice, s níž tvořil celek jednotné péče. Zde na Slovensku byl jeho program již šířeji založen, poněvadž dle stanov měly býti přijímány děti nejen z porodnic, ale i děti, které vrchnost prohlásila za opuštěné, ano i děti, kterým hrozila mravní zkáza v dosavadním jich bydlišti. Rozhodnutí o přijetí a posouzení situace indikující přijetí do nalezince, ponechává se povšechně řediteli nalezince.
Ústav takto pochopený a liberálně prakticky vedený — jak na př. tomu v Košicích bylo snad i v přemíře, protože přijímány i děti, o něž se matka neb rodiče starati mohly je již blízký našemu pojímáni, jak je v následujícím naznačím.
Péče nalezinecká musí začíti od nejútlejšího mládí, od kojeneckého věku děcka. Dítě s matkou — ať již rodila v porodnici neb doma — budiž přijato do ošetřování v každém takovém případě, kde matka po čase zase musí jíti za svým zaměstnáním, při kterém by se výchově děcka věnovati nemohla, anebo kde matka nejeví dostatek citu pro svoji mateřskou povinnost, kde ji zanedbává, a kde by přinucení k ní v okolnostech mimo ústav nevedlo k cíli a ku prospěchu dítěte.
Matky, které rodily v porodnici, buďtež již z porodnice úředně přikázány nalezinci. Dítě budiž převzato do nalezinecké péče i v tom případě, že matky se o ně sami starati chtějí a mohou, a budiž vedeno v evidenci pro doby příští. Není nikdy vyloučena možnost, že na př. provdáním za jiného otce by se dostalo děcko do poměrů neutěšených nebo zhoubných, kdy tedy by dán byl moment k zakročení se strany veřejné správy.
Stejný dozor i se strany nalezince mel by se vésti nad nemanželskými dětmi vůbec, t. j. i takovými, jichž matky bez jakékoliv újmy soukromo- i veřejnoprávní by se o děcko starati mohly. Nepodceňujeme žádným způsobem možnost stálé výchovy se strany matky — naopak přáli bychom si ji v míře co nejhojnější, ale nesmíme zavírati oči před skutečností, jak nám ji sta a tisíce denně demonstrují, a jež potvrzuje jen náš požadavek nalezineckého dohledu.
O otázkách detailních (době pobytu matky v nalezinci, kojení vlastních i jiných dětí, eventuel. odměny a premie a pod.) se zmiňovati nechci, abych ve svém referátu, jenž vytknouti má pouze principy, nezabíhala do podrobností. V rámci celkovém by ostatně jich řešení nepůsobilo zvláštních obtíží.
Těsné s evidencí těchto chovanců souvisí i starost o jich umístění a tu právě začíná vlastni péče nalezinecká. Bude starostí správy nalez ince, aby ve svěřeném mu okrsku vyhledala a v evidenci chovala rodiny, které odpovídajíce všem požadavkům tělesné. mravní i společenské hygieny, byly by ochotny o výchovu těchto opuštěných dětí se starati. — Organisace sítě těchto výchovných středisk je kardinální bod, od něhož odvisí prosperita celé instituce. Bude potřebí, aby ve všech městech a vesnicích vyhlédnuty a poučeny byly inteligentní osoby, nejraději ženy (učitelky škol mateřských i národních, ženy lékařů neb duchovních, duchovní všech církví sami, funkcionárky neb členky spolků filantropických a pod.), jež by převzaly na sebe úkol vyhledávání a poučováni rodin chovance přijímajících, jež by samy taktním způsobem výchovu řídily, ústřední správu na všechny závady a potřeby upozorňovaly a radami i faktickou pomocí vždy k disposici stály. Že by za tuto svou činnost musely býti přiměřeně honorovány, je samozřejmo a spravedlivo.
Nalezinecká péče neomezuje se ovšem pouze na věk kojenecký, kde vlastně jedinou starostí by byla péče tělesná, nýbrž rozšiřuje se samozřejmě na věk dětský i dospívající. Materiál děti, který v tomto věku se musí ovládnouti, se značně rozmnožuje, neboť k dětem, jež nalezinci předány byly z porodnice, přistupuje řada nových dětí, které neštěstí opuštěnosti stihlo v letech pozdějších. Jsou to v prvé řadě sirotci, kteří úmrtím zbaveni byli svých pěstounů a jsou to ještě nešťastnější děti, o něž se žijící jejich rodiče z jakýchkoliv nahoře již jmenovaných důvodů nestarají. V tvrdém boji životním propadly by pravidlem mravní a mnohdy i tělesné zkáze. Prohlídka zápisnic nalezineckých nám ukazuje, jak značné na př. je procento nemanželských matek, vyrostlých právě z dětí této kategorie. Jest v zájmu státu, aby ani takovéto děti se neztratily z počtu řádných občanů, a je proto nutno, aby evidence a ochrana dětí z porodnice byla stejně rozšířena na děti výše jmenované. Umístění jich v rodinách vyžaduje celkem stejných podmínek a pravidel, o jakých byla řeč. Jen jeden požadavek přistupuje ještě: totiž nutnost starati se o vzdělání jich, tedy nutnost zabezpečení docházky školní. Bod tento, který v Čechách je samozřejmý, nutno právě na Slovensku zdůraznovati co nejintensivněji.
Při slově docházka Školní nepředstavuji si pouze zabezpečení
absolvování školy obecné. Vycházejíc ze základu, že každému má býti umožněno takové vzdělání, jakého je vzhledem ke svému přirozenému založení schopen, požadovala bych, aby nalezinec ve shodě s pěstouny a učiteli měl možnost vychovali dospívající děcko tak, aby se mohlo vyškoliti i v různých řemeslech, by mohlo navštěvovati odborné školy, a aby mohlo i studovali a dosáhnouti postavení tak zv. inteligentních. Nesmíme dopustiti, aby dle dosavadních zkušeností bylo děcko z nalezinecké péče odsouzeno stati se jen pasákem, čeledínem, pradlenou, služkou, aby se ubíjely všecky talenty, abychom státu vychovali jen lidi nejnižší vzdělanostní i společenské úrovně. Nesmíme přijetím do nalezinecké péče zavříti děcku všechny cesty společenského postupu, naopak právě v zájmu pozvednutí celého niveau nalezinecké péče, v zájmu kulturní úrovně a osobního štěstí chovanců použiti všech prostředků, jež nám i moc úřední i filantropický cit kladou do rukou, abychom státu odevzdali dospělé občany co nejřádnější.
Tímto požadavkem stanovíme již směr našemu programu, který by zněl: zakončení nalezinecké péče nesmí se stati rokem čtrnáctým neb dvanáctým, nebo snad dokonce šestým a nesmějí děti tohoto věku postrkem prostě poslány býti na obec, nýbrž musíme se domáhati toho, aby naleziпес měl ne-li povinost, tož alespoň právo v uznání hodných okolnostech pečovati o dospívající dítě případně až do jeho plnoletosti, nebo aspoň do doby, kdy po řádném vyučení může se věnovati svému zaměstnání, kdy po ukončení studií stává se samostatným, kdy snad provdáním přestává býti předmětem péče, nebo kdy konečně jeho charakter a směr jeho dalšího života je na tolik zajištěn, že bez nebezpečí možno mu proplouti úskalími životními. Dnes, jak anály nalezinců by nás poučily, celá řada bývalých chovanců nalezince v životním boji neobstála. Z dívek se staly prostitutky, z hochů kriminelní. Byli jistě všichni i nepevně vychováváni i příliš brzy puštěni na samostatné zodpovídání.
Není potřebí snad znova zdůrazňovati, že vše, co bylo řečeno doposud, platí i pro děti odstrčené a děti potulné. U těchto posledních — kdyby se akce podařila v širší míře a kdyby se dalo čeliti tomu, že i nyní v nalezinecké péči se nalézající na př. cikánské děti, bývají velice často při dorůstání cikány odvedeny neb ukradeny, — by výchova nalezinecká byla zároveň výchovou k usedlému životu, což se stanoviska státního pořádku není jen podřízeného významu.
O co všechno se nalezinec pro děti by starati musel, možno stručně charakterisovati poukazem na to, že nalezinec dětem nahrazuje rodinu, tedy se stará o vše, o co za normálních okolností se stará rodina. Musí pečovati o oděv i prádlo, o školní potřeby, a o zabezpečení lékařského ošetřování v době onemocnění. Musí pěstounům dávati určitou odměnu ve formě měsíčního platu, jehož výše se řídí námahou spojenou s ošetřováním. Budiž u dětí maličkých větší, než u větších, jež mohou již vypomáhati v domácích pracích. Nebudiž však ani v tomto dospělejším veku tak malá, aby dítě bylo svými pěstouny zneužíváno a tělesně vyssáváno, anebo, aby se nemohlo děcku poskytnouti event. odbornějšího školení. Nebudiž ovšem zase tak vysoké, aby pěstounům poskytovalo výdělek, protože bychom jednak zatížili státní rozpočet velikou položkou, jednak učinily nešťastné děti předmětem obchodu a utlumili všechen filantropický cit, který musí i nadále býti hlavní pákou všeho sem spadajícího podnikání.
Resumuji svůj názor na organisaci nalezinecké péče v naši republice v následující věty:
1. Nalezinecká péče budiž rozšířeně organisována tak, aby obsáhla všechny kategorie dětí opuštěných (děti nemanželské, opuštěné s. s., odstrčené a potulné), dětí společensky zanedbaných.
2. Dětská útulna, středisko celé akce, budiž nadána mocí·
úřední. Musí vésti soupis všech ošetřovaných děti, evidenci jejich
umístění. Budiž vždy centrem přiměřeně velikého okrsku (pro
nás na př. východní a střední Slovensko), v jaké celá republika
musí býti rozdělena, a budiž i zařízena tak; aby mohla přijímati
děti nemocné (vyjma infekčních). Řiditelem jeho musí býti lékař
(nejlépe lékařka; pozn. redakce).
3. Nalezinecká péče nekončíš rokem 6tým neb 12. či 14tým,
nýbrž ať je prodloužena až do plnoletosti, nebo do provdání, neb
do získání samostatnosti. Pozornost budiž věnována i mravní, i
intelektuelní výchově; chovanci ať již jakékoliv kategorie, buď teš
dáni na vzdělání dle svých schopností.
4. Budiž dbáno, aby národnostně chovanci neutrpěli újmy a
budiž při usazování jich přihlíženo k původu.
Končím a používám jen ještě této příležitosti a hlavně přítomnosti pánů županských delegátů, abych je požádala o podporu naší práce, kterou již z košického nalezince podnikáme.
Jedná se v prvé řadě o získání dostatečného počtu slovenských rodin, jež by do opatrování převzaly naše děti. Nalezinec košický má se starati přibližně o 3000 dětí. Z těch ovšem je řada ještě v Maďarsku, odkudž bude musit býti převedena k nám, a naopak u nás řada takových, jež jsou příslušníky do Maďarie, a budou po čase tam transferovány. Velká většina těchto našich drtí je slovenských proletářských dětí. A téměř bezvýhradně jsou umístěny v maďarských krajích jižně od Košic; zde máme kolonie téměř ve všech vesnicích, až i po několika stech dětí, ale na sever od Košic, v krajích slovenských, nemáme dětí vůbec.
Vím, že příčinou toho není nedostatečná lidumilnost slovenských krajů severních, nýbrž že to zase byla maďarisační politika staré vlády, která takovéto počínání s radostí viděla. Přála bych si proto, aby v době co možná nejkratší sestaven byl jednak soupis slovenských rodin, které by byly ochotny děti do opatrování přijímati, a jednak soupis intelligentních dozorců neb dozorkyň, otců neb matek dětských, jež by organisaci péče vzaly na sebe.
Rozeslala jsem již informace a žádosti všem županátům a všem služnovským úřadům. Ale myslím, že ne všude nám naklonění notáři vyřídili spis tak, jak by zasluhoval. Nedostalo se mi ani jedné přihlášky. Teprve, když jsem tiskem vydala provolání, uveřejněné ve všech čelnějších novinách slovenských, dostala jsem vítané přihlášky.
Přihlášek však je třeba mnoho. Dětí z Maďárie po otevření hranic bude několik set, jež musí býti u nás umístěny, a našich vlastních je také mnoho set. Prosím tedy pány od županátů, aby se laskavé věci ujali, aby ve své župě pokud možno nejvíce dětí umístili. Všechny podrobné nutné informace jim ze řiditelství nalezince budou dány k disposici. Jsem přesvědčena, že s pomocí lidu vybudujeme celou akci tak, aby prospěch z ní měly i ony nešťastné děti i republika.

Předneseno na Sjezdu soc. pracovníků v Košicích dne 7. září 1919.

Citace:

Rada 1.. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 25, s. 304-304.