Čís. 14960.
Zranění cestujícího na dráze, jenž nedostav ve voze místa k sedění, zůstal státi na chodbičce u otevřených dveří.
(Rozh. ze dne 14. února 1936, Rv I 341/34.)
Žalobce tvrdí, že vůz, do kterého vstoupil, jako ostatní vozy III. třídy tohoto vlaku, byl úplně přeplněn a že nemohl dále jíti dovnitř vozu, nýbrž musel zůstati státi v chodbičce poblíže dveří vagonu. Dveře vagonu byly ještě otevřeny, když vlak ze zastávky vyjížděl. Žalobce byl trhnutím, když se vlak dal do pohybu, vržen na dveře vagonu ještě otevřené. V tomto okamžiku zavřely se dveře a zranily jej na levé ruce. Žalobu domáhá se na žalované dráze náhrady škody. Prvý soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud vyslovil, že žalobní nárok jest důvodem po právu. Důvody: Prvý soud bezvadně zjistil, že vlak byl přeplněn tak, že žalobce byl nucen zůstati na chodbě vagonu, že dveře zůstaly otevřeny, že žalobce trhnutím vagonu ztratil rovnováhu, instinktivně hledal, kde by se mohl zadržeti, při čemž se mu ruka dostala na rám dveří, které v tom okamžiku se přivřely a žalobci prst ruky zranily. V těchto zjištěných okolnostech nelze spatřovati zavinění žalobcovo. Prvý soud pronesl náhled, že žalobce měl počítati s nebezpečností situace při jízdě ve vlaku a proto použiti zvláštní opatrnosti, zejména se přidržeti. Nalézací soud však přehlédl, že situace právě byla taková, že žalobce nemohl takovou zvláštní opatrnost vyvinouti, neboť přece v přeplněné chodbě vozu, kde lidé se tísnili a při vystupování přirozeně strkali, nemohl žalobce svobodně si počínali, a nedá se tvrditi, že se mohl vůbec něčeho přidrželi, zejména když na chodbách vagonů nejsou zařízena držadla. Za zjištěné situace v úzké, přeplněné chodbě vagónové, kde lidé se prodírají při vystupování a nastupování, nemůže cestující ani při mimořádné opatrnosti se uchrániti před úrazem, jaký se přihodil žalobci. Nějaké jiné okolnosti, z nichž by vyplývala neopatrnost žalobcova, nebyly zjištěny a nelze tudíž na straně žalobcově shledávati jeho vlastní zavinění. Neprávem shledal prvý soud předpoklad § 2 zák. žel. ve vlastním zavinění žalobcově, ačkoliv žalobce nezpůsobil příhodu v dopravě. Dle uvedené normy zákonné jest podnikatelstvo osvobozeno od plnění náhrady tehdy, když událost byla způsobena zaviněním poškozeného. Tu sluší striktně rozeznávati mezi příhodou v dopravě a úrazem poškozeného. Prvý soud uznal za příhodu v dopravě přeplnění vozu, takže žalobce musel zůstati na chodbě a dále v tom, že dveře vagonu při rozjíždění vlaku byly otevřeny. Dle toho jest zřejmo, že žalobce sám nezavinil příhodu v dopravě. Proto není tu předpoklad § 2 zák. o ruč. žel. a dráha není udánlivým zaviněním žalobcovým exkulpována. V uvedených skutkových okolnostech) prvý soud právem shledal příhodu v dopravě. Ježto poškození žalobcovo bylo způsobeno touto příhodou v dopravě a není dána exkulpace žalované, nastupuje právní domněnka dle § 1 zák. o ruč. žel., že událost ta stala se zaviněními žalované.
Nejvyšší soud uznal žalobní nárok důvodem jen polovicí.
Důvody:
Odvolací soud sice správně odůvodnil ze zjištěného stavu věcí, že žalobce příhodu v dopravě nezavinil (příhodu dlužno přesně rozeznávati od úrazu jakožto následku příhody v dopravě), avšak přehlédl, že se zákonně předpokládaným zaviněním dráhy se v souzeném případě sbíhá i zavinění a ručení žalobce za úraz. Žalobcovo zavinění spočívá právě v tom, že, ač nastoupil do přeplněného vozu, v něm zůstal na chodbičce a dokonce stál u otevřených dveří, přece se nijak nezabezpečil proti trhnutí vlaku při jeho rozjíždění, s nímž měl počítati jako se zjevem obvyklým. Podle čl. 16 želez. dopř. ř. má cestující nárok na přepravu jen tehdy, může-li mu býti přiděleno místo v té třídě vozové, pro kterou platí jeho jízdenka; jsou-li však všechna místa obsazena, může žádati, aby byl přepraven v některé nižší třídě vozové, kde jsou místa volná, nebo může se jízdy vzdáti. V souzeném případě měl žalobce, když pro něho nebylo v třetí třídě vozové volného místa, takže musel státi v chodbičce, na vůli, aby se jízdy vzdal. Neučinil-li tak a dal se přece přepravili, zůstav v chodbičce státi, dokonce u otevřených dveří, ale nijak se nezajistiv proti trhnutí vlaku při jeho vyjížďce ze zastávky, spoluzavinil svůj úraz tímto svým neopatrným počínáním. V takovém případě platí ustanovení § 1304 obč. zák. a, poněvadž zavinění žalobcovo není o nic menší, než zavinění dráhy, bylo uznati, že nárok žalobní jest jen z polovice svým důvodem po právu.