NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12338.

Odhad za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Při odhadech za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty jest nutné, by kromě ceny výnosové byla, aspoň za účelem kontroly, zjištěna, pokud lze, přímo cena prodejní srovnáním s cenami za podobné nemovitosti skutečně placenými, a teprve po srovnání obou cen byla určena cena obecná.
Není úkolem odhadu posuzovati, zda nadměrné kácení lesa je těžením z podstaty nemovitosti.
Nelze přihlédnouti k 10% srážce latifundní ve smyslu § 42 náhr. zák., aniž k 10% srážce za poplatek za propuštění velkostatku ze záboru.
Dávky na opatření umělých hnojiv nejsou trvalým opakujícím se zatížením velkostatku.
Pro stanovení hodnoty k určitému dni jest bez významu, že předchůdce těžil z kalamitního, mniškou zasaženého dříví.
(Rozh. ze dne 6. února 1933, R I 857/32.)
Soud prvé stolice provedl odhad za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty velkostatku a stanovil nabývací hodnotu k 1. lednu 1914 2510000 Kč, zcizovací hodnotu k 24./31. březnu 1926 3718000 Kč. Rekursní soud k rekursu Zemského inspektorátu pro zemské dávky zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by podle daných směrnic dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Správnou jest výtka, že soud prvý stanovil konečnou odhadní hodnotu velkostatku jen podle hodnoty výnosové. Účelem odhadu jest zjistiti cenu obecnou (§ 306 obč. zák.), kterou dávkový řád v § 7 označuje také jako cenu prodejní. Prováděcí nařízení k zákonu o dávce z majetku ze dne 27. července 1920, čís. 463 sb. z. a n. v § 10 vykládá ji jako cenu, kterou lze za předmět obdržeti v rozhodné době na volném trhu podle stavu jakosti předmětu bez ohledu na mimořádné okolnosti neb osobní poměry. Tuto cenu lze proto u velkostatku zjistiti přímo jen srovnáním její ceny s cenami jiných velkostatků v zemi (§§ 16 (1), 17 odh. ř.). Jen tam, kde srovnání takové není možné, třeba určiti cenu nepřímo u pozemků a lesů kapitalisováním čistého výtěžku, u budov podrobených činžovní dani vyšetřením průměru kapitalisovaného činžovního výtěžku, ceny půdy a stavby (§§ 16 (2), 18 odh. ř.). Stavení, jichž není třeba k řádnému hospodaření a která neposkytují a ani podnájmem by neposkytovala výtěžek, jakž je tomu se zámkem, mají se odhadnouti přímo cenou, které by se prodejem za ně utržilo. Rozhodnou jest pak hodnota statku v den, k němuž se odhad děje. Poněvadž soud prvý zjistil odhadní cenu jen kapitalisováním čistého výtěžku, jest řízení vadné, bylo je zrušiti a věc vrátiti soudu prvému k dalšímu řízení a rozhodnutí. Na soudu prvém bude, by vyšetřil přímo prodejovou hodnotu velkostatku srovnáváním s cenami za podobné nemovitosti skutečně placenými a to buď znalci již slyšenými nebo znalci nově přibranými, po případě i osobami přezvědnými. Z kombinace obou hodnot, výnosové i prodejní, teprve bude opatřen spolehlivý odhad (srovnej rozh. čís. 4003, 5183, 9302 sb. n. s.). Poněvadž hodnotu hospodářských pozemků zjistiti jest bez inventáře živého i mrtvého, musí tak učiniti znalci ihned, a nestačí, jakž se stalo, odhadnouti pozemky i s hospodářským inventářem, pak samostatně inventář a odečtením těchto dvou položek dojíti k hodnotě pozemků, nebo pak nevede odhad kapitalisováním čistého výnosu k objektivnímu zjištění obecné hodnoty. Tak jest tomu i při odhadu zámku. Jest nerozhodným, že vlastníci jeho tam nesídlí. Soud prvý se zabýval dále otázkou, zda nadměrné kácení lesů jest těžením z podstaty nemovitosti. To však není již jeho úkolem. Povinností soudu jest jen, by vyšetřil odhadní obecnou hodnotu nemovitosti v čase nabytí a zcizení a by za tím účelem zjistil stav v době, k níž se odhad provádí. Vyšetřiti a rozhodovazi další skutkové a právní otázky, k nimž náleží i tato otázka, patří již do oboru úřadů správních (srovnej rozh. čís. 10551 sb. n. s.). Také soud prvý přiznal 10% srážku latifundní ve smyslu § 42 náhr. zák. ze dne 8. října 1920, čís. 329 sb. z. a n., ačkoli srážka ta se týká přidělování půdy Státním pozemkovým úřadem při provádění pozemkové reformy, a nelze proto ustanovení toho použíti i při provádění soudního odhadu, ježto soud bere na znehodnocení objektu záborem zřetel ještě ve zvláštní srážce, takže by potom, jak správně uvádí stěžovatel, z téže příčiny došlo ke srážce dvojnásobné. Rovněž tak jest nepřípustnou 10% srážka za poplatek za propuštění velkostatku ze záboru, poněvadž v den, .k němuž odhad jest provésti, v záboru ještě byl, a není proto ani nutné věděti, zda a jaká výměra bude ze záboru propuštěna, z níž dle § 61 příd. zák. jest poplatek vyměřiti. Proto také do odhadu jest pojmouti i lesy, které teprve v roce 1928 byly postoupeny vojenské správě ve výměře 390,9 h. Za jakou cenu byly postoupeny, nemá na jejich hodnotu v roce 1926 vlivu. Dávky na opatření umělých hnojiv nejsou trvalým opakujícím se zatížením velkostatku, ale jsou jen příspěvkem v roce 1921 a 1922 jednou pro vždy plněným a nelze proto dávky ty od hodnoty velkostatku v roce 1926 odečísti. Dále bude třeba vyšetřiti, zda lesní škody sekunderní, které odhaduje soud prvý srážkou 10%, nejsou vyváženy ziskem, který vlastníci velkostatku měli z prodeje dříví, mniškou zasaženého a proto pokáceného. V napadeném usnesení všude tam, kde se mluví o nabývací hodnotě k 1. lednu 1914, nesprávně jsou uvedeny ceny v Kč, ačkoliv znalci správně je uvedli jen v K (srovnej rozh. čís. 9891 sb. n. s.). Také všechna břemena (pense, milodary, patronátní břemena) jest odpočítati přiměřenou částkou i od hodnoty v roce 1914, ježto břemena ta vyžadovala určité finanční oběti, které vlastníky musely býti hrazeny, a není nijak zjištěno, že byly hrazeny z vlastních příjmů. Z důvodů těch bylo stížnosti vyhověti, napadené usnesení zrušiti a věc odkázati soudu prvé stolice k dalšímu jednání a k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnost. Rekursní soud napadeným usnesením vyhověl rekursu Zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze, zrušil usnesení prvého soudu a věc vrátil prvému soudu, aby dle daných směrnic dále jednal a znova rozhodl. Stěžovatelům nelze přisvědčili, pokud jde o jejich výklady o významu obecné ceny nemovitostí, která soudním odhadem má býti stanovena, a o způsobu zjištění této obecné ceny, naopak správnými shledává nejvyšší soud vývody napadeného usnesení, opírající se o rozhodnutí nejvyššího soudu (čís. 4003, 5183, 9302 a 10551 sb. n. s.), ve kterých vysloveny byly zásady, od nichž se uchýliti nevidí nejvyšší soud důvodu. Stačí proto poukázali v tomto směru na důvody napadeného usnesení a na uvedená rozhodnutí. Odhad podle čistého výnosu může se pokládati za spolehlivý jen v dobách hospodářsky normálních; v letech válečných a poválečných kolísal čistý výnos pro náhlé změny cen a vnitřní hodnotu peněz tak, že samo zjištění čistého výnosu se stalo úkolem obtížným, ne-li nemožným. K tomu přistupuje při odhadech za účelem zjištění přírůstku hodnoty, že se při nich nepřihlíží ku příslušenství (§ 5 dávk. řádu); ale na čistém výnosu hospodářských statků nemají podíl jenom pozemky a budovy, nýbrž i živý a mrtvý inventář. Proto bývá při těchto odhadech nutné, by kromě ceny výnosové byla, aspoň za účelem kontroly, zjištěna, pokud lze i přímo, cena prodejní srovnáním s cenami za podobné nemovitosti skutečně placenými, a teprve po srovnání obou cen byla určena cena obecná. Že při zjišťování obecné ceny nelze přihlížeti k osobním poměrům prodávajícího, jest zřejmé. Podotýká se však, že příkazu rekursního soudu ohledně zjištění prodejové ceny bude dostatečně vyhověno tím, že okresní soud vyslechne podle § 9 odst. (4) odhadního řádu všechny znalce společně o úhrnné prodejové ceně velkostatku, jaká by byla, kdyby nebyl v záboru. Pokud jde o živý a mrtvý inventář, nemá rekursní soud pravdu, poněvadž jiným způsobem, než učinili znalci, se výnosová hodnota nemůže zjistiti. Pokud jde o ocenění zámku, nebyl správný názor rekursního soudu vyvrácen a poukazuje se v tomto směru na přesná ustanovení § 18 odhadního řádu. Správně bylo posouzeno, že není úkolem odhadu posuzovati, zda nadměrné kácení lesa je těžením z podstaty nemovitosti. Správně bylo poukázáno na nepřípustnost a bezdůvodnost 10% srážky latifundní, a vývody stížnosti v tomto směru nejsou podstatné. Správné stanovisko zaujal rekursní soud i k 10% srážce za poplatek za propuštění velkostatku ze záboru a k otázce, že do odhadu jest pojmouti i lesy, které teprve v roce 1928 byly postoupeny vojenské správě, poněvadž na hodnotu jejich v roce 1926 nemá vlivu, za jakou cenu byly později (1928) státu postoupeny. Taktéž souhlasiti jest s úsudkem rekursního soudu o dávce na opatření umělých hnojiv, která byla jen příspěvkem v roce 1921 a 1922 jednou pro vždy plněným. K nařízení z roku 1931 nelze přihlížeti při odhadu k březnu 1926 konaném. Význam lesních škod sekunderních na cenu lesa k určitému dni nelze popírati. Naproti tomu nelze schváliti názor rekursního soudu, že se má zkoumati, zda není škoda ta vyvážena tím, že předchůdce těžil s kalamitního, mniškou zasaženého dříví, neboť tato věc jest pro stanovení hodnoty k určitému dni, nemajíc vliv na stav a hodnotu lesa, bez významu. Na břemena může při určení obecné ceny býti vzat zřetel jen potud, pokud přecházejí na kupitele mocí zákona (srovnej § 21 odst. 4 odh. řádu). Proto přicházejí pro určení obecné ceny v tomto případě v úvahu jen břemena patronátní, která se ovšem musí zjistiti k oběma rozhodným dnům. Podotýká se, že vliv záboru na cenu velkostatku ocenili znalci na 30%; první soud jej ocenil jen na 25%, ale neodůvodnil, proč se v této příčině od posudku znalců odchýlil.

Citace:

Čís. 12338. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 170-173.