NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 737.

Povolení prozatímního opatření dle § 384 ex. ř. jest pouhým exekučním titulem, na základě jehož teprve může býti povolena exekuce dle § 355 ex. ř.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1920, R I 881/20.)
Ohrožený domáhal se současně se žádostí za prozatímní opatření zákazem honitby, by odpůrci uložena byla za každý zapovězený čin pokuta, jakož i aby zřídil jistotu pro škodu, která by vznikla dalšími zapovězenými činy. Soud prvé stolice vyhověl žádosti v plném rozsahu. Rekursní soud zamítl žádost pokud šlo o uložení pokuty a zřízení jistoty. Důvody: Dle §§ 384 a 355 ex. ř. je nutno za příčinou vynucení opomenutí nejdříve navrhnouti exekuci k tomuto vynucení a teprve, když exekuce taková byla povolena, je možno dále navrhnouti, aby byla uložena straně povinné peněžitá pokuta za každý další zapovězený čin, jakož i jistota za škodu, každým takovým dalším činem povstalou. Žalobcové však za povolení exekuce ve smyslu § 355 ex. ř. k vynucení opomenutí dosud nežádali a je proto jejich návrh na uložení pokuty a jistoty ve smyslu tohoto zákonného ustanovení předčasným a nelze mu proto vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor stěžovatelů, že dle §§ 355 a 384 ex. ř. prozatímné opatření sluší provésti tím způsobem, že se již po povolení jeho odpůrci uloží peněžitá pokuta nebo vazba pro každý zapovězený čin, nelze sdíleti. Usnesení prozatímné opatření povolující, které má býti provedeno, jest exekučním titulem k zajištění nároku navrhovatelů a lze na základě něho v tomto případě ve smyslu § 355 ex. ř. navrhnouti, aby k vynucení a provedení tohoto prozatímného opatření povolena byla exekuce. Slovy »po povolení exekuce« v § 355 ex. ř. sluší tedy rozuměti exekuci povolenou na základě prozatímného opatření, a nelze je vykládati, jak tvrdí stěžovatelé ve smyslu: »po povolení prozatímního opatření«. Jest tedy nutno, aby navrhovatelé žádali především za povolení exekuce, ač není zákonem vyloučeno, aby byl s touto žádostí spojen návrh na uložení pokuty a jistoty. (Viz ostatně úřední formuláře č. 313 a 314.) Poněvadž návrh stěžovatelů těmto požadavkům nevyhovuje, byl správně zamítnut.

Citace:

č. 737. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 635-636.