NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Č. 6685.

Vojenské věci: Ustanovení § 26 vl. nař. čís. 10/1924, pokud ustanovuje, že propočtení a započtení služební doby provede se jen u vojenských osob z povolání, které konaly činnou službu vojenskou jako gážisté z povolání dne 24. července 1923, odporuje čl. XI. zák. ze 4. července 1923 čís. 152 Sb.
(Nález ze dne 28. června 1927 č. 5748).
Věc: František H. v P. (adv. Dr. Rud. Ročák z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o započtení civilní služby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. aktivně, posléze jako vrchní polní kurát (VIII. hodn. tř.), byl ke své přihlášce převzat do čsl. armády osobním věstníkem mno ze 16. dubna 1919 v hodnosti gážisty z povolání do činné služby a konal službu tu od 9. prosince 1918 do 17. března 1922, při čemž pobíral od 1. ledna 1920 plat dle VII. hodn. tř. 2. stup. a od 1. března 1921 dle VI. hodn. tř. 1. stupně. Výnosem mno z 19. listopadu 1921 byl podle § 3 zák. č. 194/20 přeložen dnem 30. listopadu 1921 do výslužby.
Žádosti st-lově o započtení a propočtení doby ztrávené v duchovní služby civilní podle zák. č. 152/23 nevyhovělo mno nař. rozhodnutím, protože v den účinnosti cit. zák., t. j. dne 24. července 1923 nekonal činnou službu v čsl. vojsku, byv dnem 30. listopadu 1921 přeložen do výslužby.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Zákon ze 4. července 1923 č. 152 Sb. změnil a doplnil podle svého nadpisu jednak některá ustanovení zákona o úpravě služ. požitků čsl. vojska z 19. března 1920 č. 195 Sb., jednak zmocnil vládu, aby provedla propočítání služ. doby vojenským gážistům podle zásad, stanovených pro státní zaměstnance zákonem z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a prov. nař., k zák. tomu vydaným. Má tedy zákon ten již podle svého nadpisu za účel změniti a doplniti jednak zákonné předpisy o úpravě služ. požitků čsl. vojska, jednak provésti u vojenských gážistů propočtení služebních let, jakého se dostalo státním zaměstnancům civilním. Tohoto svého účelu snaží se zákonodárce dosíci svojí cestou a to jednak tím, že ukládá sám do zákona svoje normy a jimi mění a doplňuje dřívější požitkový zákon voj. osob z povolání, jednak že »zmocňuje« vládu, aby upravila otázku propočtení služ. doby osob těch podle těch norem a zásad, jež uložil zákonodárce sám do zák. č. 222/20.
Zachovávaje pak tuto svou základní myšlenku, určil zákon v článku XI. toto: »Vláda se zmocňuje, aby v mezích zák. č. 222/20 o propočítání služ. doby státních zaměstnanců a prováděcích předpisů k němu vydaných provedla ke dni 1. ledna 1921 propočítání služ. doby oněch voj. gážistů, na něž se vztahuje zák. č. 195/20 a kteří byli ustanoveni před účinností posléz uvedeného zákona.«
Jak dovozeno, bylo účelem zákona provésti nejenom doplnění požitkového práva voj. osob z povolání, nýbrž i upraviti otázku propočtení a započtení služ. doby osob těch a nutno proto pohlížeti na předeslaný čl. XI. cit. zák. zásadně jako na normu juris cogentis i pro vládu a nutno potom vykládati ovšem slova předpisu toho »vláda se zmocňuje« tak, že jimi zákonodárce vládě uložil, aby provedla propočtení služ. doby voj. gážistů na místě a v zastoupení zákonodárcově a aby při tom recipovala onu vůli, kterou projevil zákonodárce v principech zákona č. 222/1920, jež platí ve příčině propočtení služ. doby civ. stát. úředníků. Zákonodárce přenesl prostě v čl. XI. svou moc zákonodárnou ve příčině úpravy zmíněné otázky na vládu, určiv jí současně směrnice, jimiž se má při provádění čl. XI. říditi, a uloživ jí, aby v mezích a — jak v nadpisu zákona řečeno — podle zásad zák. č. 222/20 a prov. předpisů k němu, otázku tu upravila. Byla tedy vláda čl. XI. cit. zák. zavázána, aby upravila propočt. služ. doby voj. gážistů tak, aby se zásadně krylo s právními principy zák. 222/20 a prov. předpisů k němu a nebylo ponecháno její vůli, aby v tom směru volně disponovala.
Že tomu tak, vysvítá nejenom z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona (srov. str. 7 tisku č. 3963/22), nýbrž i ze zprávy branného, sociálně-politického a rozpočtového výboru (tisk 4117/1923), která klade důraz na to, aby bylo propočtení služební doby voj. gážistů provedeno a docíleno tak konformity se státními zaměstnanci civilními. Z toho důvodu posunul také jmenovaný výbor termín, ke kterému propočtení se má provésti, k 1. lednu 1921. A konečně i úvaha, že by při opačném výkladu slov »vláda se zmocňuje« mohl býti frustrován zřejmý účel zákona, mluví pro správnost výkladu shora podaného a jest dokladem toho, že byla vláda podle čl. XI cit. zák. povinna, aby propočtení služ. doby voj. gážistů provedla formou vl. nař. a podle toho co jest normováno v zák. č. 222/20 a prov. předpisech k němu.
Jak dolíčeno, měla vláda povinnost upraviti otázku propočtení služ. doby voj. gážistů podle čl. XI dle principů zák. č. 222/20, resp. prov. nař. k němu a nutno proto zkoumati, jaké principy obsaženy jsou v zákoně posléz uvedeném, především ve příčině kruhu osob, které mají býti účastný výhod, jež vyplývají z propočtení služební doby.
V tom směru určuje § 1 zák. č. 222/20, že se má propočítati služ. doba všem stát. úředníkům . . ., na něž se vztahuje ustanovení zák. č. 541/19, a kteří byli před účinností jeho, t. j. před 1. zářím 1919 v úřad dosazeni, a § 6 odst. 1 ustanovuje, že nabude zák. č. 222/20 účinnosti nejpozději dnem 1. ledna 1921. jest tedy prvou zásadou zákona toho, že se má propočtení služ. doby provésti u všech stát. úředníků, kteří byli jako úředníci státní ustanovení před 1. zářím 1919 účastni časového postupu zák. č 541/19 a byli dne 1. ledna 1921 v akt. služ. poměru ke státní správě.
Leč zákonodárce vymezil okruh oprávněných osob ještě druhou normou a to předpisem § 6 odst. 2 cit. zák. č. 222/20, kde určil, že výhody propočtení služební doby účastni budou se stejným počátkem platnosti též oni státní zaměstnanci, kteří od 31. srpna 1919 byli dáni do výslužby. Tím uplatněna druhá stěžejní zásada zákona toho a vysloveno, že zákon o propočtení služ. doby platí též o těch stát. úřednících, kteří v době od účinnosti zák. č. 541/19, t. j. od 1. září 1919 až do dne účinnosti zákona č. 222/20, t. j. do 1. ledna 1921, vstoupili do výslužby.
Za tohoto stavu práva nelze rozuměti ustanovení článku XI. o tom, že dlužno provésti propočtení služ. doby voj. osob z povolání v mezích zák. č. 222/20, jinak, než že má býti užito při úpravě otázky té obou shora uvedených stěžejních zásad ve příčině osob, jimž má přijíti propočtení služ. doby k dobru a že tedy byla vláda zákonem vázána, aby principy ty vtělila ve své nařízení.
Tomu nepřekáží ani skutečnost, že zákon ustanovil, dovolávaje se zásad zák. č. 222/20, že se propočtení celkové služ. doby týče voj. gážistů, na které se vztahuje zákon č. 195/20 a kteří před jeho účinností byli ustanoveni, kdyžtě právě zák. č. 195/20 zavedl pro voj. gážisty časový postup a jest tedy pro tyto státní zaměstnance tím, co znamená pro civ. stát. úředníky zákon č. 541/1919. Zákonodárce vyjádřil tu svou vůli shodně s § 1 zák. č. 222/20 a použil i stylisace stejné, ovšem se změnou, vyplývající ze zákonného stavu ve příčině požitkového práva voj. gážistů, a musil proto zaměniti v textu čl. XI. zák. č. 541/19 citací zákona č. 195/20. Nemá proto dikce čl. XI. zák. č. 152/23 — »na něž se vztahuje zákon z 19. března 1920 č. 195 Sb. a kteří byli ustanoveni před účinností posléz uvedeného zákona« — jiného smyslu a jiného účelu, než přizpůsobiti znění této zákonné normy právnímu řádu platícímu ve příčině požitkových nároků voj. osob z povolání a vymeziti pomocí něho kruh osob, jež mají míti podle vůle zák. č. 152/23 právní a tudíž stihatelný nárok na propočtení služ. doby ve smyslu zásad, obsažených v zák. č. 222/20.
A přihlédne-li se konečně k materiáliím zák. č. 152/23 shora již uvedeným, nelze míti žádné pochybnosti o tom, že bylo vůlí zákonodárcovou, aby bylo provedeno propočtení služ. doby voj. osob z povolání shodně s obdobnou úpravou otázky té u civ. státních zaměstnanců a že proto musí býti účastni výhody té voj. gážisté v stejné míře jako je tomu u obdobných civ. státních zaměstnanců. Uvádíť sám vládní návrh zákona ve své důvodové zprávě (tisk 3963, str. 4 a 7), »že tato novela (scil. zák. 152/23) má účel dojíti shodnosti s propočítáním služ. let stát. zaměstnanců v zásadních otázkách podle zák. č. 222/20 a že je nutno shodnost tu přivésti k platnosti i proto, že byla zásada ta vzata za základ i při nové úpravě voj. požitků s platností od 1. ledna 1920. A branný výbor posl. sněmovny, změniv den, ke kterému vládní osnova zákona propočtení doby služ. připínala, na 1. leden 1921, uvedl ve své zprávě z 25. dubna 1923 (Tisk 4117, str. 4), že posunem tím bude docíleno konformity se stát. zaměstnanci . . .. , u nichž bylo propočítání služ. let provedeno ke dni 1. ledna 1921 a že je tudíž jen aktem spravedlnosti, když propočítání bude i voj. gážistům provedeno k tomuto dni a to tím spíše, jelikož zákon požitkový pro voj. gážisty č. 195/20 nabyl účinnosti teprve dnem 1. ledna 1920, kdežto obdobný zákon pro státní zaměstnance č. 541/1919 vstoupil v platnost již dnem 1. září 1919, takže byli voj. gážisté již touto okolností značně postiženi.
Ze všeho, co předesláno, vysvítá, že se má vztahovati propočtení služ. doby voj. gážistů podle vůle zákonodárcovy nejenom na ony voj. gážisty, kteří byli ustanoveni před 1. lednem 1920 a byli dne 24. července 1923 v činné službě, nýbrž i na ty, kteří v době od 1. ledna 1920 do 24. července 1923 byli dáni do výslužby. Vyslovilo-li vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z r. 1924 v § 26, že se propočtení celkové služ. doby voj., jakož i započtení služ. dob dosud pro postup do vyšších požitků nezapočtených nebo nezapočítatelných, provede jen u voj. osob z povolání, které v den účinnosti zák. č. 152/1923 (24. července 1923) konaly ještě činnou službu jako gážisté z povolání, vztahují-li se na ně též ustanovení zák. č. 195/20, nevyhovuje příkazu danému vládě ve příčině vymezení kruhu oprávněných voj. gážistů a je ustanovení to v rozporu se zákonem.
Jak mezi stranami nesporno, byl st-l ustanoven čsl. voj. gážistou před 1. lednem 1920 a byl jako takový dán do výslužby dnem 30. listopadu 1921. Potom však podle předeslaných vývodů náležel mezi voj. osoby z povolání, které měly podle čl. XI. zák. č. 152/23 právní a tedy stihatelný nárok na propočtení služ. doby a porušilo nař. rozhodnutí zákon, jestliže mu propočet ten odepřelo jedině proto, že nebyl akt. gážistou v den účinnosti zákona, t. j. dne 24. července 1923.

Citace:

č. 6685. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 131-134.